Česká sestra poskytuje péči jednotlivci, rodině a společnosti a spolupracuje v tom i s reprezentanty jiných oborů, má v první řadě zodpovědnost za občany, kteří potřebují zdravotní péči, snaží se vytvořit podmínky respektující individualitu klienta, chrání informace o osobních poměrech, je osobně odpovědná za kvalitu poskytované péče, za obnovování svých odborných znalostí, snaží se udržovat pečovatelský standard na co nejvyšší úrovni.
Ve funkci jedná tak, aby její chování přispělo k dobré pověsti povolání, je odpovědná za realizaci vysokého standardu zdravotní a ošetřovatelské péče… Pečovat o klienty se učíme již na zdravotnické škole, kde se systematicky vyučuje a probírá péče o nemocného, a zejména pak v průběhu praxe. Nikdo nás ale už neučí, jak pečovat o sebe.
Pokud chceme, aby někdo něco dělal dobře, pak je dobré, když se zajímáme i o to, jak je jemu. Je-li mu dobře, dá se očekávat, že bude dělat dobře to, co dělat má. Pokud má sestra dobře pracovat -pečovat o klienty, je zapotřebí, aby i ona sama/on sám byl/a v dobrém stavu. Kdy to ale je? Obvykle je před námi více úkolů, než jsme schopni splnit, vyřešit. Udělat vše, co bychom udělat měli nebo chtěli, většinou nestihneme.
Své povolání milujeme, uspokojuje nás, naplňuje, děláme je s láskou. Zažíváme krásné chvíle, když někteří dovedou ocenit naši obětavost, laskavost a spolehlivost. Přesto tu stále visí nějaké to ALE…
Naše práva?
Již tedy známe výčet povinností sestry, které musí plnit. Jaká má ale práva, možnosti, výhody a pracovní podmínky právě ona (on)? Když se nad touto otázkou zamyslíme, na světlo pak vystupují spíše nevýhody:
*Hlavním nedostatkem jsou nízké platy nemocničního personálu včetně složek za směnnost a rizika, která někdy nejsou ani přiznávána – zdravotničtí profesionálové dokážou často v neodpovídajících podmínkách a za směšný plat pro své pacienty udělat maximum.
*Stěžejní zůstává náročnost této práce, každodenně máme v rukou lidský život, leží na nás obrovská zodpovědnost; špatné rozhodnutí, postup, zásah může pacienta zabít; unavený a přepracovaný zdravotník se samozřejmě může splést – uznává však tyto argumenty veřejnost a pacienti? Ti vyžadují co nejkvalitnější ošetření, třeba o půlnoci, přestože přicházejí například s banální příhodou, často několik dnů zanedbanou nebo si za poškození svého zdraví mohou sami.
*Představitelé některých profesí jdou po své osmihodinové „šichtě“ domů; zdravotníci, kteří si ani neměli možnost dát pauzu nebo si odskočit, jdou přesto sloužit další směnu.
*Často sloužíme na úkor svého zdraví a rodiny, volného času; v nemocnicích chybí personál -pracujeme tedy za více než jednu osobu, dalšími aspekty jsou noční práce ve směnném provozu, rozbité víkendy, rozvrácený životní rytmus, noci se mění ve dny a naopak.
*Ženy v zaměstnání nesmí zvedat břemena těžší patnácti kilogramů, podle výjimek pacient není břemeno, proto padesátikilové sestry zvedají i stokilová bezvládná těla.
*Práce ve zdravotnictví je jednou z nejrizikovějších profesí, jde o skupinu, která nejvíce trpí nemocemi z povolání; AIDS, hepatitida B a C, svrab, tuberkulóza jsou jen některé z nemocí, které si lze přinést z práce domů.
*Psychická náročnost této práce – v porovnání s jinými obory je mezi zdravotníky nejvyšší procento sebevražd.
Právě proto jsme se rozhodli zhodnotit názory některých našich kolegů a kolegyň, za jejichž spolupráci jim děkujeme.
Domníváme se totiž, že na některé skutečnosti je nutno upozornit. Celkem bylo zpracováno 73 dotazníků. Odpovídali kolegyně a kolegové ze záchranné služby, chirurgického oddělení, chirurgické ambulance, operačního sálu a LDN. Jsme tedy přetíženi, vyčerpaní, trpí naše zdraví kvůli naší práci, jaká máme rizika při práci a udělali bychom stejnou volbu povolání, pokud bychom měli tuto možnost? Z grafů jsou patrné výsledky!!!
Závěr
Názory zdravotníků se v některých otázkách lišily, záleželo na odděleních či oborech, ve kterých pracují, na délce vykonané praxe, dokonce i na pohlaví. Kupodivu v některých zodpovězených dotazech panovala neobyčejná shoda.
Alarmující jsou zjištěné skutečnosti, že téměř třetina sester je fyzicky a více než polovina psychicky vyčerpána po službě, dále že dvě třetiny sester běžně pracují přesčas, 67 % se necítí dostatečně finančně ohodnoceno a zejména skutečnost, že u 74 % dotazovaných je jejich profesí ovlivněno zdraví (nejčastěji sestry přecházejí onemocnění, část jich onemocněla v souvislosti s profesí, velká část byla také poraněna při výkonu svého povolání).
Za povšimnutí stojí i graf s výsledky na otázku: Volil/a byste znovu stejné povolání? Na tuto otázku odpovědělo 40 % dotazovaných záporně, což by nás mělo vést k zamyšlení. Závěrem tedy možno říci, že sestry a stejnou práci vykonávající pracovníci mužského pohlaví bývají při své práci unavení, přetížení, fyzicky nebo psychicky vyčerpaní, pracují přesčas, jejich práce ovlivňuje v mnoha ohledech jejich zdraví a v neposlední řadě se necítí dostatečně finančně ohodnoceni.
Přesto všechno mají rádi své povolání, jak ukazuje jeden z grafů, a to ve sto procentech.
| LITERATURA | ||
| Duševní hygiena zdravotní sestry. 1. vydání. | Křivohlavý, J., Pečenková, J | Grada Publishing, Praha,2004 |
| Proč zdravotní sestry prchají z nemocnic, obsah seminární práce ze sociálního lékařství | bez uvedení autora | dostupné na www.mici.cz/clanky/social3.htm Etický kodex ICN |
Vladimíra Reindlová, Stanislava Bogárová2, Chirurgické oddělení, Městská nemocnice Hustopeče p. o.2 ( V.Matejkovicova@seznam.cz)
