Ministr zdravotnictví chystá změny ve vzdělávání lékařů a sester, které mají přitáhnout lidi do nedostatkových profesí. Dá-li pánbůh, lidovci, prezident a další zúčastnění, půjde od roku 2009 ročně půl miliardy korun na specializované vzdělávání lékařů a sester do oborů a regionů, kde se jich nedostává.
Peníze by měly jít ze státního rozpočtu a rezerv ministerstva - tedy spíše ze státního rozpočtu , protože žádné soudné ministerstvo nemůže veřejně přiznat rezervy a tím i skutečnost, že vlastně dostává k dispozici více peněz, než je nezbytně nutné. Toto dofinancovávání a další změny chce ministr Julínek zavést novelou zákonů o vzdělávání lékařů a nelékařských profesí z roku 2004. Předpokládá, že na jedno rezidentské místo by šlo měsíčně 25 000 korun, což by mělo pokrýt náklady nemocnic na zaškolení lékaře i jeho plat.
Otázkou je, zda v tomto případě není ministr z poněkud levného kraje, pokud by zmíněná částka měla pokrýt skutečně veškeré náklady, ale stále je to lepší než stávající situace, kdy lékaři mnohdy pracují v době specializačního vzdělání v nemocnici zadarmo, či dokonce sami platí až 250 korun denně. Navíc je to příležitost pro 20 tisíc lidí ročně. Vypadá to na první pohled impozantně, ale musíme si uvědomit, že se lékař musí po ukončení univerzity vzdělávat ještě pět až šest let…
Nesystémově a přesto správně
Na celou situaci se lze dívat ze dvou úhlů. Ten první říká, že je nesmírně dobře, že se něco dělá. Situace není v dlouhodobém horizontu udržitelná. Lékaři stárnou a mladí se do praxe moc nehrnou - ostatně, není se co divit. Po škole následuje dalších pět let odříkání, které je nakonec vykoupeno platem, jenž výrazně nemotivuje k několikaletému odtrhávání od úst. Česká republika se začíná potýkat s nedostatkem zubařů a podobná situace je i u praktických lékařů.
Druhý pohled však upozorňuje, že se jedná o nesystémovou záležitost. Je to vlastně záplata na záplatu již notně pospravovaných kalhot zdravotnictví, ze kterých nám však pohříchu již dávno leze řiť. Pokud by vše fungovalo správně, potom by nebylo zapotřebí takto uměle sypat do systému peníze, aby si nemocnice mohly vychovávat nové odborníky - vždyť je to přeci i v jejich zájmu! Navíc se zde rezidenti nejen vzdělávají a připravují na atestaci, ale dělají věci, za které by jinak musel být někdo placen.
Jen dlaha
Pověstná ruka trhu je v oblasti zdravotnictví již léta malformována báchorkami o bezplatném zdravotnictví a všeobecně dostupné nejdokonalejší péči a bude trvat asi ještě pěkně dlouho, než se zahojí. Určitě jí v tom neprospívá disproporční prostředí mezi příjmy od zdravotních pojišťoven, které se odvíjejí od českých platů, a náklady, které se odvíjejí z evropských cen. Je otázkou, zda se při této disproporci vůbec může zahojit a zda spíše neřešíme pověstnou kvadraturu kruhu.
Ministrův návrh financování rezidentských míst je však dozajista dobrou protetickou pomůckou, která by mohla trochu pomoci. Je však nutné mít na mysli, že se principiálně nemůže jednat o pomůcku trvalou - zkrátka něco jako dlaha, nikoli však náhrada šlachy či kloubu. Jen se obávám abychom, věrni naší historické tradici, nesynonymizovali „dočasnost“ a „věčné časy“. Nevím totiž, zda se dožijeme chvíle, kdy tuto dlahu půjde sejmout.
Jiří Široký, Zdravotnictví a medicína
