Zákon o veřejných neziskových organizacích (nemocnicích) jsem inicioval a podpořil, protože se mně jeví jako potřebný. Události kolem nemocnic v naší zemi mají svůj sled, který ani nestačíme sledovat.
Pro náš stát byly nemocnice finančním břemenem, protékaly jimi milióny a díry se nedařilo z centra ucpat. Proto padlo rozhodnutí, že stát předá nemocnice krajům. Tak se stát zbavil majetku v hodnotě zhruba sto miliard korun. Hejtmané oprávněně a důrazně žádali, aby stát zaplatil i dluhy zadlužených nemocnic. Stát vydal něco málo přes tři miliardy a všichni hejtmané podepsali dohodu, že už žádné nároky na oddlužení nemocnic nevznášejí. A zde nastává první problém.
Vlastnictví
Kraj je vlastníkem, ale vlastníkem svého druhu. Když rodina adoptuje dítě, soud to potvrdí a to dítě je jako jejich vlastní, má jejich jméno, patří jim. Patří jim v tom smyslu, že se o ně musí starat, pečovat o něj. I vlastní dítě nechápou rodiče jako své vlastnictví, se kterým si mohou dělat, co chtějí, ale jako svěřený dar, který mají rozvíjet až k jeho samostatnosti. V takovém slova smyslu je i kraj vlastníkem nemocnic.
Byl na něj převeden majetek, dílo generací a společných financí, majetek, který si sám kraj nevybudoval, byl na něj převeden, aby o něj pečoval.
Krajské úřady byly zřízeny proto, aby se v zastoupení svých občanů staraly o školy, silnice 2. a 3. třídy, o nemocnice a ústavy. To, co na ně bylo převedeno, to svěřené, jim sice patří, ale nemohou s tím nakládat zcela libovolně, nemohou to vše prodat a zprivatizovat, co by pak spravovaly, k čemu by tu byly?
Záchranná brzda
Kraje, tito novopečení vlastníci, lépe řečeno zřizovatelé, zjistily, že mají nemocnic zbytečně mnoho a již začaly hledat firmy, které jim nadbytečné a nerentabilní nemocnice zprivatizují, učiní z nich akciové -obchodní společnosti. Otázka je, měly na to jako vlastníci právo, či právo jen domnělé? Zde začíná střet zájmů kraje a státu.
Ústava zaručuje dostupnost zdravotní péče všem občanům státu. Stát se tedy musí postarat o to, aby vedle soukromých nemocnic fungovaly i nemocnice veřejné a všem přístupné. Ještě když ministerstvo vedla MUDr. Milada Emmerová, začala se svým týmem až trochu horečnatě připravovat zákon o veřejných neziskových organizacích. Musel být vytvořen dříve, než bude pozdě, proto měl charakter záchranné brzdy.
První pokus
Ve chvatu byla připravena první verze zákona, který měl zajistit onu ústavní dostupnost a všeobecnost zdravotní péče. Tvůrci zákona se nejprve podívali, jak tento problém řeší v Evropě, konkrétně v Rakousku, ve Francii, v Německu a ve Švýcarsku. To byl základ, který jen mírně upravili na naše podmínky.
Určující pravidlo převzaté z Evropy říká, že obchodním společnostem není možno poskytnout státní dotace. Naše realita jasně ukazuje, že bez dotací ze státního rozpočtu se budovat nemocnice nedá. Zákon o rozpočtovém určení daní jasně stanoví, že příspěvková organizace kraje může dostat dotace jen z kraje.
Veřejná nezisková organizace je v evropských zemích - a teď i u nás - zbudována proto, aby mohla kumulovat finanční zdroje, to znamená, aby mohla přijímat dotace státu, kraje i obce. Tato veřejná zdravotní služba musí vytvořit dostupnou síť, aby se předešlo transportům nemocných, musí být rovnoměrně rozdělena. Konkrétně musí zůstat jedna veřejná nemocnice v okrese, ostatní mohou být privatizovány.
Nestejné podmínky
Veřejné a neziskové organizace nemohou mít stejné podmínky jako privátní akciové společnosti. Ty první plní úkol veřejnosti, proto jim všichni pomáhají (stát, kraj, obec), ty druhé musí hledět, aby se udržely bez dotací a ještě něco získaly - jinak zbankrotují.
Policisté, hasiči, veřejné nemocnice nemohou zkrachovat, na ně nelze vyhlásit konkurz. Brání je zákon - je to veřejná služba. Na obchodní společnost může přijít exekutor a zabavit jim majetek. Za to ovšem musí nezisková organizace na rozdíl od akciové společnosti postupovat podle zákona o zadávání veřejných zakázek, musí na internetových stránkách zveřejňovat od koho a za kolik, prostě musí vést otevřené účetnictví, každý nákup dražší než 2 milióny musí mít předem odsouhlasený od zřizovatele, prostě zřizovatel má všechny nástroje ke kontrole. Případný zisk musí být znovu investován zpět do nemocnice, za to, na rozdíl od obchodní společnosti, má výhodu - osvobození od daně.
U neziskových organizací je možno kromě hospodaření kontrolovat kvalitu vybavení lidmi i přístroji, i kvalitu lékařské péče kontroluje zřizovatel, ministerstvo i lékařská komora.
Akciová společnost se může specializovat pouze na některé zákroky, nemusí přijímat dlouhodobé, a tím nákladné pacienty, nezisková nemocnice občana, který žije ve spádové oblasti, ošetřit musí.
První verze navrhovaného zákona byla odmítána hlavně proto, že porušuje právo vlastníka, že rozlišuje a znevýhodňuje privátní nemocnice, že jim znemožňuje pracovat tím, že jim nedovoluje čerpat z VZP stejně jako neziskovkám.
Legislativní rada
Mnozí poslanci poukazovali na to, že takto navržený zákon je protiústavní. Proto předali předkladatelé zákon Legislativní radě vlády, aby řešila problém, jak přeměnit nemocnice, které patří krajům, v neziskové organizace. Legislativní rada podle judikatury Ústavního soudu našla jedinou možnost - takzvaný výčtový zákon, což znamená přílohu k zákonu, ve které bude seznam jednotlivých nemocnic, které vytvářejí tu síť veřejných zařízení.
Akciové společnosti podle obchodního zákoníku fungují v režimu obchodního tajemství a není možné zvnějšku ovlivňovat jejich chod, určovat koho a jak mají léčit. Všeobecné nemocnice mají jiné poslání a jiné podmínky, jsou službou veřejnosti garantovanou ústavou, a proto mají ze zákona právo na smlouvu s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou. Akciové společnosti, které se řídí obchodním zákoníkem, jsou soukromé, mají hrazenou akutní péči z VZP, což je kolem 70 % veškerých dosavadních úkonů nemocnic.
Jedna nemocnice v okrese musí být veřejná. Všechny ostatní mohou, budou-li chtít; je jim zaručeno, že budou kdykoli vzaty do výčtu veřejných nemocnic. Rozhodnou-li se být akciovou společností, pak mají zaručeno 70 % své činnosti pojišťovnou a na zbývající úkony plánované péče (30 %), musejí mít, stejně jako dosud, každých pět let prodlouženou smlouvu s pojišťovnou. Pokud ta smlouvu neobnoví, pak musejí usilovat o smlouvu s pojišťovnou ve výběrovém řízení.
Ukáže-li se, že je některá nemocnice v kraji nadbytečná a bude-li chtít zůstat jako nezisková - pak může po dohodě vedení kraje, lékařské komory, pojišťovny a ministerstva - získat jinou funkci jako léčebna či rehabilitační ústav.
Tento zákon není dokonalý. Ministr Rath, který zákon musel v krátkém čase, proti silnému odporu prosadit, nahlíží, že by rozdíl mezi jednotlivými typy nemocnic, v čerpání z pojišťoven, mohl být menší. Praxe ukáže, bude-li možné, aby VZP i nadále prodlužovala smlouvy na plánované výkony i soukromým nemocnicím. V tomto čase a za tohoto stavu musely dostat nemocnice veřejné služby přednost v naději, že se VZP zkonsoliduje a bude moci platit všechno všem. Ale dravý rozvoj lékařské vědy přináší stále lepší a nákladnější léky a přístroje - a chudák pojišťovna bude stále na roztrhání.
|
Příspěvky s názvem článku na který reagujete posílejte přes formulářZDE Pravidla diskuse najdete v prohlášení vydavatele. |
Já jsem ten zákon podpořil -i s tou prozatímní nerovností. Po zkušenostech s privatizací v průmyslu, která se konala též v časové nouzi a bez právních podkladů, jsem nechtěl zopakovat stejnou chybu. Jak říká pan ministr - „praxe ukáže“. Zákon se dá zlepšovat, ale ztracené miliardy z veřejných peněz se zpátky do společné kasy jen těžko vracejí, ty jsou prostě fuč.
Svatopluk Karásek, Právo
autor je poslanec za US-DEU
Reakce čtenářů Zdraví.Euro.cz
novak karel
článek pana Karáska nestojí ani za to přečíst do konce.Vlastně US-DEU je také u konce.Naštěstí. Jinak bychom,zde měli dalšího experta na zdravotnictví.Pán Bůh s námi a zlý pryč.