Komentář čtenáře Zdraví.Euro.cz
To, že je život nejvyšší lidskou hodnotou, není snad třeba zdůrazňovat. Jedná-li se však o život dítěte, jsou do uvažování ještě navíc vtaženy naše emoce. Etologie vysvětluje, že nejenom lidem, ale i mnohým živočichům je styk s mládětem něčím zvláštním. Pohled na smrt nás Evropanů, nás vycházejících z židokřesťanské tradice, je v praxi v naprosté většině naplněn obavami, smutkem, strachem. Násilná smrt je pak pro nás nepřijatelná. Usmrcení dítěte samozřejmě otřese snad každým normálním člověkem.
V přírodě je instinktem, že se mnohá samice (samec) stará o mládě. Ve XXI. století žijeme v zajetí současných představ, že matka musí milovat své dítě. A někdy se dokonce bláhově domníváme, že za tuto lásku nám dítě musí být vděčné. Kdybychom se podívali do historie, prožili bychom dokonalý horor.
Myslím, že četné dekadentní televizní pořady by byly slabým odvarem reality pohledu do „Historie dětství“ (Lloyd deMause). Vždyť zabití dítěte bylo kriminálním činem až od 4. století n. l. Naše kulturně-historická židokřesťanská tradice samozřejmě ovlivněná působením jiných kultur (například Germánů - askeze, přísnost, strohost, ….) dospěla až do současného poznání.
Mysl lidská a poznání se mění. Co bylo dříve odsouzeníhodné, je dnes akceptovatelné, ba dokonce tak zcela běžné, že jsme někdy tlačení „být in“. Podívejme se například na pohled společnosti na homosexualitu.
Podíváme-li se do historie, zjistíme, že si lidstvo postupně stále více vážilo hodnoty lidského bytí, lidského života a potažmo i života dítěte. Ve staré Spartě nepotřebné děti házeli ze skály. Ve XX. století se dítě stává středobodem zájmu (mluvíme dle slečny Kellyové o století dítěte), jsou vydány 3 právní dokumenty o dětech, kdy vrcholem je Úmluva o právech dítěte z 20. 11. 1989.
Středověk na jedné straně ctí život a na druhé straně stále lpí na panenství a ctnosti. Otěhotnět před přijetím svátosti manželství je společensky diskvalifikující. Andělíčkářství je spolu s prostitucí řemeslo staré snad jak lidstvo samo.
Východiskem z nouze se staly fortny milosrdných klášterů. Ty kláštery stály na osamělých místech uprostřed hvozdů, tedy s lesy v okolí, kde nebyl problém se skrýt a anonymně porodit. Takovéto nechtěné novorozeně potom jeptiška vyzvedla z korýtka a poskytla mu péči. Dívka před veřejností neztratila čest, dítě – lidský život byl zachráněn.
Tato praxe byla v Evropě běžná do XVIII. století. Pak postupně utichla. Klášterů ubývá, v jejich okolí je již neúnosný pohyb lidí, tedy anonymita není zajištěna. Mění se i lidské myšlení v souvislosti s novým poznáním. Mění se i morálka. Objevují se i svobodné matky, ….. Baby boxy ztratily opodstatnění.
My žijeme ve XXI. století. Dítě klademe na prvé místo. Tato proklamace však nekoresponduje s realitou. Žebříček životních hodnot staví dítě někam na 4. místo (Tošner). Koncem dvacátých let XX. století je vnesen řád do chaotické péče o děti – ústavní péče výrazně zlepšila postavení dětí ocitnuvších se v nějaké tísni. Ústavní péče byla později zneužita komunistickou ideologií (Rumunsko, Čína, ale i u nás), což je podhoubím pro dnešní démonizaci ústavů.
Myšlenka babyboxů jako import ze Západu
Vše, co bylo vybudováno v době minulé, je paradoxně považováno za produkt socialismu a jako takové odmítáno. Pod vlivem toku informací ze zahraničí přicházejí četné – a jsem přesvědčen, že v dobrém úmyslu – myšlenky o nápravě věcí vezdejších. Jednou z takových myšlenek je i baby-box. Nikoho nepodezírám z nekalých úmyslů, ale přesto si nemohu odpustit uvést několik postřehů.
Dnes jsou baby-boxy v různých zemích světa. Zájemce najde dostatek objektivních informací - ZDE. Na internetu vůbec najdete většinou souhlasná a podporující stanoviska. Avšak mezi profesionály těch souhlasů najdete minimum. Není pravdou, že na Západě jsou z baby-boxů nadšeni.
V Německu jsou tyto schránky na děti víceméně trpěny, jsou na hranici zákona. Stejně tomu je i v Japonsku. Viz například Anonyme Geburten und Babyklappen sind in Deutschland illegal! Rechtliches zu Babyklappen). Vlastně samotná existence baby-boxů je ve světě diskutabilní z hlediska etičnosti (viz www.dw-world.de). Problém baby-boxů se vždy rozvíří, když se někde v zemi něco přihodí, jako nedávno v Jičíně.
Podíváme-li se do policejních nebo jiných statistik, s překvapením zjistíme, že se počet zmařených novorozeneckých životů nesníží instalováním baby-boxů. Vždyť i u nás je naprostá většina dětí tam vložených takových, které v baby-boxu z principu „nemají co dělat“. Představa, že psychotická žena vyhledá baby-box, aby tam odložila své dítě, je lichá. Anonymita okolí současných našich baby-boxů je zcela iluzorní.
Požadavek panenství a důraz na ctnost v dnešní době? Ne, s tím asi nesouhlasí nikdo. I v Německu jsou proudy hodnotící aktivity kolem baby-boxů jako propagandu, snahu o zviditelnění se Die Babyklappe als Propaganda
Proč propaganda? To nevím, ale jedno je jisté: na dítě je lépe slyšet než na starého nemocného člověka.
Připadá mi to jako snaha o zvládnutí těžké nemoci, aniž bychom odstraňovali příčinu, tedy léčení příznaku nemoci a ne nemoci samotné. A to, že dnešní společnost je nemocná, o tom si dovolím nepochybovat.
Nelehká dnešní doba
Nezávidím mladým lidem dnešní dobu. Mají to velmi složité. Jak jinak se mohou formovat, když obecné morální a etické principy dostávají na frak? Na 100 uzavřených manželství připadá 67 rozvodů. Děsivé? Ne, vůbec ne. To je realita, plod doby.
Mladý člověk má takové vzory, jaké má, jaké mu jsou předkládány. Svazek a vztah muže a ženy bývá složitý a navíc lásce nelze poroučet. Přesto jako lidské bytosti bychom měli dodržovat pravidla hry. Ta nám sice stanoví zákon, avšak – jestliže před 50 lety byl společensky odsouzeníhodný muž, který si našel přítelkyni, tak dnes v podstatě „je in“. Dnes se ještě díváme přes prsty na ženu, která opustí dítě.
Realitou je to, že nám roste počet žen opouštějících rodinu i dítě, kdy asi 60% z nich odchází za jiným sexuálním partnerem. Nárůst je sice pozvolný, ale je.
Jsou mezi nimi některé ženy „hrdinky“ (ano já je jako takové beru), které dokáží přijít a říct: „Nemám ráda své dítě, nechci je“. Tyto děti jsou na tom mnohem lépe než ty, které jsou s matkami, protože by neunesly společenský odsudek za odložení dítěte (A to nejsou opouštěny pouze děti maličké).
Pracuji skoro 20 roků s tzv. opuštěnými dětmi. Opakovaně mám privilegium mluvit s dětmi nejen adoptovanými, nyní dospělými. Věřte, že i když těmto mohu mnohé informace o jejich pokrevních předcích podat, mají stále pocit „bílého místa na mozaice svého života“.
Opakovaně jsem narazil na problém hledání sourozenců, ba dokonce z důvodu nevyléčitelné nemoci. Řešili jsme problém vztahu mileneckých párů, kteří byli pokrevně spřízněni. V případě baby-boxu si toto představit nedovedu.
Navíc tato krabice na děti dává další zbraň ke zdůvodnění si své nezodpovědnosti. Opakuji, baby-box není řešením pro psychotickou ženu, ale pro osobu alespoň částečně si uvědomující své konání. Nedokážu si představit utrpení ženy, která pod vlivem svého rozpoložení dítko vloží do krabice a pak svůj názor časem reviduje a dítě by chtěla. Odsoudit ženu lze lehce.
Obtížné poporodní období perfektně respektuje náš zákon – nelze dítě svěřit do adopce dříve než po šestinedělí, respektive po 2 měsících. Prokázali jsme, že 9 z 10 žen dávajících dítě v době okolo porodu do adopce svůj názor reviduje do 10. měsíce věku dítěte. Baby-box je v tomto ohledu zcela vražedným nástrojem pro takovouto maminku.
Před cca 20 lety jsem se setkal s anglickou institucí „For Life“ soustřeďující se na ženy hodlající ukončit graviditu interrupcí. Jejich statistiky jasně mluvily a mluví pro sociální práci s těmito nastávajícími maminkami. Mnohdy stačí maličká pomoc a žena se rozhodne ponechat si dítě. Situace tedy analogická.
Nelze opominout ani možné kriminální aktivity kolem baby-boxů, např.: neoprávněná manipulace s dětmi. Baby-box není vůbec zmíněn v našem právním systému – na Slovensku ano. Tedy není nikde zákonných pravidel, jak s takovýmto dítětem zacházet. Vše je řešeno jen dedukcí z jiných zákonů. Podstatně horší problém vyvstává, pokud se v krabici objeví dítě jako produkt kriminální činnosti. Myslím si, že policie by měla opravdu velký problém řešit některé situace odložených dětí.
I z naší české zkušenosti víme, že se v krabici našly děti starší.
Důvody mého odmítnutí baby boxů
Důvodů, proč se nemohu postavit za zřízení baby-boxu je mnoho. Pro mne je nejdůležitější ten důvod morální – další kamínek k dekadenci české rodiny. Dnes se to sice nenosí, ale je to pro mne mnohem důležitější než zdůvodnění, že matka dítě jinak zabije. Takto rozhodnutá žena tak učiní a baby-box nepomůže.
Naopak díky osvětě dnes ví kterákoliv žena v ČR, že existuje mnoho organizací, které jsou schopny jí pomoci. A nemusí to být jen kojenecký ústav nebo dětský domov. Sdělovací prostředky zvláště některé nestátní organizace opakovaně jmenují.
Na závěr bych rád upozornil čtenáře na jistou analogii s historií. Jako bychom se vraceli zpět, do doby antiky, respektive středověku. Jen ty jeptišky nám jaksi chybí.
Jinak - například naprosto rozvolněné rodinné vztahy, sexuální promiskuita, za práva lidská se schovává mnohdy i četné bezpráví. Úmluva o právech dítěte na jedné straně jako vynikající dokument, na druhé straně však upírá dětem právo na povinnosti, čehož důsledky již neseme nyní.
Já se nedomnívám, že vše, co vidíme v zahraničí, musí být pro nás ideální. Obzvláště, když informace přicházejí někdy od lidí, kteří „pochopili“ problém po několikadenní návštěvě naší republiky. A dokonce se před nimi celá společnost pokloní, srazí paty a jak malé děcko ustrašeně poslechne (např. klecová lůžka).
Shrnutí:
V dnešní době jsou baby-boxy překonanou institucí pro záchranu života novorozeněte, když existuje na nejrůznějších úrovních více možností, jak tragedii předejít. Soustředění se na baby-boxy není kauzálním řešením „zoufalství“ dnešní společnosti. Důraz by měl být kladen na prevenci, tedy výchovu, a ne na poskytování dalších pastí pro morální deformaci společnosti. Baby-boxy jsou problémem zástupným. A proto nemohu jásat radostí.
Rozhodneme-li se však pro tuto cestu, pak legislativa musí předejít realitu, jinak se stávající džungle stane rejdištěm pro nekalé živly. Již předem za současné situace upřímně lituji ty, co se provozováním baby-boxů potencionálně ocitají na tenoučkém ledu právního vakua (doporučuji rozvahy Doc. JUDr. Senty Radvanové CSc.).
MUDr. Zdeněk Novotný, Doc.MUDr. L. Kukla CSc., www.Zdravi.Euro.cz
