I když zde nemuslimům není islám jako víra nijak vnucován, týká se života každého místního obyvatele, tedy i pracovníků přicházejících ze zahraničí. Islám je monoteistické náboženství založené na učení proroka Mohameda působícího v 7. stol. n. l. Stoupenec islámu se nazývá muslim, což znamená „ten, kdo se podřizuje Bohu“. Základní knihou islámu je Korán, veršovaná sbírka božích sdělení věřícím, kterou měl Mohamedovi nadiktovat prostřednictvím archanděla Gabriela sám Bůh. Podle muslimů Korán nezakládá nové náboženství, nýbrž představuje uzavření a zpřesnění poselství, které bylo lidem dáno prostřednictvím dřívějších proroků, za něž jsou muslimy považováni například Abrahám, Mojžíš či Ježíš. Dřívější poselství v Bibli bylo dle muslimské víry lidmi pokřiveno.
Pilíře islámu
Pět pilířů islámu tvoří základ náboženské praxe každého muslima. Prvním z nich je Šaháda (vyznání víry). Muslimové shrnují své vyznání větou: „Není boha kromě Boha; Mohamed je posel boží.“ Slovo „šaháda“ znamená „svědectví“. Pokud někdo pronese tuto formuli arabsky s vážným úmyslem před kvalifikovanými svědky, stává se muslimem.
Dalším z pilířů je Salát (rituální modlitba). Muslim je zavázán k pěti každodenním modlitbám, a to v poledne, odpoledne, za soumraku, v noci a za úsvitu. Modlitbě předchází rituální očista. Všichni muslimové se modlí směrem k saúdskoarabskému městu Mekce. Forma konání modlitby je přesně předepsána. Ve městech s převažujícím muslimským obyvatelstvem zpravidla svolává k modlitbám tzv. muezzin. Zvláštní místo mezi modlitbami zaujímá páteční polední modlitba, k níž se místní muslimská obec shromažďuje v mešitě jako k hlavní bohoslužbě.
Zakát (almužna) je dalším z pilířů islámu. Muslim je povinen platit určitý podíl ze svých majetků na dobročinné účely.
Saum (půst v měsíci ramadánu) -v měsíci ramadánu má muslim od svítání do soumraku dodržovat půst od vší stravy, nápojů, pochutin a pohlavního styku.
Posledním z pilířů je Hadždž (pouť do Mekky). Muslim, jemuž to zdravotní stav a ekonomická situace dovolují, je povinen aspoň jednou za život vykonat pouť do Mekky. Průběh poutě má svou tradiční formu. Muslim, který pouť nastupuje, si obléká prosté roucho, které vyjadřuje rovnost všech muslimů před Bohem. Takto převlečené poutníky můžete potkat již v letadle směřujícím na letiště v saúdskoarabské Džiddě. Vzhledem k tomu, že islámský kalendář je lunární, každoročně připadá doba konání poutě do Mekky na jiné dny našeho gregoriánského kalendáře.
Ramadán
Podobně je to i s načasováním ramadánu. Ramadán je devátý měsíc islámského lunárního kalendáře. Během tohoto měsíce údajně prorok Mohamed obdržel první boží zjevení. Na paměť toho drží muslimové během ramadánu zvláštní půst, jehož smyslem je za pomoci dočasného zřeknutí se některých pozemských potřeb přiblížit se více k duchovní podstatě islámu. Muslimové začínají svůj půst svoláváním k ranní modlitbě, která probíhá za úsvitu. Půst je ukončován večerní modlitbou. První pokrm, který muslimové po setmění a ukončení půstu jedí, se nazývá iftár. Základem iftáru jsou datle a voda či mléko. Tímto jídlem přerušoval svůj půst prorok Mohamed. Po večerní modlitbě je servírováno mnoho pokrmů, jejichž druhy se liší podle oblasti. Ramadán je měsícem, během něhož jsou muslimové nabádáni ke zlepšení svého chování. Během ramadánu by měl každý muslim také přečíst celý Korán. Ten je rozdělen na stejně dlouhé části a na každý den je určena ke čtení jedna z nich. Půst nemusí dodržovat nemocní lidé, těhotné a kojící ženy, lidé cestující na dlouhou vzdálenost a lidé s dalšími výjimkami. V zemi žijící nemuslimové půst samozřejmě dodržovat nemusí, ale očekává se od nich, že budou vnímaví k postícím se věřícím a nebudou před nimi v přehnané míře jíst a pít či je jinak rušit v jejich tradičním rozjímání. Po skončení ramadánu nastává svátek Íd al-fitr, při kterém všichni, kdo úspěšně prošli ramadánem, hodují po tři týdny.
Pobyt v této „svaté zemi“ v období ramadánu pro mne byla vždy velmi zajímavá zkušenost. Tento největší svátek, jeho smysl a povinnosti s ním spojené zde lidé berou velmi vážně a přenášejí je do normálního života, což se například z našeho vánočního období již téměř vytratilo. Ale to bychom již zase zabíhali za hranice Saúdské Arábie.