Adaptací v povolání sestry se rozumí cíleně řízený proces neboli program přizpůsobení se. Oporu ve vhodně provedeném adaptačním procesu získává sestra v metodickém pokynu MZ ČR, Věstník č. 6/2009. Metodický pokyn jasně definuje adaptační proces u nelékařských zdravotnických pracovníků. Určuje, jaké jsou cíle, průběh a hodnocení adaptačního procesu. Dále popisuje účastníky, vlastní provedení, školitele a charakterizuje dokumentaci v průběhu adaptačního procesu. Na základě tohoto metodického pokynu si každé zdravotnické zařízení vytvoří vlastní standardní postup.
Fáze adaptace
Adaptace má tři fáze: základní, všeobecnou a odbornou. Základní fáze je seznamovací a trvá 1-2 dny. Sestra se seznamuje s organizací, její vizí, s řády. Zde by měla získat co nejvíce informací, popřípadě balíček informací o zdravotnickém zařízení. Formuje se individuální adaptační plán. Sestra získává informace o svém budoucím pracovišti, pracovním týmu. Utváří si představu o své budoucí pozici.
Všeobecná část zahrnuje osvojení všeobecných informací a výkonů, jež budou od sestry na pracovišti očekávány. Trvá až 6 týdnů. Jsou zde zahrnuty i specifické činnosti, charakteristické pro dané pracoviště. Sestře je dle Věstníku MZ ČR č. 6/2009 přidělen školicí pracovník.
Odborná část závisí na postupném sžívání pracovníka s novým pracovištěm. Zdravotník si osvojuje rutinu svého oddělení, prověřují se jeho znalosti a dovednosti před převzetím plné odpovědnosti za práci. Délka této fáze může dosahovat i několika měsíců.
Roviny adaptace
Adaptace sestry má několik rovin. Formální úroveň je vymezena pracovním zařazením. Nastupující sestře jsou předány informace o struktuře zdravotnického zařízení, jeho historii a kultuře. Příslušný pracovník předává základní kontakty, případně orientační mapku zařízení. Úvodní seminář pak nováčka seznámí s organizací a jejími hodnotami, což přispívá k prvnímu zorientování se. Seminář také informuje o činnostech a dovednostech podstatných pro výkon povolání.
Neformální úroveň nelze naplánovat, je spontánní a má podstatný význam. Významnou úlohu zde hraje kolektiv a spolupracovníci.
Další rovinou je pracovní a sociální adaptace. Účelem pracovní adaptace v pracovním procesu je vytvoření souladu mezi dosavadními odbornými znalostmi, praktickými, pracovními a sociálními zkušenostmi sestry se specifickými pracovními podmínkami. Sociální adaptace je proces, při kterém se sestra začleňuje do struktury sociálních vztahů. Projevuje se ve spokojenosti s řídícím pracovníkem a ochotou spolupracovat s ostatními.
Průběh adaptačního procesu
Účastníkem procesu adaptace není jen samotná sestra, ale také personalisté, vedoucí pracovník, školící pracovník, pracovní tým a kolektiv. Personální činnost je podstatná, jelikož vytipovává a získává kvalitní lidský zdroj v podobě zaměstnanců. Cílem řízení lidských zdrojů je zabezpečit, aby si organizace získala a udržela potřebné kvalifikované, oddané a dobře motivované pracovní síly. Důležitá je úloha vedoucího pracovníka, který sestru představí a seznámí s klíčovými zaměstnanci a s náplní práce. Sdělí jí podrobný průběh části adaptačního procesu. Školící pracovník má za úkol sestru kvalitně připravit na výkon povolání. Věnuje se jí po celou dobu adaptačního procesu, poskytuje oporu, průběžně hodnotí. Měl by také školeného motivovat k co nejefektivnějším pracovním výsledkům. Kolektiv jako účastník procesu adaptace má podle našeho průzkumu významnou úlohu.
Délka adaptačního procesu je individuální. U nelékařského zdravotníka, který nastupuje po získání odborné způsobilosti dle zákona č. 96/2004, se pohybuje od 3-6 měsíců. U nelékařského zdravotníka, který přerušil výkon povolání na dobu delší než 2 roky či přechází na jiné pracoviště a charakter jeho nové práce se výrazně liší, se pohybuje okolo 2-6 měsíců. Ukončení adaptačního procesu je závislé na osobnosti školené sestry. Podstatné je, aby sestra měla kvalitní dovednosti a znalosti a aby byla schopna samostatně vykonávat ošetřovatelskou činnost. Na tom závisí závěrečné hodnocení, k němuž by měl mít možnost se vyjádřit hodnotitel i hodnocený. Tento posudek má obsahovat daná kritéria a zpětnou vazbu. Získá se tak jasná celková představa o zaměstnanci. Má být prezentován i vnímán pozitivně, jelikož dává podnět pro případné prohloubení znalostí a dovedností.
Co ukázalo průzkumné šetření
Průzkumným šetřením jsme zjistili, že sestry mají zájem prohlubovat své znalosti týkající se adaptačního procesu. Oslovili jsme 8 sester s ohledem na typ zdravotnického zařízení, nejvyšší dosažené vzdělání a délku praxe. K šetření byl použit polostrukturovaný rozhovor.
Dotázané sestry považují adaptační proces ve svém povolání za důležitou součást vstupu na nové pracoviště. Oslovené sestry se domnívají, že proces adaptace je ovlivněn délkou předchozí praxe, nedostatkem informovanosti o procesu adaptace, formou spolupráce se školitelem v průběhu adaptačního procesu. Vliv má dále kolektiv, do kterého vstupují. Ošetřovatelská péče musí být poskytována kvalitně a vzhledem k oboru kvalitně přizpůsobenými a začleněnými pracovníky. Aby se tak stalo, měla by sestra na počátku nástupu na nové pracoviště projít procesem adaptace. Adaptace jako proces se ovšem netýká jen nastupujících pracovníků, ale také již stávajících členů pracoviště a organizace. Obeznámenost s tímto postupem adaptace tvoří základ jeho kvalitního provedení. Literatura u autorky
Tabulka
Důvody přínosu zvyšování si povědomí
vzhledem k adaptačnímu procesu dle respondentů
R1 Zvyšuje se obeznámenost s povoláním sestry
R2 Přínosem je zdroj informací
R3 Z důvodu širšího rozhledu
R4 Být obeznámen s průběhem procesu adaptace
R5 Užitečné druhým při informace adaptaci pro vlastní potřebu a pro poskytování
R6 Z důvodu lepší informovanosti
R7 Sestra by měla mít obecně přehled
R8 Důvodem je možnost při adaptaci pomoci i svým kolegům
O autorovi| Bc. Kateřina Milotová, DiS., KARIM OCHRIP, FN MOTOL, katerina.milotova@centrum.cz
Obecný popis adaptačního procesu respondenty