S železnou pravidelností zaplňují čeští lékaři a jiní zdravotničtí pracovníci náměstí a prostory před Úřadem vlády či ministerstvy, kde je na ně dobře vidět a kde ministr jdoucí v deset hodin do práce, ať už na vládu nebo ministerstvo, musí projít kolem nich. Nebo kde je aspoň vidí.
Svůj protest v rámci dlouho plánovaného Týdne neklidu předvedli včera lidé, kteří se starají o zdraví nás všech, na brněnském Komenského náměstí. Shodou okolností u budovy lékařské fakulty. Je jasné, že v Brně nejsou místa, kde by se mohli sejít a křičet po těch, kteří jim nejvíce hážou klacky pod nohy. Ale u Masarykovy sochy byli aspoň vidět.
Podle předsedy vlády Jiřího Paroubka jsou zubaři a lékárníci milionáři. Kdyby tomu tak bylo, dost možná by už nepodnikali. Anebo možná ano, ale jen chvíli, aby zase ušetřili nějaký ten milion, a pak by si zase dali na rok pauzu a odjeli na Arubu nebo Mauritius. Realita je však dost jiná. Tři minuty chůze do tří různých směrů z brněnské České ulice jsou tři lékárny. Když před několika týdny lékárníci bojovali proti novým maržím a cenám léků, protestní letáky visely snad na všech.
Ministr zdravotnictví sice musí myslet na své voliče, kteří mu dali mandát v první řadě ( David Rath je ale v tomto ohledu trochu výjimkou), ale zároveň musí mít na paměti, že je “ nejvyšším šéfem“ lidí v bílém. To, jak v poslední době komunikuje a chová se trochu přezíravě, však není úplně ideální přístup.
Na jižní Moravě jsou desítky a možná stovky lékařů, kteří kvůli dalšímu zásahu ministerstva vyčerpali své limity. Teď mohou pracovat zadarmo nebo ordinace za iks týdnů zavřít a zůstat doma. Oni přitom pracovat chtějí a mohou. Ordinace mají plné. Lidé stále chodí a potřebují pomoc.
Českému zdravotnictví tak trochu chybějí pragmatické vize moderního pohledu na život. Zdravý člověk je spolehlivější volič a zdravý člověk více utrácí a vůbec dělá věci, které jsou ve finále větším přínosem pro ekonomiku. Cestuje, sportuje, nakupuje.
Pravda, lékaři se živí tím, co umějí dělat, a stejně jako všichni chtějí vydělávat co nejvíce. Kdo by nechtěl vyšší plat. Od členů vlády a poslanců však kritika na adresu lékařů, že chtějí jen vydělávat velké peníze, zní opravdu nepatřičně, uvážímeli, jaké výhody čeští volení zástupci mají ( příspěvky na dopravu a městskou dopravu zdarma).
Lékaři si svoje platy zaslouží. Zachraňují životy a pro české zdravotnictví bude lepší, když se podaří odborníky udržet doma. Až začnou utíkat brněnští zdravotníci do zahraničí po desítkách, budou muset místní nemocnice stejným tempem nabírat jejich kolegy z východu. Vůbec nic proti nim, to se ostatně děje už teď.
Brněnští lékaři museli včera lidem složitě vysvětlovat, o co jim jde a čeho chtějí dosáhnout. Jejich smůla je, že běžný pacient tomu moc neporozumí. Na druhou stranu, až uvidí zavřenou ordinaci, která pro něj znamená rozdíl mezi aspoň trochu normálním stavem a mizérií, ministři a vláda jsou ti poslední, na koho si vzpomenou. Budou spílat lékařům.
Jenže lékař může dělat jen to, co může, podle hesla “ co není dovoleno, je zakázáno“. V drtivé většině profesí, včetně vysoké politiky, to funguje přesně naopak. Hledat pak porozumění mezi lékaři a politiky je běh na dlouhou trať.
PETR BOKŮVKA, Rovnost