Larsson si díky němu prodloužil život o 43 let. K jeho zavedení byl donucen po otravě z ústřice z roku 1955, kdy pracoval jako inženýr na Asuánské přehradě v Egyptě. Kardiostimulátor mu zavedli v Karolinské nemocnici v Solně kardiochirurg Ake Senning s inženýrem Runem Elmquistem.
První přístroj, ze kterého trčely dráty pro dobíjení baterie, ale fungoval v těle Larssona jen asi šest hodin. Později mu proto implantovali jiné zařízení, které vydrželo dva dny. Larsson zemřel v prosinci 2001 ve věku 86 let, přičemž příčinou jeho úmrtí nebylo nemocné srdce, ale stáří. Za svůj život měl v těle 26 různých kardiostimulátorů.