Studentky oboru Porodní asistentka Vysoké školy o. p. s. v Plzni se mohly seznámit s projektovým vyučováním ve druhém ročníku bakalářského studia v rámci předmětu psychologie. Projekt integroval poznatky z předmětů psychologie, komunikace, výzkumu v ošetřovatelství a porodní asistenci a odborné praxe. Skalková (1999) definuje projektové vyučování jako vyučování založené na řešení komplexních teoretických nebo praktických problémů na základě aktivní činnosti studentů. Jádrem vyučování se stává zkušenost studenta založená na aktivním promýšlení, zpracovávání a hodnocení situací ze společenského (pracovního) prostředí.
V praktickém semináři se studentky seznámily nejprve s projektovým vyučováním, s jeho průběhem, hodinovou dotací a obecně stanovenými tématy. Témata byla vytvořena tak, aby přinesla konkrétní úkol spojený se zdravotnickou praxí (komunikace s klientkou při příjmu na oddělení, psychologie zdravotnického prostředí, pomoc ženě v náročné životní situaci).
Studentky byly motivovány především tím, že samostatné a tvořivé řešení projektu týmovou prací je připraví na zpracování bakalářské práce, prakticky se během projektu seznámí s různými metodami šetření a vyzkouší si práci v týmu (včetně rozdělení rolí, zodpovědnosti za realizaci). Ročníková skupina studentek porodní asistence se tedy dohodla společně na práci na projektu.
Tento náš první projekt nebyl rozsáhlý, byl dotován dvanácti hodinami výuky, zasahoval do teoretické výuky zimního i letního semestru a do období odborné praxe. Na konci zimního semestru probíhalo první setkání, seznámení s projektem a rozdělení do skupin (týmů). Studentky si vybraly jedno navržené téma, vytvořily pět týmů (po 5–6 studentkách) a začaly se samostatnou prací.
Vedoucí projektu (vyučující – lektor, tutor) vysvětlil základní pojmy: cíl projektu, definice problému, vedl studentky k vyhledání základních pojmů, které je potřeba v práci definovat. Vhodně motivoval studentky ke společné práci a rozdělení rolí.
Ve skupinách si studentky nejprve zodpověděly základní otázky: Čeho chceme zpracováním projektu dosáhnout? Stanovily cíl projektu. Jaké otázky chceme při zpracování tématu zodpovědět? Otázkou vyjádřily hlavní problémy. Jakých oblastí se náš projekt týká, co budeme muset přesně teoreticky definovat, zpracovat? Jak dlouho bude trvat zpracování problému teoreticky, prakticky a prezentací? Určily časový plán.
Kdo a co v týmu zpracuje? Kdo bude vypracovávat pravidelné záznamy o práci skupiny? Kdo bude organizovat práci? Rozdělily týmové role. Spolu s vedoucím projektu všechny odpovědi na otázky skupina zkonzultovala, domluvila se na další schůzce a na teoretických zdrojích. Na schůzku (hodiny cvičení předmětu psychologie) přišly studentky teoreticky vybaveny, a bylo proto nutné domluvit praktickou část práce v projektu. Jednotlivé skupiny volily často zcela odlišné způsoby praktického šetření.
V těchto hodinách se skupina zamýšlela nad otázkami: Co bude obsahem praktické části projektu? Co z teorie chceme v praxi ověřit, zjistit? Stanovily cíl praktické části. Jaké předpoklady si stanovíme? Formulovaly předpoklady. Jakou metodu šetření použijeme? Navrhly a vybraly výzkumný přístup. Koho oslovíme? Jak velkou skupinu lidí budeme šetřit? Vybraly a určily výzkumný vzorek. Kde a kdy bude šetření probíhat? Určily místo šetření, časový plán. Mohou se vyskytnout nějaké organizační potíže, etické problémy v praxi?
Po konzultaci s vedoucím projektu stanovily studentky základní organizaci praktické části, na základě stanoveného cíle a předpokladů zvolily metodu šetření. Dále pak pracoval tým studentek na příslušné metodě: vytvářely dotazník, pozorovací arch, promýšlely průběh experimentu, domlouvaly realizaci videonahrávky, analyzovaly kazuistiku apod. Každá skupina volila svůj specifický postup, studentky spolupracovaly, zamýšlely se nad problémem a přistupovaly k tématům tvořivě.
Vyučující kontroluje zapojení studentek, konzultuje s nimi problémy, hodnotí plán, určuje základní cíle, doporučuje zdroje informací. Po každém setkání podává každá skupina vyučujícímu písemně zprávu o své práci (sebereflexe skupiny), o zapojení jednotlivých členek a dílčí plán do příští schůzky skupiny. Pokud je některá členka týmu na schůzce nepřítomna, vyjadřuje se skupina k její náhradní činnosti.
Po přípravě na praktickou část a rozdělení úkolů odešly studentky na zimní odbornou praxi, kde některé skupiny prováděly svá šetření. Po příchodu z praxe proběhla ještě setkání, kde studentky utřídily výsledky šetření, vyhodnotily dotazníky, pracovaly se získaným materiálem (foto, video). Součástí projektu je i jeho písemné zpracování a prezentace. Vedoucí projektu předává studentkám podmínky pro jednotné písemné zpracování projektu, pro prezentaci (20 minut v programu PowerPoint) a pro její hodnocení.
Je vymezena časová dotace a stanoven termín prezentace. Pro hodnocení projektu je podstatné: 1. Studentky jasně definovaly cíle, problémy a základní pojmy.2 Studentky vypracovaly kvalitní teoretickou část, logicky členěnou, srozumitelnou, uvedly všechny zdroje teoretických informací. 3. V praktické části studentky uplatnily svoji tvořivost, aktivitu, dbaly na aktuálnost problému, využití v praxi. Jasně formulovaly výsledky, vybavily práci doplňky (tabulky, grafy, fotografie, videa). 4. Studentky se vyjádřily ke stanoveným cílům projektu a předpokladům, vyvodily závěry a doporučení pro praxi. 5. Studentky vypracovaly projekt písemně a ústně ho prezentovaly před třídou a vyučujícím. 6. Studentky spolupracovaly v týmu, jsou si vědomy individuálního přínosu. Jsou schopné kooperace, schopné reagovat v diskusi, orientovat se v problému, zvládají schopnost sebereflexe.
Hodnocení se stává jednou z nejdůležitějších součástí celého projektu, dává studentkám zpětnou vazbu o jejich samostatné práci, přínosu (pro tým, pro sebe sama, pro praxi). Hodnocení provádí týmy navzájem při prezentaci projektu, každá skupina provádí sebereflexi v písemném zpracování projektu. Na závěr provádí komplexní hodnocení týmu vedoucí projektu písemnou formou, kde se vyjadřuje ke každé oblasti výstupu a průběhu projektu (písemné práci, prezentaci, týmové spolupráci a celkovému přínosu).
Kromě slovního hodnocení uděluje vyučující i známku: výborně, velmi dobře, dobře a nevyhověl. Pokud je projekt nevyhovující, musí být přepracován. Vyučující doporučuje postup nápravy a oblast, kterou je nutné přepracovat. Naše první zkušenost s projektovým vyučováním byla úspěšná. Zpětnou vazbou byla zjištěna spokojenost studentek s přínosem pro jejich další studijní činnost, radost z aktivity při výuce a uspokojení z tvořivé činnosti.
Výhrady byly zaznamenány především v oblasti zapojení všech účastníků v týmu. Dva týmy zanedbaly určitou část práce a dostaly projekt k částečnému přepracování, ale i tato zkušenost byla pro vyučujícího a studentky poučná. Z pohledu vyučujícího si studentky osvojily dovednosti týmové spolupráce, byly schopny aplikovat teoretické znalosti na praxi, měly možnost se blíže seznámit s kvalitativními i kvantitativními metodami průzkumu.
Projektové vyučování je jistě poměrně náročné pro studentky i pro vyučujícího (důkladná příprava, konzultace, práce s několika týmy, neustálá motivace a kontrola práce studentek, poskytování průběžné zpětné vazby, spolupráce s vyučujícími předmětů, ze kterých projekt čerpá). Rádi bychom však s touto metodou vyučování, která vede studentky oboru Porodní asistentka k větší aktivitě, zodpovědnosti a samostatnosti, výrazně formuje jejich osobnost, pokračovali i v dalším školním roce.
Zdroj: Skalková, J.: Obecná didaktika. Praha, ISV nakladatelství, 1999. Metodická příručka: Projekt, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Zdravotně sociální fakulta, 2006.
Mgr. Kateřina Ratislavová, Vysoká škola v Plzni, o. p. s. (ratislavova@vsplzen.cz)