Proč chtějí vlastně praktičtí lékaři protestovat? Informují, že oproti špatným úhradám za svou práci ze strany Všeobecné zdravotní pojišťovny. Mají k tomu tito lékaři vůbec důvod?
Vždyť více než 90 % praktických lékařů provozuje ordinace jako podnikatelé. A kolik z podnikatelů v České republice má takovou jistotu pravidelných plateb za svou práci jako tito lékaři od zdravotních pojišťoven? A jsou skutečně odměny praktiků tak špatné, jak tvrdí?
Vždyť před jejich ordinacemi stojí auta dražších značek a na dovolenou jezdí většinou k moři. Je to ten správný úhel pohledu na tuto skupinu lékařů? To jsou otázky, které se nabízí v době vyhlášení protestů praktických lékařů.
V celostátních průzkumech vážnosti profesí jsou lékaři vždy na prvních místech. To znamená, že občané (pacienti) si vysoce cení odbornosti i morálních kvalit lékařů a projevují jim tímto také svou důvěru. Dovede však celá společnost ohodnotit tuto profesi i ekonomicky stejně tak vysoko?
Mnozí politici v nedávné minulosti uváděli, že privátní lékaři mají příjmy více jak sto tisíc za měsíc. A je to skutečně pravda? Ano, ta částka u průměrné ordinace praktického lékaře se skutečně pohybuje nad hodnotou jedno sto tisíc korun za měsíc. Ale to není příjem lékaře, nýbrž výnos ordinace.
Z tohoto výnosu se musí uhradit celý provoz ordinace včetně mzdy zdravotní sestry, nájmu, zdravotnického materiálu atd.
Provozní náklady ordinací praktiků stabilně rostou, ale příjmy od zdravotních pojišťoven téměř stagnují. Proto se také v tabulkách příjmů jednotlivých skupin obyvatel již lékaři nepohybují na předních místech .
A to auto před ordinací praktika? Kdyby tam nestálo, jak by se lékař dopravil k nemocnému pacientovi domů? A je s podivem, že tyto návštěvy lékaři ještě dělají. Vždyť zdravotní pojišťovna jim za každou takovou návštěvu u pacienta uhradí 55,- Kč. Je to moc, nebo málo? Zeptejte se instalatéra kolik si účtuje.
A potřebujeme vůbec praktické lékaře, když ošetřují většinou jen ty „banální“ nemoci a ty složitější předávají ambulantním specialistům a nemocnicím?
Zdravotní pojišťovny na celém světě mají velmi dobře spočítáno, že pokud pacient vstupuje se svou nemocí do zdravotnického systému vstupní branou ordinací praktického lékaře, je tato a následná zdravotní péče ta nejefektivnější a ekonomicky nejvýhodnější.
Ve všech zdravotnických systémech civilizovaného světa si tuto nezastupitelnou roli praktiků uvědomují. V ČR každý den projde ordinacemi všech praktických lékařů více než 50 % ze všech pacientů ten den ošetřovaných ve zdravotnických zařízeních.
Druhá polovina pacientů je vyšetřována a léčena v ordinacích ambulantních specialistů, na lůžkách v nemocnicích, v lázních…). A na všechny tyto ordinace praktických lékařů je vyčleněno zdravotními pojišťovnami méně než 5 % z celkových nákladů určených na zdravotní péči ČR . (V současné době je celková částka určená na zdravotnictví ČR více než 200 miliard Kč/rok ).
Toto procento určené pro praktiky se v zemích na západ od našich hranic pohybuje nad hodnotou 10 %. Proč práci praktiků výrazně lépe oceňují stabilizované zdravotnické systémy západních zemí?
Nemusíme pochybovat, že tam dobře vědí kam do zdravotnictví vložit efektivně finance. Například s námi v ekonomicky srovnatelném Portugalsku se pohybuje hrubý příjem lékaře na čtyřnásobku průměrného platu. V ČR je to jen jeden a půl násobek průměrného platu. (v ČR je t.č. průměrný plat na 20 tisíc korun za měsíc).
Je to správné ocenění našich lékařů? Jaké tedy chceme mít lékaře? Nebudou nám utíkat do zahraničí? Chceme aby nás léčili na odborně světové úrovni? A kdo nás bude tedy léčit, až budeme skutečně nemocní? Je potřebné, aby si na tyto otázky odpověděl každý sám.
Na druhé straně je třeba si uvědomit, že hlavní snahou každého praktického lékaře je mít spokojené pacienty, kteří by jim odborně i lidsky důvěřovali ve společné snaze v boji proti nemocem. K tomuto cíli musí mít lékař takové příjmy, které mu plně zabezpečí řádný chod své ordinace a zbude mu také náležitá odměna hodna jeho odborné a společenské úrovně.
A o tom, že to mají, nejsou v současné době praktičtí lékaři rozhodně přesvědčeni. Tvrdí, že je řešení jejich problému v nedohlednu. Jejich oprávněné požadavky se stále přesouvají do
dalších let. Již nevydržela jejich trpělivost k nekonečnému čekání na správná rozhodnutí všech různých vlád a pojišťoven.
Zvolili si formu protestu uzavřením ordinací na jeden den - ve středu 28.3.2007. A proč si berou jako rukojmí své pacienty? Buďte ujištěni, že první co mají na mysli lékaři, když zavírají ordinace je starost o své pacienty. Proto pro své akutně nemocné pacienty po dobu protestu organizují pohotovostní služby či zástupy v jiných ordinacích tak, aby především nepoškodili žádného pacienta.
MUDr. Lubomír Nečas
Praktický lékař
Předseda Sdružení praktických lékařů Zlínského kraje