Presidentova nostalgie po starých časech

7. 1. 2011 8:00
přidejte názor
Autor: Redakce
V novoročním projevu presidenta Klause mě zaujala především pasáž, ve které kritizuje kritiky, kverulanty a nespokojence všeho druhu. Za hlavní kverulanty však zřejmě považuje lékaře, kteří se rozhodli odejít za lepšími podmínkami do zahraničí.


Ano, asi se mu stýská po časech první poloviny 90. let, kdy národ vystavoval bianco šeky jeho svérázným ekonomickým reformám, které stály nás všechny ohromné nejen veřejné, ale i soukromé prostředky utopené v různých bankách a fondech.

Časy, kdy lidé nepožadovali předem kvantifikaci dopadů reforem, jsou už naštěstí pryč. Národ se poučil, že různí věrozvěstové specificky české cesty k reformám nás přivedli obvykle zcela jinam, než slibovali, že tuto zemi dovedou.

Nedávná historie nás poučila, že bychom měli ne slepě důvěřovat různým reformátorům a pak se divit, kam tyto reformy tuto zemi a většinu z nás dovedly, ale předem žádat kvantifikaci zamýšlených opatření.

Vývoj ukázal, že už ani státní kasa není bezedná, jak tomu bylo za časů klausovské transformace, kdy chybnost transformačních kroků byla vždy vyrovnávána zdroji ze státního rozpočtu. Vzpomeňme jen na různá ozdravování bank před jejich privatizací (prodejem zahraničnímu partnerovi), kdy tzv. zdravá část byla odprodána a tzv. špatné úvěry (z transformace) ve finále šly k tíži státního rozpočtu.

Také celý proces privatizace a i restitucí probíhal bez předem vyčísleného dopadu do státního rozpočtu. A přitom každému ekonomicky uvažujícímu člověku muselo být jasné, že velkoryse nastavený systém veřejných výdajů (na zdravotnictví, školství, ale i na dotace cen bydlení apod.) musí být z něčeho financován.

A tímto financujícím zdrojem byly národní podniky. Jejich privatizace znamenala ten fakt, že do státního rozpočtu půjdou nadále jen daně ze zisku, nikoliv celý zisk těchto podniků. Kdyby vláda nynějším presidentem tehdy vedená lidem předložila kalkulaci těchto dopadů (to by ji však nejdříve sama musela mít), pak by asi ono nadšení z výprodeje státního majetku nebylo takové.

To však Klausova vláda neučinila a nadšení veřejnosti pro její reformy zde opravdu bylo. Ale ta doba je už dávno pryč. A na tom nic nezmění ani presidentovy výzvy k nenaslouchání hlasům kverulantů a v důvěru v nové osobnosti v čele státu i místních samospráv.

Prostě jsme téměř o 20 let jinde, než byla doba, pro kterou bylo ovzduší, po kterém president volá, typické. Národ se poučil a doufejme, že už nebude vystavovat binco šeky politikům.

Naopak. Buďme velmi ostražití ke krokům těch, kterým jsme svěřili výkon veřejné moci. Jaké jsou v některých případech jejich skutečné cíle, to ukázala mnohá snaha kandidátů o kupování si hlasů voličů ať už sliby (na celostátní úrovni), nebo penězi na lokální úrovni.

JUDr. Ing. Jaroslav Staněk, CSc.

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?