Ve skrytu svých hříšných duší se však začínají nepříjemně strachovat o svá přetékající korýtka. Přes veškerou zjevnou nekompetentnost a neschopnost dlouhodobě projevovanou napříč spektrem všech stran politici přece jen v něčem excelují. Je to nadmíru vyvinutý pud sebezáchovy. Ten reflexně spouští empiricky ověřené vzorce chování, které zaručeně a bezpečně zabrání odstavení politika od prsu státu. A právě tento pud vyvolává reakce, jichž jsme aktuálně svědky.
Poté, co lékaři na konci roku hromadně podají výpovědi, jejich realizací systém zdravotnictví do několika málo dnů nevyhnutelně a totálně zkolabuje. Dojde k ničivému zemětřesení a následná vlna tsunami smete celou politickou reprezentaci i se všemi demagogy, hlupáky a ignoranty. Nastane konec arogantním prohlášením typu: „My vás lékaře nepotřebujeme, klidně si odejděte!“.
Vše nyní nasvědčuje tomu, že politici, tváří v tvář konfrontováni s reálně hrozícím kolapsem zdravotní péče, učiní zanedlouho lékařům „neodmítnutelnou“ nabídku. Demonstrací jejich rádobyvelkorysosti bude ponechání stávajících mzdových tabulek. Je ekonomická krize, občané musí šetřit, my politici jsme se ale nakonec přece jen trochu uskrovnili a dobrovolně rozhodli nakrást si o něco méně. Drobty spadané pod stolem budou jistě lékařům stačit.
V žádném případě nelze takovou potupu akceptovat. Nesmí dojít k tomu, že se lékaři nechají takto ponížit. Nesmí být zacpána ústa hlásající nespokojenost tím, že „hodní strejdové“ politici nám nakonec ty mzdy nesníží, ale ponechají – stejně nízké, jako doposud a pro jistotu nenápadně sem tam přisypou několika vybraným jedincům pár korunek, aby protest sabotovali. To by byla obrovská ostuda a synonymum neúspěchu.
Děkujeme a odcházíme, výpovědi zůstávají nadále jediná, dostatečně radikální forma protestu. Je však potřeba si znovu a znovu uvědomit, že právě jejich podání je zásadní, pouhé hrozby odchodem již nebudou mít dostatečný efekt. Navíc lze předpokládat, že naši politici jsou natolik egoističtí a přesvědčeni o své nepostradatelnosti a nedotknutelnosti, že nás budou mučivě zkoušet až do úplného konce – zda v podaných výpovědích skutečně vytrváme.
Jakmile se totiž ocitnou zatlačeni do kouta, spustí se lavina neovladatelné panické reakce, hysterického kvičení a kopání kolem sebe, v pokročilém stadiu se začnou mezi sebou navzájem požírat. Aby podobné agónii předešli, použijí sami i prostřednictvím ovládaných managementů jednotlivých nemocnic jakékoliv nečisté praktiky a metody, aby náš odpor dopředu zdiskreditovali a co nejvíce rozložili. Je potřeba se předem připravit a zejména vnitřně obrnit, vypukne totiž nepředstavitelně tvrdý boj na ostří nože. Vše nebo nic. O to tvrdší pak ale budou mzdové požadavky lékařů.
MUDr. Jiří Sedlák, neurologické oddělení, Oblastní nemocnice Kladno, a.s.