Během jeho působení se obrat nemocnice zvýšil z 1,6 na 2, 6 miliardy. Ze ztrátové příspěvkové organizace je dnes zisková společnost. Dluhy ve výší 200 milionů korun po splatnosti jsou uhrazeny.
Jen za loňský rok vykázala nemocnice zisk ve výši 20 milionů.
Do modernizace investovala například jen loni 150 milionů. Bez dotací kraje i magistrátu. Přesto včera jeho odstoupení ze správní rady i postu generálního ředitele oznámil hejtman Libereckého kraje Stanislav Eichler.
„Vzájemně jsme se dohodli,“ říká Nečesaný na důvody své rezignace.
V jaké situaci jste nastupoval do liberecké nemocnice?
V roce 2007 jsem byl osloven v souvislosti s tím, jakým směrem se ubírala perspektiva a hospodaření liberecké nemocnice, abych pomohl svými zkušenostmi krizového manažera. Znamenalo to pro mne určitou výzvu, ale především bylo v té době těsně před podepsáním smlouvy se společností Česká zdravotní, která tehdy působila na českém trhu a třeba karlovarskou nemocnici přivedla tam, kam přivedla. Tady by to zřejmě byla podobná alternativa.
Měl jste zkušenosti, jak s řízením velké nemocnice krajského formátu, tak i vrcholového manažera zahraničních zdravotnických společností.
Jaké je to srovnání?
Nechci, aby to teď vyznělo nějak banálně, ale řídit velkou firmu v jakémkoliv oboru je mnohem těžší, než řídit kteroukoliv nemocnici.
Nemocnicemázajištěné platby, klientelu, jde tedy o relativně stabilní prostředí.A jen řekněme, neuváženými či účelovými kroky lze nemocnici ubližovat. Pokud víte, jakýmsměrem ji chcete vést a trochu se v tom prostředí orientujete, neděláte ukvapené kroky a získáte si důvěru lidí v celém týmu, pak je řízení nemocnice spíše záležitostí kvalitní komunikace a hledání správného poměru participace jednotlivých článků.
Jak je tedy možné, že většina českých nemocnic se nachází ve stavu v jakém je?
Protože kvalita managementu ve zdravotnictví je obecně velmi malá. Základním požadavkem totiž často nebývají předchozí manažerské zkušenosti a dosažené výsledky, ale jiné předpoklady.
Možnost kvalitně řídit nemocnici také velmi limituje forma řízení. Proto jedním ze základních předpokladů mého působení byla změna z příspěvkové organizace na akciovou společnost. Už nikdy v životě bych neřídil příspěvkovou organizaci. Mnoho lidí ví na základě vyčtených informací, jak by se to mělo dělat, ale já si to vyzkoušel na vlastní kůži právě v Mladé Boleslavi a mohu srovnávat se zkušeností s akciovou společností.
V příspěvkové organizaci je všechno nalajnováno, od tabulkových platů po kompetence ředitele, zřizovatele, zatímco obchodní společnost dává určitou míru volnosti a do jisté míry zohlední vlastnosti a schopnosti toho, kdo ji vede.Vrukou neschopných je to ale velmi nebezpečné.
Příspěvková organizace pak tedy může být určitou pojistkou…
Pravidla pro řízení obchodní akciové společnosti jsou ukotvena v obchodním zákoníku, jde tedy o to, aby byly dodržována, aby byla účinně prováděna kontrola a nemocnice nebyla účelově přiváděna do různých problémů a to si myslím, že stávající politická garnitura pochopila.
A vzhledem ke krizi, která nastala, je myslím dost volných a schopných manažerů se zkušenostmi v řízení.
Co bylo při nápravě stavu liberecké nemocnice nejtěžší?
Spíš bych definoval, z čeho mámradost.Ato je určitě kromě ekonomické stabilizace a fungující firmy dobrá zpráva o kvalitě jednotlivých pracovišť. Právě díky ekonomickým výsledkům jsme mohli investovat do jednotlivých oddělení, zaplatit kvalitní personál, ale hlavně přesvědčit pojišťovny, které na základě uzavřených smluv hradí platby, že pacienti Libereckého kraje už by nemuseli za špičkovými odborníky a kvůli některým náročným vyšetřením či zákrokům do Prahy, Hradce Králové nebo Ústí nad Labem, že mohou být kvalitně ošetřeni v regionu.A tak jsem jako člověk, který tu žije, moc rád, že je tu špičkové traumacentrum, že když nedej bůh někdo v mém okolí onemocní rakovinou, je tu bezvadně fungující onkocentrum a že když někoho postihne srdeční slabost, je tu kardiocentrum se svými kapacitami i nejmodernějšími přístroji.
I přes nesporné zvýšení kvality na špičkových pracovištích se ale najdou pacienti, kterým vadí třeba zdlouhavé čekání při běžných prohlídkách…
Myslím, že je to otázka ne právě nejvyšší profesionality ze strany zdravotnických zařízení.
Ty rezervy jsou mi samozřejmě známy i u nás v nemocnici. Bohužel v tuto chvíli dává pořad ještě zdravotnický personál najevo, že on je tím pánem, který rozhoduje o čase pacienta.Aměla by nastat situace, kdy si zdravotník začne vážit také času pacienta.
Kvalita služeb je tedy další směr, kterým by se liberecká nemocnice chtěla ubírat?
Liberecká nemocnice je, co se týče vybavení specializovaných pracovišť, na samém vrcholu. Nepotřebuje se honit za dalšími přístroji. Stoprocentně plní požadavky krajského zařízení s velkým spádovým územím. Teď je potřeba vylepšit to zásadní.Asice překlopit myšlení zdravotníka, aby se na pacienta díval jako na klienta. Tohle nejde přikázat. To je potřeba pochopit.
I proto je důležité uchovat motivační složky mzdy. Je třeba budovat to, čemu se říká firemní kultura , což se ve zdravotnictví až tak nenosí.
Myslíte, že nastane čas, kdy si budeme připlácet třeba i na operace?
Já myslím, že ne.Včeském zdravotnictví je prostředků dostatek a jde jen o zprůhlednění celého systému. Aby se z něj odstranila šedá ekonomika a klientelismus. To mu nesluší.
Zůstanete v politice?
Myslím, že jsem do určité míry z politiky vyléčen. Do komunální politiky jsem vstupoval poměrně pozdě, v době, kdy už byly rozdány karty a neměl jsem možnost vybírat si lidi, s nimiž bych chtěl spolupracovat. A pokud bych se tedy do politiky vrátil, tak jedině s pocitem, že kolem sebe mám lidi, kterým věřím.
Stejně jako v profesi?
Přes to nejede vlak…
Je to váš přístup, že když se nedovedete s lidmi domluvit, raději se ctí odcházíte?
Když se řadu let pohybujete ve vedoucí funkci, máte tendence se prosazovat. Ostatně doma to mám taky pořád na talíři, že se chovám jako ředitel.
Ale teď vážně, myslím, že jsem člověk, který dokáže přijmout lepší názor. Pokud ale postrádá racionalitu a nedokáže mě přesvědčit o tom, že ten můj je špatný, ano, odcházím.
Nemá smysl chodit do konfliktu.
Odcházíte z postu ředitele nemocnice, opouštíte ji s pocitem dobrého hospodáře?
Říká se, že je dobré odejít na vrcholu. Práce krizového manažera skončila, nemocnice musí jít dál. KNL absolvovala v loňském roce asi svůj nejúspěšnější rok, co se týká akreditací, modernizace i odměňování zaměstnanců.
Výsledky jsou vidět a je to společné dílo všech v nemocnici, kteří dokázali naskočit na stejnou notu. Z opatření, která jsme tu nastartovali, půjde dlouho žít, alespoň v boleslavské nemocnici tomu tak dodneška je. Myslím si, že předáváme bohatou nevěstu.