Pojem psotník označuje křeče nejasného původu, které přispěly k dětské úmrtnosti v 18. a 19. století

10. 3. 2025 7:30
přidejte názor
spící novorozenec
Autor: Depositphotos.com

Dostanu z tebe psotník. Tohle můžete zaslechnout, pokud někoho hodně vylekáte. O psotníku se ale v 18. a 19. století hovořilo jako o hlavní příčině dětské úmrtnosti. Nešlo ani tak o jasnou diagnózu, jako o obecný popis smrtelných křečí. Lékaři často ani nevěděli, proč dítě zemřelo, a psotník jim posloužil jako univerzální diagnóza.

To, že ještě v 19. století nejvíce dětí umíralo první týdny po narození, bylo pro tehdejší rodiče realitou, se kterou se museli smířit. Nakažlivé choroby, špatné hygienické postupy a podivné preventivní metody vedly k tomu, že kojenci často umírali. Mezi příčinami úmrtí četně figuroval i psotník, pod kterým se skrývaly křeče nejasného původu.

Co je psotník?

Psotník je zastaralý výraz pro křeče u malých dětí, které vedly k bezvědomí až úmrtí dítěte. Využíval se jako obecné označení pro všechny druhy smrtelných křečí, ale pravděpodobně šlo nejčastěji o tetanie vyvolané nedostatkem vápníku a hořčíku. Mohlo jít nicméně i o neurologické onemocnění, epileptické záchvaty nebo křeče způsobené infekcí. U starších dětí se o psotníku hovořilo jen málokdy, byl spojován výhradně s dětmi v kojeneckém věku.

Pojem psotník se původně používal pro označení jakékoliv nepříjemnosti, až později se ujal jako termín popisující dětské nemoci. Kromě slova psotník se někdy říkalo božec. V tomto případě se ale jednalo o popis křečovitých příznaků u těhotných žen, které dnes známe jako eklampsii. Tento život ohrožující stav často končil úmrtím matky, takže prioritou byla snaha zachránit alespoň dítě. [1, 2, 34]

Příčiny psotníku

V češtině se můžete také setkat se slovním spojením, že „někdo dostal psotník“, což znamená, že se dotyčný hodně lekl. Kvůli nedostatku medicínských znalostí si totiž lidé v 19. století mysleli, že psotník u dětí byl způsoben leknutím. K této domněnce je možná vedlo to, že dítě trpělo nepředvídatelnými záškuby po vystavení jakémukoliv podnětu. Ve skutečnosti bylo těžce nemocné a křeče byly projevem špatného zdravotního stavu.

Tehdy byla dětská úmrtnost ještě zcela běžným jevem. Dnes si to možná neumíme vůbec představit, ale v tehdejších dobách se mnoho dětí nedožilo ani prvních narozenin. Až u 60 % případů je jako příčina smrti uveden právě psotník. Je otázkou, co si pod tím konkrétně představit. Pravděpodobně se však mohlo velice často jednat o tzv. tetanické křeče.

Zmiňované tetanie jsou stavy zvýšené nervové a svalové dráždivosti. Vznikají v důsledku nerovnováhy určitých iontů v těle. Nejčastěji se jedná o těžkou hypokalcemii (nízkou hladinu vápníku), případně o nedostatek hořčíku a draslíku.

Tetanické křeče mohou u novorozence souviset třeba s nízkou porodní váhou, komplikovaným porodem, syndromem respirační tísně nebo preeklampsií. Křeče provázející dětskou úmrtnost v minulosti ale nemusely být nutně tetanické. Je možné, že se u části dětí jednalo o novorozenecké epileptické syndromy a jiné zdravotní problémy. [5, 6, 78]

Příznaky psotníku (tetanie)

Jako jakási univerzální příčina úmrtí malých dětí se psotník používal velice často. Děti trpěly křečemi, pro které tehdy lékaři neměli žádné konkrétní vysvětlení. Dnes se odborníci přiklánějí k tomu, že mohlo jít v mnoha situacích o tetanické křeče. Tyto křečovité záchvaty zasahovaly celé tělo. Pokud byla tetanie jen mírná, bylo možné zaznamenat necitlivost a brnění kolem úst, parézy končetin a lehké křeče. Děti postižené psotníkem ale často trpěly těžkými příznaky, které vedly k úmrtí:

  • Laryngospasmus: jde o křečovité stažení svaloviny hrtanu, které může způsobit potíže s dýcháním a dušnost.
  • Bronchospasmus: kontrakce svaloviny ve stěnách průdušek vedly podobně jako u laryngospasmu k dechovým potížím.
  • Bolestivé křeče: mohly se rozšířit na celé tělo, takže dítě trpělo neskutečnými bolestmi.
  • Srdeční arytmie: nepravidelný srdeční rytmus mohl také přispět k úmrtí.
  • Poruchy vědomí: dítě během záchvatů upadalo do bezvědomí. [9, 10, 11, 12]
Příušnice se vracejí v pravidelných epidemiích. Chránit se můžete pomocí očkování
Přečtěte si také:

Příušnice se vracejí v pravidelných epidemiích. Chránit se můžete pomocí očkování

Prevence psotníku v 18. a 19. století

Dnes by byly podobné metody naprosto nepřijatelné, ale v 19. století lidé věřili, že musí své potomky od prvních dnů života zocelovat. Používali k tomu takové techniky, které stav dítěte spíše zhoršily. Nejpopulárnější bylo omývání dítěte ledovou vodou. Někdy bylo dovedeno do absolutního extrému, kdy se dítě koupalo již druhý den po porodu. Lidé se pak nijak nepodivovali nad tím, že podchlazený kojenec trpěl záhadnými křečemi a zemřel.

Existují také záznamy o tom, že se do koupelí přidával alkohol, což bylo specifikum českých zemí. Ten měl za úkol dítě posílit a zvýšit jeho odolnost vůči psotníku. Na rozdíl od ledové vody nebyl tento postup vyloženě nebezpečný. Alkohol však není pro citlivou dětskou pokožku vhodný, protože ji může vysušit a podráždit. [13, 14, 15, 16]

Zdroje: sciencedirect.com, healthline.com, osmosis.org, clevelandclinic.org, journals.lib.unb.ca, shs.cairn.info, nber.org, pediatriepropraxi.cz, theses.cz, nzip.cz, rozhlas.cz

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?