Ministr zdravotnictví David Rath snížil obchodní přirážku společnou pro lékárny a distributory o 3 %. Mluvil při tom o vysokých ziscích lékárníků a šetření peněz z rozpočtu zdravotního pojištění.
Na podporu svých tvrzení uváděl chybný argument, že lékárna má 32 Kč ze 100 Kč, nyní 29 ze 100. To je nesmysl. Zákony upravují tvorbu cen léků zcela odlišně od ostatních výrobků. Stanovená procenta se připočítávají k ceně výrobce, tzn. výrobní ceně léku.
Potom se teprve připočte DPH a tak vznikne cena pro pacienta.
Příklad: výrobní cena je 100 Kč. Připočte se 29 Kč přirážka a pak 6,45 Kč (= 5 % DPH ze 129 Kč). Celková a konečná cena tohoto léku je tedy 135,45 Kč. Z této sumy je 100 Kč pro výrobní firmu (asi 75 %), 6,45 Kč odvede lékárna státu (asi 4,5 %) a 29 Kč si rozdělí distribuce léčiv a lékárna (asi 21 %). Na lékárnu zbude nakonec 17 %.
Ona „pouhá 3 %“, jak o nich ministr Rath s oblibou hovoří, tak znamenají pro lékárnu 10-12 % snížení hrubého zisku, což je pro mnoho z nich buď neúnosné, nebo na samé hranici rentability.
Pro pacienty to pak znamená mírné snížení cen. U léků za deseti až stokoruny jsou to haléře až koruny. U léků za tisíce to jsou desítky korun. Protože ale platí od 1. ledna nová vyhláška o úhradách léků, která velmi zvýšila doplatky, naši klienti zaznamenali u léčiv na recepty zdražení.
Paradoxně jsou tedy o chlup levnější bylinné čaje, vitamíny a přípravky na nachlazení, které pojišťovny neplatily a lékaři je nepředepisují.
Nikdy jsem neslyšela jediný logický argument pro toto opatření. Často se však opakují některá tato tvrzení:
Lékárníci mají nadstandardní zisky. - Je to hloupost. Majitelé lékáren nemají víc než majitelé jiných zdravotnických zařízení, ani dalších podniků. Průměrné platy lékárníků jsou nižší než např. lékařů a již několik let téměř nerostou.
Lékáren je mnoho. - Další účelový argument. Mnoho let volají lékárníci po regulačních opatřeních, ale nikdy je ani poslanci, ani vláda, ani ministerstvo zdravotnictví neposlouchali. Lékárnu u nás může mít, kdo chce, kde chce a kolik chce. Ani teď, když Rath tvrdí, že jich je moc, nechce jejich vznik regulovat! Změna marže nemůže zamezit vzniku nových lékáren, zvláště ve velkých městech a obchodních centrech, ale zničí řadu těch malých.
Léky jsou u nás dražší než jinde v Evropě. - To je scestné. Každý, kdo měl tu smůlu a musel si koupit, třeba na dovolené, medikamenty v jiných státech EU, ví, že jsou u nás výrazně levnější. Proč by asi všichni naši sousedé jezdili kupovat léky k nám?
Marže už snížena byla a počet lékáren roste, to znamená, že nezkrachují a jen straší. - Ano, dřívější snížení vzali na svá bedra velkodistributoři, ale nyní si to už nemohou dovolit. Navíc je nelogické vztahovat růst sítě lékáren k tomu, že je to „zlatý důl“.
Vždyť je to stejné jako v jiných oborech. Máme víc ordinací, víc ultrazvuků, víc CT a dalších a dalších zařízení. To je pokrok a je to normální.
Šetřit musí všichni. - Ano, s tím lze souhlasit. Proč ale dostali přidáno státní zaměstnanci? Proč dostanou přidáno lékaři v nemocnicích? Proč dostali ve státních nemocničních lékárnách příkaz vybírat nižší doplatky, když nemocnice nemají mnohdy ani na provoz a jejich finanční deficit platíme všichni ze svých daní? Proč zůstává výdělek firem vyrábějících léky stále stejný nebo i vyšší a ti, co je předepisují, vydávají a užívají, na to doplácejí?
Lékárníci se ozvali a dostali přes prsty. Teď nám vyhrožují dalším snížením marže a dokonce možností výdeje léků u lékařů, tedy v podstatě likvidací oboru. Kdo na to doplatí? Budeme to my všichni, neboť jsme, do jednoho, současní nebo budoucí pacienti.
Leona Štěpková, viceprezidentka České lékárnické komory pro Právo