Důležité je vědět, kteří pacienti jsou rizikoví z hlediska možné agrese. Málokdy však známe diagnózu předem (mimo již známých pacientů) Snažíme se s agresivním pacientem nehovořit o samotě, je dobré, pokud je nablízku další osoba. Při hovoru dodržujeme od pacienta odstup, hovoříme klidně, pomalu, nejdeme s nemocným do konfrontace. Pozor na zásadní a nekompromisní rozhodnutí (např. převoz do nemocnice), tato situace může být kritická a hrozí agresivním výbuchem ze strany pacienta. Jestliže je nutné omezit nemocného nebo mu podat léčivo proti jeho vůli, volíme co nejmenší míru fyzického násilí. My toto zajištění pacienta přenecháváme policii, kterou ihned po zjištění agrese ze strany pacienta voláme. K některým našim pacientům, které již známe, je nutné vyjíždět zároveň s policií, která nám zajistí doprovod až do předání ve zdravotnickém zařízení. Dalším poměrně častým stavem, se kterým se setkáváme, je akutní stresová situace u svědků, např. u úmrtí, dopravních nehod apod. Dopad na psychiku přítomných u skutečné situace je velice velký. Záleží na emociální vazbě na postiženého, na osobním zaujetí na výsledku a na řadě dalších pocitů a projevů. Z naší praxe se nám osvědčilo šetrným a správně zvoleným psychologickým postupem příbuzné či svědky událostí oddálit od místa nehody. Také pro zasahující zdravotníky je nepřítomnost rodiny či známých u zásahu méně stresující, znejisťující, a nepodléhají tak tzv. emociálnímu vtažení do děje. Na závěr je nutno říci, že u každého nemocného s psychickou poruchou platí, že zákrok musí být dobře personálně zajištěn a musí být bezpečný pro všechny zúčastněné - nemocného, zdravotníky a ostatní osoby v okolí. Je třeba jednat rychle, korektně a přiměřeně.
O autorovi: Lenka Smetanová, ZZS Liberec