Týdeník EURO se ptá ministryně zdravotnictví Milady Emmerové.
EURO: Je pravda, že ministerstvo financí nedoporučilo návrh zákona o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních a o změně některých zákonů?
EMMEROVÁ: Ano. Obdržela jsem takové stanovisko. Je ovšem třeba říct, že
nejde o ministerský návrh, ale o poslaneckou iniciativu, ke které se dle mých informací už nyní připojilo kolem stovky poslanců ze všech klubů kromě ODS.
EURO: Ale návrh připravila Česká lékařská komora.
EMMEROVÁ: Komora se na jeho přípravě podílela významně. Kromě ní to ale byli i poslanci a legislativní odborníci.
EURO: Vy osobně jste se na tom také podílela?
EMMEROVÁ: Nepřímo. Tento způsob řešení současných sporů o statut lůžkových zdravotnických zařízení podporuji.
EURO: Co ministerstvo financí návrhu vytýká?
EMMEROVÁ: Jde například o dopady na veřejné rozpočty v důsledku navrhovaných změn v zákonech o daních z příjmů, o DPH a o dani dědické, darovací a z převodu nemovitostí, o vazby na pravidla hospodářské soutěže, vztah k samostatné působnosti územních samosprávných celků.
EURO: Znamená toto negativní stanovisko, že se zdrží zahájení případného legislativního procesu? Nebo zákon nebude vůbec předložen?
EMMEROVÁ: Projednávání návrhu zákona v Parlamentu se zdrží, ale myslím, že nikoli výrazně.
EURO: Úpravy zákona a dohoda ve vládě jsou možné?
EMMEROVÁ: Určitě.
EURO: Jaký bude další postup?
EMMEROVÁ: Myslím, že by bylo dobré, aby se sešli zainteresovaní členové vlády a návrh ještě předtím, než se dostane na program jednání celé vlády, předjednali. Například premiér, ministr financí, ministryně zdravotnictví. Pokud vím, premiér přijetí zákona tohoto typu podporuje, a myslím, že je to i většinový návrh vlády.
EURO: Pozměňovací zákon poslance Jaroslava Krákory k zákonu o hluku by měl ve sněmovně vytvořit příznivé podmínky k přijetí zákona o neziskových nemocnicích?
EMMEROVÁ: Oba kroky spolu samozřejmě souvisejí. Ale pozměňovací návrh kolegy Krákory má za cíl zastavit současný převod nemocnic v majetku krajů do doby, než bude přijato systémové řešení. Tím by měl být zákon o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních.
EURO: Proč volíte tuto, mírně řečeno, nestandardní formu, když by v zákoně o hluku měla být řešena zcela odlišná záležitost spočívající v zákazu přeměny nemocnic na obchodní organizace?
EMMEROVÁ: Uznávám, že je to nestandardní řešení. Důvodem je jednoznačně čas.
EURO: Jste ochotna připustit, že i soukromé zdravotnické zařízení nebo zdravotnické zařízení ve formě obchodní společnosti vlastněné krajem či obcí může poskytovat kvalitní zdravotní péči?
EMMEROVÁ: Myslím, že mám za léta praxe o zdravotnictví dobrý přehled a samozřejmě znám řadu těchto zařízení. Na druhé straně také vím, že například traumatologie je velmi nákladný obor, tak proč ji nezrušit a nezavést místo ní v rámci logického úsilí o co nejvyšší zisk lukrativní plastickou chirurgii? Chápu, že někdo má jiný názor, ale já jsem přesvědčena, že zdravotnictví není služba jako každá jiná a že provozování zdravotnického zařízení není byznys jako každý jiný. Byla jsem s parlamentní delegací v Polsku. Viděli jsme tam úžasnou kliniku, kde se v překrásném prostředí na excelentní úrovni operovaly pouze střední a vnitřní uši. Přesně věděli, kolik uší denně potřebují, aby to neslo. Ale řekněte mi, když se z nemocnic stanou takováto vysoce rentabilní zařízení, kam si půjde lehnout pacient s teplotou nejasného původu nebo s bolestmi kloubů nejasné etiologie?
EURO: Berete v úvahu i možnost, že se vaše snahy o pozastavení převodu krajských nemocnic na akciové společnosti nebo „eseróčka nemusí podařit?
EMMEROVÁ: Ano, to je možné.
EURO: Je naopak možné, aby se z akciovek opět staly příspěvkové nebo neziskové organizace?
EMMEROVÁ: Myslím, že převody nejsou nevratné. Mým cílem ale není udělat z nemocnic opět příspěvkové organizace, ale zabezpečit jejich fungování jako neziskových organizací, jak je to běžné v řadě zemí. Samotní hejtmané říkají, že ke svému postupu byli vlastně donuceni, protože nemocnice jako příspěvkové organizace mají řadu vad a není jiná možnost, než je převést na akciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným. To chci změnit.
EURO: A pokud akciovky zůstanou akciovkami a ještě k nim přibudou další, dosud nepřevedená zdravotnická zařízení?
EMMEROVÁ: Ať už to budou zdravotnická zařízení s jakýmkoli statutem, bude nutné ošetřit, aby v nich byl zachován standardní režim zdravotnických služeb, jaký byl před převodem. Už když se nemocnice převáděly na kraje, mělo být uvedeno, která bude plnit jakou funkci. Je chybou, že se to nestalo.
EURO: To si, jak je vidět, ČSSD opět něco politicky nedohlídala. Počítala, že bude v minulých krajských volbách úspěšnější, než nakonec byla.
EMMEROVÁ: To asi máte pravdu. Ten kalkul tam možná byl. Počítalo se, že se vše doladí za pochodu. Faktem je, že faktická ústřední vláda ČSSD a opozice vládnoucí v krajích, to skřípe. Já nyní říkám lidem: musíte se rozhodnout. Buď to chcete tak, jak říká sociální demokracie, nebo podle modré šance, podle toho, co říká ten který podnikatel, kterého žádný solidární systém ve zdravotnictví údajně nezajímá.
EURO: Musí vám ale být jasné, že na nemocnice ve vlastnictví krajů, obcí nebo soukromníků nemáte „gebír.
EMMEROVÁ: Samozřejmě že na tyto nemocnice nemůže ministr zdravotnictví dosáhnout. Ale vzhledem k tomu, že zdravotní péče je občanům zaručená ústavou, přece jenom určitý dosah mám. Ne ekonomický, ale principiální. Jsem ráda, že jsme se domluvili s hejtmany, že se pokusíme dát společně dohromady jakousi síť zdravotnických zařízení, která budou společně poskytovat ucelený souhrn oborů. To je objektivní nutnost. Chci vás upozornit, že například v často citovaných závěrech květnové mise týmu Světové banky v Česku sice stojí, že by bylo užitečné „zavést regulační a motivační prostředí pro autonomnější nemocniční organizace, které by byly řízeny více obchodním způsobem, s právním statusem platným podle současného práva, ale současně se tam také říká, že „taková politika by se musela doplnit silnými regulatorními a institucionálními opatřeními k zajištění odpovědnosti vedení takovýchto nezávislých nemocnic za financování a poskytované zdravotní služby.
EURO: Tým Světové banky nás ale také vyzýval ke zvýšení míry spoluúčasti pacientů. Pro sociální demokracii je to nepochybně těžké téma, ale vývoj k tomu
nezadržitelně spěje.
EMMEROVÁ: Principiálně to nevylučuji. Jen říkám, že bych nejdříve chtěla udělat pořádek, abych viděla, zda je peněz málo, nebo ne. Teď je v tom takový nepořádek a chaos, že se mi nechce jít jednoduchou cestou a říct občanovi: musíš si připlatit. Mám informace, že letošní ztráta v systému veřejného zdravotního pojištění bude asi deset miliard. Něco vázne v příjmové stránce, ale to je málo. Především jde o nadměrné výdaje. Proto chci kontrolovat pojistné plány. Vím, že se plýtvá, a dostávají se ke mně různé šílené zvěsti, které si musím ověřit. Kdyby to byla pravda, tak bych považovala za strašnou křivdu říct důchodci: budeš platit.
EURO: Jak by měla vypadat ta základní - jak říká David Rath páteřní - síť zdravotnických zařízení?
EMMEROVÁ: Chceme nemocnice odstupňovat ve třech typech. U nejperifernějších je otázka, zda budou vůbec v síti. Někde ano, někde ne, bude záležet na teritoriu. Pokud budou v síti, měly by zajišťovat péči v základních oborech, a pokud by měly lůžka, pak bych chtěla, aby to byla i lůžka zdravotně sociální. To by byla nová kategorie, kde by bylo vícezdrojové financování. Druhý stupeň by měl širší rozsah oborů než čtyři základní - obyčejně jich bývá kolem čtrnácti. Na třetím stupni, v krajských nemocnicích, by byla specializovaná i superspecializovaná péče, někdy i na mezikrajské úrovni. Trend, kdy se všechny nemocnice chtěly vybavit vším, je zhrozně nákladný a za přístroje se ani nevyužijí tak, jak by se využít měly, a nevzniknou ani špičkové týmy s dostatečnou praxí.
EURO: To by mělo být stanoveno nějakým zákonem nebo vyhláškou?
EMMEROVÁ: Zásady takového uspořádání by měly být vypracovány ve spolupráci s hejtmany. Na tom jsme se dohodli. A měly by být vyhlášeny v zákoně. Asi by to nebyl zvláštní zákon o síti, ale zákon o zdravotnickém zařízení.
EURO: Kdy ho chcete předložit?
EMMEROVÁ: Je to součást koncepce zdravotnictví, kterou bych chtěla předložit v listopadu, po volbách. Tím teď nechci situaci rozviřovat. Kromě zákona o zdravotnickém zařízení by měl být dalším krokem k naplňování koncepce zákon o zdravotní péči a zákon o financování zdravotnictví. Je nezbytné, aby se s koncepcí ztotožnila vláda, protože žádný kabinet koncepci zdravotnictví neměl. Měl ji ministr Ivan David, ale to už byl na odchodu. Miroslav Macek ji také měl, ale také mu ji tenkrát nevzali.
Josef Michl, Miroslav Tryner, Euro