Pomáhají totiž i v místech, která nejsou objektem zájmu médií. Pro tyto zdravotníky neexistují hranice geografické, rasové, náboženské, sociální či politické.
Lékaři bez hranic, jimž byla v roce 1999 udělena Nobelova cena za mír, vyrážejí do oblastí, kde nefungují nebo chybí zdravotnické struktury. Tam léčí, operují, provozují kliniky, bojují s epidemiemi či provádějí očkovací kampaně. Pomáhají mimo jiné při přírodních katastrofách, v uprchlických táborech a v oblastech postižených ozbrojenými konflikty, hladem či epidemiemi.
Jejich krédem je poskytovat lékařskou péči všem, kdo ji potřebují. Politickou situaci v místě konfliktu otevřeně nekomentují. Toto pravidlo ale porušili v roce 1994, když vyzvali k mezinárodní vojenské intervenci do Rwandy, kde hutuští extremisté z kmene Hutuů zmasakrovali za 100 dní na 800.000 menšinových Tutsiů a umírněných Hutuů. Stanovisko v místě působení MSF zaujali i v roce 1985, kdy kritizovali zneužívání humanitární pomoci v Etiopii a násilné vysídlování obyvatelstva vedoucí k hladomoru, za což byli ze země vypovězeni.
U zrodu MSF stál francouzský lékař a pozdější ministr Bernard Kouchner (72), který pomáhal v Nigeru v době tamní občanské války (1967–1970) a nelíbila se mu pravidla mezinárodního červeného kříže, podle nichž se nesmělo zasahovat do průběhu konfliktu ani poskytovat informace médiím. Zděšen hrůzami války pak s několika lékaři a novináři v roce 1971 založil MSF.
Již rok po založení pomáhali „francouzští lékaři“ po zemětřesení v Nikaragui, v roce 1975 poskytovali pomoc uprchlíkům před Rudými Khmery v Kambodži a následující rok uskutečnili svou první větší akci ve válečné zóně – v Libanonu. Už od počátku se MSF vydávali i tam, kam se jiní z politických důvodů neodvážili. Například v roce 1979 s plovoucí nemocnicí Ostrov světla lovili v Siamském zálivu vyčerpané uprchlíky z komunistického Vietnamu.
Po sovětském vpádu do Afghánistánu v roce 1979 MSF tajně pomáhali civilistům, posléze poskytovali pomoc při hladomorech mimo jiné v roce 1984 v Etiopii a o čtyři roky později v Súdánu, v 90. letech působili například v uprchlických táborech v Bangladéši, Somálsku, Kurdistánu, bývalé Jugoslávii nebo Čečensku. Jedním z největších projektů v historii organizace zůstává pomoc v Súdánu.
V poslední dekádě provedli MSF několik kampaní za dovoz cenově dostupných léčiv do rozvojového světa. Například v roce 2001 dosáhli toho, že farmaceutické firmy stáhly žaloby proti jihoafrickému státu a umožnily tak dovoz levných léků na AIDS. Podobnou akci uskutečnili MSF v roce 2007 v Indii, kde se vyrábí přes polovinu generik (kopií patentovaných léků) proti retrovirům používaných v rozvojových zemích. V poslední době vedou též intenzivní kampaň proti podvýživě, jíž navzdory pokroku v lékařství trpí stále miliony dětí.
V roce 2003 MSF spoluzaložili (mj. s Pasteurovým institutem) Iniciativu pro léky na opomíjené nemoci (DNDi), neziskovou organizaci, které pomáhá hledat medikamenty na nemoci, jako je například černá horečka, spavá nemoc či Chagasova choroba. V roce 2007 tato organizace s farmaceutickou firmou Sanofi-Aventis dala k dispozici lék na malárii ASAQ, který nepodléhá patentové ochraně a je tak levný a snadno dostupný.
MSF je dobrovolnická organizace se sídlem v Ženevě. Pobočky má v řadě zemí světa, včetně ČR. Loni pro ni pracovalo v 60 státech na 27.000 doktorů, sester a lidí dalších profesí. Devadesát procent celkových příjmů organizace, jež byly loni 943 milionů eur, pochází od soukromých dárců. Loňské výdaje MSF činily 813 milionů eur, z toho 58 procent šlo na pomoc Africe.