Jaký je rozdíl mezi následnou a akutní péčí?
My jsme tu měli péči v oboru interna a pacienti, kterým náhle vznikl nějaký problém, byli k nám odeslaní buď praktickým lékařem, nebo nám je dovezla záchranka. Pacient k nám tedy mohl přijít ve dne v noci a my jsme ho mohli přijmout. Akutní péče byla jiná i v tom, že jsme museli mít neustále v chodu laboratoř, rentgen, abychom toho člověka mohli vyšetřit.Uté akutní péče je potřeba mít spoustu lékařů jiných odborností než jen interny.
A péče následná?
Ta by měla následovat poté, co je pacient někde akutně hospitalizován - nejčastěji v krajské nemocnici ve Zlíně - kde je přijat, vyšetřen, je tam zahájena léčba a on potřebuje určitý čas, než ty léky zaberou, než se nastaví správné dávky - ať už je to cukrovka, vysoký krevní tlak a podobně. Proto jsou tito pacienti překládáni k nám a my se jim po tuto dobu věnujeme. Další částí našich pacientů jsou lidé, kteří potřebují dlouhodobější léčbu. Například pro mozkovou příhodu jsou přijati na neurologii, tam je nastavena léčba, ale pacient pak potřebuje týdny nebo i měsíce k tomu, aby rehabilitoval. Zachová se zbytek hybnosti, který má, aby se co nejlépe vylepšil a byl soběstačný. Takže to je další typ pacientů.
Staráte se také o pacienty po nejrůznějších úrazech a ortopedických operacích, že?
Ano. Jsou to někdy lidé, kteří nemají úplně stoprocentní domácí zázemí, jsou třeba v tom prostředí sami, nejsou se o sebe schopni po operaci postarat. Potřebují naše ošetřovatelské, ale i rehabilitační zázemí, aby nacvičili chůzi v chodítku, pak o berlích, pak třeba o francouzské holi. Nebo jsou to pacienti dlouhodobě léčení ambulantně s chronickým onemocněním, například s cukrovkou. Velká část jich je také z domácího prostředí přijímaná pro pohybové problémy - s páteří, s klouby. Jsou sem přijímáni na infuze na přibližně 14 dní, rehabilitují na našem pracovišti.
Na jaké úrovni je zdejší rehabilitace?
Naše pracoviště je podle mého názoru dost slušně zajištěno, máme tady pracovnice, které provádějí léčebný tělocvik, masírují je, také tady máme mnoho přístrojů a pomůcek - vířivou vanu, parafínové zábaly, biolampy, ultrazvuk, elektroléčbu nebo třeba magnetoterapii. Ten člověk k nám samozřejmě může chodit ambulantně, ale když je vám osmdesát a každé ráno se musíte obléct, jít na autobus nebo přijet sanitou, dostanete tu infuze, injekce a pak znova cestovat domů, tak ten efekt léčby není takový, jako když tu ležíte, je o vás postaráno a jste v klidu. Právě u těch pohybových problémů hraje velkou roli i klid, který tu pacient má.
Slavičínská nemocnice je tedy v podstatě léčebnou dlouhodobě nemocných (LDN)?
Ano. LDN a nemocnice následné péče, to je slovíčkaření, v podstatě v tom není žádný rozdíl.Myjsme se jenom přiklonili k tomu druhému označení.
Z jakého regionu sem můžou přijít pacienti?
Hlavně je to pro ten náš region, čili Slavičínsko, Kloboucko, Brumovsko. Ale nebráníme se pacientům odkudkoli, zvlášť když nemáme nemocnici naplněnou. Někdy se stává, že nemáme kapacitu využitou na sto procent, přitom se říká, že naLDNbývá nával. Přijmeme klidně pacienta z Luhačovic, Zlína, Bojkovic i odjinud.
Další nemocnice s následnou péčí v kraji jsou kde?
V Uherském Brodě, ve Vsetíně, Vizovicích, Zlíně, to jsou nám nejbližší pracoviště.
Co bylo důvodem toho, že se před dvěma lety změnila akutní péče ve Slavičíně na následnou?
Pojišťovna kladla čím dál větší nároky na fungování nemocnice. Hlavním důvodem byl nedostatek personálu a nemožnost zajistit celý komplement nutný pro fungování akutní péče. Dnes se totiž všechno specializuje, je potřeba pacienta komplexně vyšetřit. Je potřeba nejen internistu, ale i chirurga, ortopeda, neurologa atd. Toto jsme nebyli schopni zajistit.
Jak jste to tehdy vnímal?
Bral jsem to jako realitu, které nezabráním. Personální problémy mají i větší nemocnice, ale tam to není tak vidět. Sem když někdo přijde, tak si na prstech jedné ruky spočítá, kolik tu máme lékařů. Takže než bychom nemocnici zavírali, raději jsme zvolili variantu následné péče. Nejsme úplně LDN, která má pacienty ležící, nepohyblivé. Těchto pacientů tady kupodivu moc nemáme,my spíš léčíme.
Kolik máte lékařů?
Tři jsme tu na plný úvazek, pak máme další čtyři lékaře ambulantně. Počet lékařů se odvíjí opět od požadavků pojišťovny. Na počet lůžek máme určitý počet lékařů, pokud bychom to nedodrželi, pojišťovna by s námi rozvázala smlouvu.Navšechno jsou tabulky - i na to, kolik musíme mít sester a ošetřovatelek.
Vycházejí tabulky z reálné zkušenosti?
U toho počtu sester jsou tabulky, myslím, scestné. Je třeba mít sester i ošetřovatelek víc, než tabulky požadují.
Například má být tři a půl úvazku sester na padesát lůžek. To je nesmysl.Mymáme minimálně jednou tolik ošetřovatelek a u sester máme, myslím, také o dva nebo tři úvazky více. Lékařů máme tak akorát.
A kde berete peníze na výplaty ošetřovatelek a sester, když jich máte víc?
Peníze bereme od pojišťovny, těch je pořád málo. Dopadne to tak jako minulý rok, kdy jsme měli ztrátu půl druhého milionu korun a nezbývá, než aby to doplatil zřizovatel, tedy město Slavičín. Ale kdyby zde ty sestry a ošetřovatelky nebyly, pacienti by byli nespokojení a druhotně by se to vrátilo v tom, že by o špatných zkušenostech s námi říkali dál a odlákalo by nám to další pacienty, čímž by klesl jejich počet a ztráta by byla ještě větší.Mychceme, aby lidé tady byli spokojení, aby nás doporučovali dalším, a abychom tak měli dostatek pacientů. Myslím, že je v té naší počáteční fázi potřebné provoz dotovat a věřím, že se to postupem času zlepší.
Říkal jste, že nemáte tak velké procento dlouhodobě ležících pacientů. Čím to podle vás je?
Těžko říct. Možná je to i tím, že v tomto regionu je hodně lidí nezaměstnaných, takže se můžou o svou rodinu starat doma. Pobírají na to sociální dávky a ty jsou jim zdrojem příjmů. Ve velkých městech tyto lidi příbuzní odkládají do LDN, tady v našem regionu se o ně starají. Počet pacientů se vždy projeví až v příštím roce, kdy nenaplníme takzvanou obložnost. Pojišťovny nám každý rok dávají zálohy a když máme míň pacientů, než na kolik nám dali peníze, tak je musíme vrátit.
A nemáte nůž na krku od města, abyste naplnili nemocnici za každou cenu kvůli penězům od pojišťovny?
Město jako majitel samozřejmě chce, abychom měli plný stav, ale nenazval bych to nožem na krku. Je možné, že se o nás zatím neví dál než na Slavičínsku.Narozdíl od Zlína tady ta volná místa máme. Průměrně máme 700 pacientů za rok.
Byl byste raději, kdybyste tu měli opravdu dlouhodobě nemocné ležící pacienty?
Tak se to říct nedá. Pokud by to ti lidé potřebovali, tak je samozřejmě budu léčit. Ale když pacienti odcházejí od nás v lepším stavu, tak je to pro lékaře i sestry motivující, zatímco když tu máte někoho, kdo jen leží, zhoršuje se a spěje ke konci, to je mnohem náročnější na psychiku. Ale i oni potřebují pomoc a je to naše práce, proto tady jsme, abychom jim pomohli. Takže bych si nechtěl vybírat.
Pomáhají vám poplatky?
Určitě. Je to pro nás vítaný zdroj příjmů. Kde dostanete za šedesát korun celodenní stravu a je o vás postaráno?
Ani bych neřekl, že by to pacientům nějak vadilo, že by to nechtěli platit.
Takže nemáte žádné dlužníky?
To máme, ale je jich minimum. Jsou to lidé, kteří nezaplatí nikdy a nikde. Většinou to lidé platí v hotovosti, málokdy složenkami. Když odcházejí, sestřička jim to spočte, za čtrnáct dnů je to nějakých 740 korun. Nestalo se nám, že by nám nechtěli platit. Ani v
ambulancích nemáme problém. Ba naopak, lidi nám to tlačí, i když to platit nemusejí - na ultrazvuku,EKGa podobně. Nedávno tu byl jeden pán na ultrazvuku a vrátil se za hodinu celý udýchaný, že nedal třicet korun a že nechce zůstat dlužný. (Úsměv.)
Prý okolní obce každoročně přispívají na provoz slavičínské nemocnice, je to pravda?
Ano, vychází to ale z naší iniciativy. Každým rokem obešleme dopisem okolní obce i podnikatele, zda by nemohli něco přispět. Nejsou to velké částky, loni to bylo kvůli krizi o dost horší, ale největší sponzoři TVDi Prabos námzůstali. To hlavní platí ale město Slavičín, ti ostatní posílají dobrovolné dary. Někdy přispějí i spolky ve městě - loni se například otevírala kuželna ve Slavičíně, vybíralo se tam vstupné a výtěžek z něj jsme pak dostali na provoz nemocnice. Podporuje nás třeba i pěvecký sbor ve Slavičíně.
Snažíte se prostředí zdejší nemocnice nějakým způsobem zmodernizovat?
Ano, s velkou podporou města.V loňském roce jsme tu měli projekt s názvem Zkvalitnění následné péče v nemocnici, kdy jsme nakoupili vstupní dveře, kamerový systém, nejrůznější přístroje, polohovatelné matrace a další věci. Letos v létě pak plánujeme zateplení fasády a střechy plus výměnu oken a vstupních dveří. Oba dva projekty jsou financovány z Regionálního operačního programu (ROP).
Když si představíte nemocnici v roce 2020, co vidíte?
Jsem přesvědčen, že bude fungovat. Mým velkým přáním je vylepšení sociálního zařízení nemocnice, protože to je naše slabé místo.V dotaznících spokojenosti, které tady pacientům dáváme, se to často objevuje. Je tu málo koupelen a záchodů, jenomže prostory jsou malé, nejde to nafouknout. Snad se časem najde nějaké řešení. Postupně bych chtěl modernizovat celé zařízení a hlavně dál zlepšovat péči.