Psychologické aspekty intenzivní péče

Psychologická problematika je na oddělení intenzivní péče často opomíjená. Z psychologického hlediska je optimálním cílem v intenzivní péči zavedení takového týmu, ve kterém má každý svůj dobře definovaný úkol a snahu o poskytnutí co nejlepší péče nemocnému dítěti. Stres je na pracovištích intenzivní a resuscitační péče běžnou každodenní záležitostí. Při ošetřování novorozenců, často kriticky nemocných, je tento fenomén ještě znásoben. Umístění dítěte na jednotku intenzivní a resuscitační péče pro novorozence (JIRPn) znamená jeho dočasnou separaci od matky a otce. Naší snahou je proto umožnit rodičům trávit se svými dětmi maximum času v průběhu dne, bez ohledu na další faktory. Jedná se o princip v moderní medicíně obecně uplatňovaný. Jednotka intenzivní péče pro novorozence je dnes vnímána spíše jako prostor pro společný pobyt rodičů a dětí než jako místo koncentrace inkubátorů a monitorů. Možnost své dítě vidět, dotýkat se ho, krmit je, vidět jej růst, mluvit na něj jsou faktory, které jsou psychologicky velmi významné a formují i budoucí vztah a vazbu mezi rodiči a dítětem. Zajištění kontaktu a zahrnutí rodičů do systému péče o dítě je i důležitou metodou prevence citových problémů, které mohou následkem separace vzniknout. Obecně přijímanou premisou je snaha snižovat pokud možno intenzitu a četnost stresových situací u personálu pracujícího na JIRPn. Důležitá je také interpersonální komunikace, každý by měl mít možnost pravidelnými diskusemi vyjádřit svůj názor, kr