MUDr.Tomáš Rozsíval
Zhruba patnáct let zaměstnávám střední zdravotnický personál na pracovní smlouvu. Náklady na sociální a zdravotní pojištění si dosud dávám do nákladů. Od roku 2009 už tyto položky nebude možno uplatnit. Uvažuji tudíž o tom, že pokud má sestra platnou registraci podle zákona č. 96/2004 Sb., mohla by pracovat sama na sebe, jako OSVČ. Prostě by vše dostala do své mzdy. Mám totiž někdy dojem, že si sestry vůbec neuvědomují, jaké náklady na jednu pracovní sílu mám já sám při jejím stávajícím platu. Takhle by si svých peněz více vážila! Mají sice vše rozepsáno na výplatních páskách, ale to nejsou ty hotové peníze v ruce. Je to sice typický švarcsystém, ale kdesi jsem četl, že se takovým smlouvám nedá zabránit a v klidu si takto pracuje tisíce tzv. zaměstnanců. Ovšem již jen na svoje riziko. Je nějaké omezení v novém Zákoníku práce, proč by tohle nešlo u registrovaných sester?
Odpovídá Pavel Vítek z daňové a účetní kanceláře Dates
Nejdříve bych rád reagoval na informaci uvedenou v dotazu – „náklady na sociální a zdravotní pojištění si dosud dávám do nákladů. Od roku 2009 už tyto položky nebude možno uplatnit.“
K tomu bych chtěl uvést pouze to, že od roku 2008 nepůjde do nákladů uplatnit sociální a zdravotní hrazené podnikatelem. Sociální a zdravotní hrazené za zaměstnance půjde do nákladů zaměstnavatele stále, ale pro zaměstnance se stane součástí základu pro výpočet daně z příjmu – takzvané superhrubé mzdy. Při této konstrukci zaměstnanec lépe uvidí, kolik peněz skutečně stojí a kam a na jaké účely jsou odváděny ty peníze, které nedostane do ruky.
Odpověď na otázku, jde-li sestru převést z pozice zaměstnance do pozice subdodavatele – tento postup bych velmi nedoporučoval. Ne kvůli zákoníku práce, pod který spadá až teprve pracovně právní vztah, ale kvůli ustanovení §13 odst. 1 zákona 435/2004 Sb. , O zaměstnanosti. Ten stanoví „ Právnická nebo fyzická osoba je povinna plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu její činnosti zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovněprávních vztazích podle zákoníku práce.“
V praxi je rozdíl mezi samostatnou výdělečnou činností a činností závislou (činnost zaměstnance) hodnocen asi takto:
Plnění běžných úkolů - pokud například zdravotnické zařízení najme na smlouvu samostatnou účetní, je to v pořádku, neboť vedení účetnictví není jistě běžný úkol vyplývající z předmětu činnosti zdravotnického zařízení. Najmout zdravotní sestru by z tohoto pohledu už bylo asi horší.
Dále pak zaměstnanec je povinen řídit se pokyny zaměstnavatele – ten mu přiděluje práci, stanovuje pracovní dobu, atd. Naopak dodavatel je povinen splnit řádně a v dohodnutém termínu druh a rozsah služby který s objednatelem nasmlouval, tj. není povinen se řídit například pracovní dobou ani ničím jiným, co není stanoveno ve smlouvě.
Zaměstnanci poskytuje pracovní prostředky a nástroje zaměstnavatel, dodavatel pracuje s pomocí svých. To znamená, že taková sestra by pak musela mít ve vlastnictví nebo v nájmu část ordinace, ve které provádí svoji činnost (pokud by ji měla v bezplatném užívání vznikal by ji naturální příjem). V praxi si tuto situaci dost dobře nedokážu představit.
Je pravda, že si se setrou můžete napsat například smlouvu o dílo, ve které se setra zaváže provádět ve sjednaných časech sjednané úkony za určitou cenu. Finanční úřady pak i přes to mají právo, posuzovat činnosti nikoliv podle sjednané formy ale podle skutečného obsahu.
Dojde-li úřad k závěru, že stav skutečný (tj. zaměstnanecký poměr) je zastřen stavem formálně právním (tj. smlouva o dílo) , má právo při stanovení daňových povinností postupovat dle skutečného stavu bez ohledu na formálně právní. Omezením tedy není ani tak zákoník práce, jako spíše daňové dopady uvedeného postupu.