Hlavním tématem podzimních krajských voleb budou podle všeho regulační poplatky ve zdravotnictví. Český přeborník v populismu a demagogii David Rath potvrdil, že pokud ČSSD volby vyhraje, tak pacientům odpustí poplatky v krajských nemocnicích.
V dalších rozhovorech pak Rath zavěštil, že následovat bude pád celé vlády. Není to příliš pravděpodobné a i vzhledem k blížícímu se českému předsednictví EU se zdá, že Mirek Topolánek dovládne až do dalších sněmovních voleb. Ty ovšem mohou skončit pro ODS debaklem, a to právě zásluhou poplatků.
Je to hloupé a nešťastné, protože reformy zdravotnictví jsou zatím asi největším systémovým úspěchem téhle vlády. Čísla jasně dokazují, že regulační poplatky fungují. Zavedly do „konzumace“ lékařské péče více racionality a logiky.
NEPOPULÁRNÍ POPLATKY
Česká veřejnost se však z nějakého důvodu cítí poplatky poškozena. Dokazují to nejrůznější průzkumy, ale i to, jak se opozice tématu chopila. Je to od ní politicky chytré, ale státnicky neprozíravé. David Rath není pod maskou socanského zupáka žádný hlupák, takže kdyby byl skutečným, a nikoliv stínovým ministrem zdravotnictví, tak možná poplatky zavede sám.
Takto je však po případném nástupu k moci bude ČSSD muset zrušit. Jistěže každému vadí, že musí něco platit navíc, ale v případě poplatků je to tak málo, a navíc logicky zdůvodněno, že by aspoň inteligentnější část populace mohla být s jejich existencí srozuměna. Ovšem není.
Češi přitom nijak zvlášť „cenově citliví“ nejsou. Výzkumy například prokazují, že zahraniční zboží je v Česku často výrazně dražší než v západní Evropě, o Americe ani nemluvě. Slyšeli jsme někdy o „zákaznické neposlušnosti“, vyvolané třeba tím, že obchodníci nezohlednili dostatečně levný dolar?
Kdepak. Ale když vláda zavede třicetikorunový regulační poplatek, o „občanské neposlušnosti“ minimálně mluví skoro každý. Možná je něco špatného v samotném mechanismu výběru poplatků, který může připadat lidem nedůstojný. Samotný akt je trapný z nějakého důvodu i lékařům, že se za něj většinou pacientům omlouvají.
MEDIÁLNÍ NEMOTORNOST
Tomáš Julínek zřejmě vůbec není špatný ministr, ale dar komunikace mu nadělen nebyl. Stejné je to s jeho mluvčím. Julínek by vzhledem ke své mediální nemotornosti potřeboval standardního mluvčího, který bude jeho kroky pokorně a vytrvale vysvětlovat, a nikoliv si na opozici a zprostředkovaně i voličích cvičit svůj ostrovtip.
A konečně, ODS by si měla uvědomit, že právě na zdravotnickém hřišti se teď hraje o její budoucnost. Neměla by v tom nechat Julínka samotného a už vůbec by ho neměla posílat do duelů s Davidem Rathem. Ať si tenhle středočeský souboj vybojuje Petr Bendl. Ten je pro to ostatně vzhledem ke svým osobním i politickým vlastnostem i lépe vybaven.
Miloš Čermák, Reflex
