V úvodu svého programového prohlášení se vládní koalice hlásí ke konci poplatků. Při schvalování návrhu na zrušení poplatků z dílny KSČM v rámci projednávání sněmovního tisku číslo 10 však ministr zdravotnictví vyslovil důrazný nesouhlas s tímto návrhem a celá vládní koalice hlasovala proti. Vypadá to, že poplatky zatím byly využity spíše jako populismus pro získávání voličů před volbami.
Programové prohlášení vlády Bohuslava Sobotky
Koaliční smlouva mezi ČSSD, ANO a KDU-ČSL
Zároveň tím také vládní koalice dala jasně najevo, že zřejmě nebude podporovat návrhy KSČM, i když budou a jsou v souladu s jejich programem. Přesto lze konstatovat, že priority Ministerstva zdravotnictví odpovídají některým bodům programu KSČM. Oproti koaliční smlouvě se již neobjevuje věta o ochraně života od početí až po přirozený konec, která ve svém důsledku popírala jednu ze základních lidských svobod. Znamenala by také snahu o nežádoucí změnu postoje České republiky k problematice umělého přerušení těhotenství a popření práva ženy rozhodovat o svém těle. Zároveň ale oproti koaliční smlouvě chybí v programovém prohlášení vlády tolik potřebné navyšování platů zdravotníků, především u sester, záchrana panem Högrem zdevastovaného českého lázeňství a bonusové programy za prevenci.
Chápu ale, že se do programového prohlášení vlády nevejde vše. Vláda sociální demokracie, hnutí ANO a KDU-ČSL ale bohužel neřeší ani tolik potřebný odkup pohledávek zdravotních pojišťoven, především VZP. To bylo ministrem financí dokonce přímo odmítnuto. Stejně tak nemluví o nutných opatřeních ke zrovnoprávnění podmínek pro všechny zdravotní pojišťovny. VZP, která dlouhodobě platí za péči o své pojištěnce více než ostatní oborové zdravotní pojišťovny, dlouhodobě také doplácí na nerovnoprávně nastavené podmínky.
V programu pak úplně postrádám snahu řešit již mnoho let bolavý problém rozvoje koncepce dlouhodobé péče a koordinace sociálních a zdravotních služeb. Úplně tak chybí závazek k vypracování zákona o dlouhodobé péči ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí tak, aby zdravotnictví již konečně přestalo suplovat sociální systém. Nová vláda také, aspoň podle předloženého vládního prohlášení, nepamatuje na realizaci velmi potřebné koncepce hygienické služby, ale také na výraznější podporu primární prevence. Stále totiž platí, že jedna koruna vložená do prevence znamená úsporu tří korun.
Je také škoda, že nová koaliční vláda neklade velký důraz na prospěšnou a pravicovými vládami přerušenou debatu Ministerstva zdravotnictví se stavovskými organizacemi, odbory, odbornými společnostmi a hlavně také pacientskými organizacemi. KSČM nicméně vítá deklarovaný princip solidarity zdravých s nemocnými i úsilí o vytvoření předvídatelného, stabilního a průměrným nákladům odpovídajícího systému úhrad zdravotní péče. Zde mi chybí jen jasný názor na nákladnou léčbu, např. biologickou nebo protonovou.
Zcela správně se mluví o velké bolesti let minulých, tedy o nutnosti zavedení principu za stejnou péči stejná úhrada.
Pravidelná valorizace plateb za státní pojištěnce zcela jistě přispěje ke stabilizaci systému veřejného zdravotního pojištění a vrátí odpovědnost státu za oblast zdravotnictví, která je dána Ústavou České republiky.
Za absolutně nedostatečný a k systému neodpovědný přístup však považuji avizované snížení sazby DPH pouze na léky. Je vážnou chybou neřešení sazby DPH jako takové. Ve zdravotnictví totiž znamená každé zvýšení DPH o jeden procentní bod zhruba minus 4 mld. korun pro systém veřejného zdravotního pojištění a v podstatě tak tím zvyšováním došlo k tunelování systému veřejného zdravotního pojištění státním rozpočtem.
K úsporám veřejných financí by přispěl jistě i návrh, který dlouhodobě prosazovala KSČM, tedy jedna zdravotní pojišťovna s důslednou kontrolou toku vynaložených veřejných peněz. Trochu obavy mám z avizované významné úspory systému především v nákladech na léky a zdravotnické prostředky, protože chybí konkrétnější návrh, jak toho dosáhnout. Bude se tak dít formou snížení úhrad nebo dokonce vyřazením úhrad z veřejného zdravotního pojištění, jak se to dělalo v nedávné minulosti? Další zvyšování spoluúčasti pacientů je totiž pro KSČM naprosto nepřijatelné.
Za problematický pak považuji bod týkající se transparentního a kontrolovatelného systému hospodaření s veřejnými prostředky prostřednictvím povinného zveřejňování smluv zdravotních pojišťoven s poskytovateli péče a smluv veřejných nemocnic se svými dodavateli. Nevím totiž, co se myslí pod pojmem veřejná nemocnice. Vždyť většina nemocnic v krajích jsou obchodními společnostmi a některé mají i soukromého vlastníka. Bude se to tedy týkat pouze fakultních nemocnic?
Neobnovení tzv. regulačního poplatku za hospitalizaci a zrušení poplatku za recept a u lékaře je zcela jistě krok správným směrem, nikoli však ponechání poplatku na pohotovosti především z důvodu zvýšení mnohem dražších výjezdů zdravotnické záchranné služby. Proč se ale musí čekat až do roku 2015 a proč mají být kompenzovány výpadky příjmů pouze ze státního rozpočtu? Právě zde postrádám důležité opatření v podobě trvalého zrušení - trvalého zrušení - stropu na pojistné u nejbohatších příjmů, které navrhovala a stále navrhuje KSČM.
Vláda také prohlašuje, že důsledně oddělí vlastnictví zdravotních pojišťoven a zdravotnických zařízení a zamezí jejich vzájemnému ovládání nebo ovládání třetí osobou. Jen připomínám, že vlastnit současně zdravotnická zařízení a zdravotní pojišťovnu je zákonem zakázáno, ale např. v případě jedné soukromé zdravotní pojišťovny to nebylo v minulosti respektováno a pravicové vlády to přehlížely. Jsem ráda, že má dojít k posílení státního dozoru nad toky zdravotního pojištění a fungování pojišťoven, ale důležité je, jak. Bude se tak dít vytvořením nového úřadu nebo to pouze připadne jako úkol NKÚ? A nebylo by lepší kontrolovat pouze jednu pojišťovnu, jak už jsem se zmínila, jak od roku 2005 navrhuje KSČM?
Samostatnou kapitolou je uváděná kontrola státu nad zaváděním DRG a přenesení odpovědnosti na Ministerstvo zdravotnictví. Systém úhrad podle DRG však není samospasitelný, viz zkušenosti z Německa, Rakouska a dalších srovnatelných zemí. Je třeba dopracovat systém úhrad jako takový, např. v oblasti dlouhodobé a zdravotně sociální péče. Také posílení efektivity Státního ústavu pro kontrolu léčiv, jeho lékové politiky a cenotvorby s cílem zajistit lepší dostupnost pro občany, lze přivítat. Ale chybí např. jasný zákaz reexportu léků.
K zákonu o neziskových nemocnicích chci nové vládní koalici jenom připomenout, že tento zákon je možné jen tzv. oprášit. Návrh KSČM a sociální demokracie byl již jednou schválen, ale zvůlí pravicové vládní koalice nebyl naplněn a následně v minulém volebním období dokonce zrušen.
Závěrem chci konstatovat, že cíle a programové priority v oblasti zdravotnictví jsou v zásadě z pohledu KSČM akceptovatelné a jediným „drobným“ problémem bude jejich konkrétní naplnění tak, aby bylo zachováno základní právo občanů České republiky na kvalitní potřebnou zdravotní péči bez ohledu na naditost či hubenost jejich vlastní peněženky. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v lavicích KSČM.)