Rizikové faktory chlamydiové nákazy
Chlamydiová infekce je nejčastější pohlavně přenosnou chorobou způsobenou bakteriemi. Každý rok je hlášeno zhruba 1,5 milionu případů nakažení chlamydiemi a počet nakažených je pravděpodobně ještě vyšší. Pravděpodobnost výskytu tohoto onemocnění se přitom zvyšuje s určitými demografickými charakteristikami, jako je například věk, pohlaví a rasa. Nejvíce jsou pak nákazou ohroženy následující skupiny osob:
- mladí sexuálně aktivní lidé ve věku od 15 do 24 let,
- osoby, které při styku nepoužívají bariérovou ochranu,
- osoby, které mají mnoho sexuálních partnerů,
- ženy s cervikální ektopií,
- muži, kteří mají pohlavní styk s jinými muži.
Ačkoliv se bakterie přenáší zejména pohlavním stykem, u některých skupin osob není na vině přímo jejich sexuální chování, ale spíše nedostatečný přístup ke zdrojům prevence pohlavně přenosných chorob. Jedná se tak především o obyvatele některých rozvojových zemí, kde zaostává osvěta týkající se sexuální výchovy a není zde také možnost získat bariérovou ochranu tak snadno jako jinde. [1, 2, 3]
Jak se chlamydie přenáší?
Jak bylo výše naznačeno, přenos chlamydií probíhá nejčastěji při pohlavním styku. Hlavními příčinami rozvoje chlamydiové infekce je tak především provozování sexu bez použití bariérové antikoncepce. Touto bakterií se přitom člověk může snadno nakazit při vaginálním, análním, ale i orálním styku.
Někdy jsou bakterie přenášené nejen samotným pohlavním stykem, ale také prostřednictvím různých sexuálních hraček, na nichž může ulpět sperma nebo poševní sekret, kde se chlamydie vyskytují. Vzácněji se může infikovaná pohlavní tekutina dostat také do kontaktu s okem a způsobit zánět očních spojivek.
Během orálního sexu se zároveň bakterie mohou přenést i do ústní dutiny a krku. Stejně jako v případě nákazy prostřednictvím vaginálního nebo análního pohlavního styku se nemusí chlamydiová infekce v krku vůbec projevit. Jindy se však může stát, že nakažená osoba pociťuje sucho a bolest v krku, má horečku a kašel.
Kromě chlamydií, které způsobují pohlavní infekce (Chlamydia trachomatis), pak existují ještě plicní chlamydie, jež jsou zodpovědné za rozvoj infekce dýchacích cest. Pacient se těmito bakteriemi může nakazit v důsledku vdechnutí infikovaných kapének. Ty se do ovzduší dostávají v momentě, kdy nakažená osoba kašle nebo kýchá. Jedná se však o méně častou infekci, než kterou vyvolává Chlamydia trachomatis. [4, 5, 6, 7]
Chlamydie: inkubační doba
Chlamydie jsou často označovány jako takzvaná „tichá“ infekce, jelikož většina lidí nakažených těmito bakteriemi nemá žádné příznaky ani abnormální nálezy během fyzického vyšetření u lékaře. Nicméně inkubační doba nemoci činí obvykle jeden až tři týdny od nákazy. Ačkoliv se infekce nemusí u nakaženého nijak projevit, tento člověk může dále bakterie přenášet na další osoby. [8, 9]
Chlamydie u dětí
Chlamydiemi se mohou navíc nakazit také novorozenci. Přenos bakterií v tomto případě probíhá při porodu, kdy dítě prochází porodními cestami infekční matky. Z toho důvodu většina prenatálních testů zahrnuje také test na chlamydie. V případě nákazy novorozenec obvykle několik týdnů po porodu onemocní chlamydiovým zánětem spojivek a zhruba u 5 až 20 % takto nemocných miminek se dále rozvine také nebezpečný zápal plic.
Infekce způsobená chlamydiovou nákazou patří mezi významné příčiny novorozenecké morbidity (nemocnosti). V České republice je přitom tato bakterie zodpovědná až za 50 % případů zánětu očních spojivek vyskytujících se u novorozenců. Příznaky infekce se u miminka objevují nejdříve pouze na jednom oku, ale postupně se rozšiřují také na oko druhé. V závažnějších, avšak poměrně vzácných případech přitom může dojít ke zjizvení spojivky a rohovky.
Co se týká chlamydiové pneumonie u novorozenců, tak ta se většinou rozvine mezi 2. až 19. týdnem života dítěte. Onemocnění často předchází výše popsané oční potíže a samotná pneumonie mnohdy nemá specifické klinické příznaky. Mezi projevy tohoto onemocnění patří například štěkavý kašel a zvýšená teplota i dechová frekvence miminka. Neléčená chlamydiová pneumonie u dětí pak může vést k rozvoji astmatu nebo CHOPN. [10, 11, 12]
Zdroje: verywellhealth.com, pediatriepropraxi.cz, healthline.com, cdc.gov, my.clevelandclinic.org, mayoclinic.org, nhs.uk, uptodate.com, childrensmn.org