KOMENTÁŘZdraví.Euro.cz
Ministr by chtěl zrušit tabulkové platy ve zdravotnictví. Argumenty i způsob provedení jsou podivné.
Ze stávek a stávkových pohotovostí se během působení ministra zdravotnictví Tomáše Julínka stává téměř folklór. Pomiňme, že Lékařský odborový klub vstoupil do stávkové pohotovosti téměř s nástupem Tomáše Julínka do funkce a od té doby ji neopustil. Minulý týden vyhlásil stávkovou pohotovost i Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče (OSZSP).
Nelíbí se mu Julínkův senátorský návrh, který kromě prodloužení pracovního týdne, o kterém jsme již psali nejen na této stránce, počítá i se zrušením tabulkových platů zaměstnanců ve zdravotnictví. Je třeba uznat, že argumentace odborářů je v případě konfliktu mezi platy a mzdami mnohem racionálnější než v případě debat o „pracovních sobotách“. V případě rušení platových tabulek jdou odbory tvrdě a otevřeně po penězích, což je role, která jim obecně svědčí a pro niž jako instituce vznikly.
|
DALŠÍ ČLÁNKY Z AKUÁLNÍCH ZDRAVOTNICKÝCH NOVIN ČTĚTE ZDE |
Ve špatnou dobu
Ministrův návrh není nesmyslný, ale minul se s dobou. Jeho vize, že po uvolnění poměrů v systému odměňování vystřelí lékařské platy prudce vzhůru podobně, jako rostou v jiných perspektivních oborech, je sice hezká, ale při současném financování stěží víc než utopická. Obor informačních technologií, který ministr použil jako příměr ke zdravotnictví oproštěnému od platových tabulek a příklad perspektivního odvětví s dynamicky rostoucími mzdami, je v radikálně jiné situaci než zdravotnictví.
Zatímco příjem IT firmy je limitován pouze počtem zakázek, které stihne sehnat a splnit, příjem nemocnice je vesměs dán paušální platbou zdravotní pojišťovny. Tedy konečnou částkou, která nijak zásadně nesouvisí s tím, jaký objem práce v jaké kvalitě zvládne dané zařízení udělat. To je základní věc, která srovnávání IT a zdravotnictví (i když oba obory v dohledné budoucnosti určitě nebudou mít nouzi o poptávku) odkazuje do říše snů.
| SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY Kdo vlastně třásl ministrovi rukou? Julínkův návod – nevyřeší, ale vyjasní |
Předseda OSZSP Jiří Schlanger rozumně upozorňuje na systémově dané omezení množství mzdových prostředků u zdravotnických zaměstnavatelů. Management nemocnic má při úvahách o odměňování na základě kvality a schopností na jedné straně svázané ruce tabulkami, ale na straně druhé především výší příjmů zařízení. A právě tuto stranu problému Julínkův návrh vůbec neřeší.
Pro Schlangerovu argumentaci hovoří i empirická data. V nemocnicích-obchodních společnostech, kde se zaměstnancům nevyplácí tabulkový plat, ale smluvní mzda, nejsou příjmy pracovníků radikálně vyšší než v nemocnicích přímo řízených nebo krajských. Odměny jsou v obou typech zařízení srovnatelné, soukromé nemocnice dokonce ve většině krajů vycházejí z porovnání průměrných odměn hůř.
Od podlahy
Tomáš Julínek připustil, že by bylo možné zmírnit přechod od platů ke mzdám zavedením mzdových „podlah“, tedy minimálních výší mezd, které by zaměstnavatel musel svým zaměstnancům vyplácet. Tento institut však v samotném návrhu není. Ministr pouze připustil ochotu o něm diskutovat a zařadit jej jako pozměňovací návrh do legislativního procesu.
Legislativní návrhy, které jejich autor předkládá s tím, že sám předem počítá, že budou měněny, nepůsobí věrohodně. Působí naopak spíš ukvapeně a nedomyšleně. To je i případ Julínkova návrhu. Jako součást komplexního programu změn ve financování nemocnic by byl použitelný. Vřazen někam do balíku ministerských zdravotnických reforem by mohl být pochopitelný.
Jako pokoutní senátorský návrh bez dalšího ukotvení však působí podivně a zavání obcházením legislativního procesu. Jeho největším přínosem je, že znovu vybízí k debatě nad etickou přijatelností souběhu exekutivní a legislativní funkce. Nad tím, proč má jedna osoba potřebu měnit zdravotnictví jednou jako ministr a podruhé jako senátor. Důvod, že může, není dostatečný.
Martin Čaban, Zdravotnictví a medicína