Byla-li mezi Vámi a zaměstnavatelem sjednána kratší pracovní doba podle ustanovení § 80 zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb., v platném znění), bylo toto ujednání sjednáno pravděpodobně písemně, a to buď v pracovní smlouvě nebo v dodatku k ní, neboť na základě sjednané kratší pracovní doby, přísluší zaměstnanci mzda nebo plat, které odpovídají této kratší pracovní době. Dále pravděpodobně není staniční sestra v podmínkách Vašeho zaměstnavatele osobou, která za něj může činit úkony v pracovněprávních vztazích, neboť zaměstnavatel jako právnická osoba jedná jen svými oprávněnými osobami (167] 11 odst. 1 zákoníku práce, ve spojení s ustanovením § 20 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění).
Za zaměstnavatele tedy primárně jedná jeho statutární orgán. Dále za něj mohou právní úkony činit osoby, které jsou k tomu oprávněny na základě vnitřního předpisu (např. vedoucí personálního útvaru), nebo je to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé. Z výše uvedeného se domnívám, že staniční sestra není z charakteru jejího zařazení osobou oprávněnou za zaměstnavatele jednat v pracovněprávních vztazích, ledaže by k tomuto byla zmocněna vnitřním předpisem zaměstnavatele.
Jedná-li za zaměstnavatele osoba neoprávněná a protistrana o tomto ví, nezavazuje právní úkon zaměstnavatele. Navíc ústní dohoda mezi Vámi a staniční sestrou, pokud u ní nebyly přítomny další osoby nebo alespoň jedna osoba, se bude těžko v případě sporu z Vaší strany prokazovat. Dokázat, že dohoda o zvýšení pracovního úvazku na plný byla uzavřena a Vaše šance domoci se zvýšení pracovního úvazku na plný, který by vycházel jen z ústní dohody se staniční sestrou, je minimální. Nicméně Vám ještě doporučuji se se svojí žádostí o zvýšení stanoveného pracovního úvazku na plný obrátit na statutárního zástupce Vašeho zdravotnického zařízení.
