Jde o soubor opatření k obnovení koloběhu okysličené krve a zajištění jejího přísunu k životně důležitým orgánům. Tato opatření může provádět každý laik i bez pomůcek. Cíleně se ptáme na stav vědomí, dýchání, mechanizmus vzniku zástavy (onemocnění, úraz). Žádný postižený však nesmí být podroben nepříjemným manipulacím (nešetrné polohování, uvolňování dýchacích cest), pokud nebyla jejich potřeba potvrzena zhodnocením stavu a jednoznačnou indikací.
Zjistit stav postiženého
Zástava dechu a oběhu je nejzávažnější stav ohrožující život člověka. Při rozhovoru je důležité poznat a potvrdit zástavu cílenými dotazy na stav dechu a oběhu postiženého. Při telefonicky asistované neodkladné resuscitaci (TANR) se snažíme přimět volajícího k účinné pomoci systémem: dispečerka radí, volající nebo někdo v jeho blízkosti zachraňuje. Pokud je volající sám, instruujeme ho a ukončíme hovor, je-li na místě více lidí, pak komunikujeme se zachránci do příjezdu posádky ZZS. Je-li čas a vhodný okamžik, nezapomeneme zachránci poděkovat. Není však vždy jednoduché přimět volajícího ke spolupráci a poskytnutí první pomoci.
Příčiny selhání základních funkcí
Příčinou zástavy dechu a oběhu je nejčastěji selhání srdce, mozkolební poranění, úraz elektrickým proudem, velká krevní ztráta, dušení, anafylaktická reakce, předávkování léky či drogami, výpadek funkce kardiostimulátoru. Selhání základních životních funkcí se projeví bezvědomím, selháním dýchání a následnou zástavou krevního oběhu. Někdy nemusí ani dojít k úplné zástavě dechu, ale postižený má jen lapavé dýchání. Neodkladnou resuscitaci zahajujeme, pokud zjistíme nesouhru ve frekvenci dýchání, v jeho kvalitě nebo nehmatáme puls na velkých tepnách. Také dojde ke změně zbarvení kůže a sliznic postiženého, který je popelavě šedý, bledý, nebo naopak červený (otrava CO). Jeho zornice jsou mydriatické, s výjimkou předávkování drogami, jejich vzhled ovlivní také oční léky, oční protéza, opiáty …
Správná manipulace s postiženým
Postiženého uložíme na záda na pevnou podložku. Při poranění hlavy nebo krční páteře, nebo je-li na takové poranění podezření, manipulujeme s postiženým jen tehdy, je-li to nezbytné k záchraně jeho života. Pokud postižený leží obličejem dolů, musí jej zachránce přetočit tak, aby se hlava, ramena a trup pohybovaly souběžně, v ose těla. Postupujeme podle pravidel ABC o resuscitaci – uvolníme dýchací cesty, zajistíme jejich průchodnost a zhodnotíme puls na velké tepně – krkavici. Někdy stačí k obnovení dýchání jen uvolnění dýchacích cest. Jestliže se ale dýchání neobnoví, zahájíme umělé dýchání z plic do plic dvěma rychlými vdechy. Selhal-li krevní oběh, zahájíme též nepřímou srdeční masáž. Vždy bereme v potaz věk a habitus postiženého, jinak resuscitujeme kojence a batolata, jinak děti do 8 let a jinak dospělé. Zachováváme poměr dechů ke stlačení hrudníku – novorozenci a kojenci v poměru 1:3, větší děti 1:5 a děti starší 8 let a dospělí 2:15. Vždy po dvou minutách je nutné znovu zhodnotit stav postiženého, zjistit přítomnost pulsu a návratu spontánní dechové aktivity. Protože musíme zajistit rozvod okysličené krve k orgánům, je frekvence cyklu dýchání a masáže poměrně vysoká, minimálně osm těchto cyklů za minutu. U kojenců a malých dětí je cyklus ještě rychlejší. Pokud je zachránce svědkem úrazu elektrickým proudem a není sám ohrožen, může použít tzv. prekardiální úder pěstí na oblast srdce k nastartování výpadku srdeční rytmu. U dětí a u všech ostatních zástav oběhu je však tento postup kontraindikován. NR nezahajujeme při jistých známkách smrti, při zranění evidentně neslučitelných se životem a při ohrožení samotného zachránce (oheň, kouř, zamoření …).
Kazuistika
V květnu loňského roku přijímá dispečerka v 11.33 hodin na tísňové lince 155 hovor z čísla pro tísňové volání, z linky 112. Dispečerka: Záchranná služba Domažlice …
Volající: Hasiči Plzeň, mám pro vás hovor z čísla 0 (jde o mobilní telefon), můžete hovořit … Disp: Záchranná služba, prosím … Vol: Já bych potřebovala strašně rychlou pomoc … Disp: Ano, víme, jen upřesněte, kde bydlíte … Vol: Jak jedete nad hasičárnu doleva … Disp: Dobře a co se stalo? Vol: (začíná být rozrušená) Tam, jak se odbočí doleva, je mu hrozně špatně a naříká, je to u Kdyně … Disp: Je při vědomí? Dýchá? Řekněte mi, co se děje … Vol: Můj manžel, je mu špatně … Disp: Jak se jmenujete? Vol: Jak se jmenuju … no já … (uvádí jméno) … je mu kolem padesáti …(začíná plakat). Disp: Uklidněte se paní, to bude dobré, hned k vám posílám záchranku, vydržte mi na telefonu … Dispečerka vysílá radiostanicí posádku ZZS k pacientovi se stenokardií na místo zásahu v 11.35 hod. Disp: Jste tam? Vol: Jo, jsem, už jedete? Je mu hrozně špatně … Disp: Nebojte se, už jsou na cestě, váš muž je při vědomí? Dýchá? Vol: Jo, dýchá … to jo … ale vypadá strašně … já mám strach taky … Disp: Jestli máte doma nitroglycerin nebo sprej, který si stříká pod jazyk, když je mu těžko, tak mu ho dejte … Vol: Už si něco bral … nepomohlo to … Pepo! … proboha … on upadl na postel … pomoc! … Pepo prosím tě … následuje hysterický křik, sluchátko upadlo na zem. Disp: Paní, haló, slyšíte mě? Žádná odpověď, ze zvuků lze usuzovat na kritickou situaci. Protože není možno navázat s volající kontakt, dispečerka ukončuje hovor a situaci hlásí radiostanicí posádce do vozu. V 11. 36 znovu vytáčí telefonní číslo, hovor přijímá mužský hlas, zdá se klidný a vyrovnaný, ochotný ke spolupráci. Postižený je v bezvědomí, nedýchá. Dispečerka okamžitě zahajuje telefonicky asistovanou neodkladnou resuscitaci a popisuje jednotlivé úkony. Postiženého se podařilo laicky resuscitovat po dalších pěti minutách, probral se k vědomí a spontánně dýchal. Posádka dorazila na místo za 13 minut od přijetí tísňové výzvy. Pacient byl nalezen ve stabilizované poloze na boku se spontánní ventilací, cyanotický, komunikoval s posádkou, říkal, že umře, udával bolest na prsou a dušnost. Okamžitě mu byl aplikován kyslík polomaskou, náhle však opět upadá do bezvědomí, posádka zahajuje kardiopulmonální resuscitaci s endotracheální intubací a ventilací s přísunem O2, nepřímou srdeční masáží, defi brilací, zajištěním žilní linky a farmakoterapií. Nedaří se stabilizovat krevní oběh, při elektromechanické disociaci dochází k fibrilaci komor a následné asystolii. Po 40 minutách byla resuscitace ukončena jako neúspěšná. Z anamnézy bylo zjištěno, že šlo o 50letého polymorbidního pacienta, po dvou operacích plic pro nádor, po mozkové příhodě, diabetika na dietě.
Závěr
Z tohoto případu je zřejmé, že velmi záleží na osobě volajícího či potencionálního zachránce a citlivým přístupem dispečerky lze s úspěchem (byť zde krátkým), pomoci postiženým odvrátit nebezpečí ohrožení života.
Zdroje: Záznam o výjezdu ZDZS Domažlice, květen 2004
O autorovi: Šárka Strnadová (zdzs.domazlice@centrum.cz), dispečink ZDZS, Domažlice