Podobně se strašilo neexistující povinností bezdotykových baterií u umyvadel na záchodcích v českých hospodách a zakřiveností banánů. Evropská komise (EK) sice vydává různé směrnice a nařízení, mnohé postupy i doporučuje, ale není to žádná polokáznice, jak jsme ji po čtyřicet let zažívali.
To by Francouzi, milující prodej nebaleného chleba, který vozí na svých jízdních kolech v takových toulcích, nemohli spolu s pořádkumilovnými Němci vůbec EU zakládat a budovat.
Prvního června, hned po sněmovních volbách, sdělil veřejnosti prostřednictvím ČTK první místopředseda českého Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Hynek Brom, že prý EK vyslovila neformální názor, že současný systém proplácení poplatků kraji je diskriminační a v případě formálního řízení by mohl zakládat nedovolenou veřejnou podporu.
Žádné řízení u EK se nevede, ale hejtmani, odstupující postupně od zpětné úhrady poplatků za občany v krajských nemocnicích, se na „stanovisko“ EK odvolávají. V agenturní zprávě se ještě píše, že Hynek Brom „jednal se zástupci komise“.
Tedy nebyl na jejím jednání, ale zeptal se nějakého spřáteleného úředníka. Ten ovšem mohl dobře vysvětlit obecnou antidiskriminační zásadu. Je obsažena v Listině základních práv EU, která je i pro ČR závazná - i když si to Václav Klaus nepřeje, marně se domáhaje dodatečné výjimky z ní pro ČR.
Podle ní poplatky mají kraje buď hradit bez ohledu na zřizovatele, tedy nejen ve svých nemocnicích a zařízeních, nýbrž ve všech, nebo je nemají proplácet vůbec.
Podezírám ČSSD a Hynka Broma, že informací o tom, o čem EK nerozhodovala, připravili po volbách půdu pro jednodušší zrušení zpětné úhrady poplatků. Jsem přitom odpůrcem „regulačních“ poplatků, taky jako starodůchodce, který si celý život platil pojištění a jehož zatěžují tisíci korun ročně.
Politické lsti nemám ale rád. Nepopulární kroky je třeba veřejně vysvětlit a poctivě říci, že to je ústupek. Svádět to jako v případě koblih-marušek na EK je krátkozraké.
Ústavní zásada, která v československé Listině základních práv v roce 1991 prošla s odřenýma ušima, ojedinělá v zemích EU, že zdravotní péče je pro občany na základě zákona o všeobecném pojištění bezplatná, je dnes nepohodlná.
Měli bychom ji novelizovat, zaručit bezplatnost pro zhruba polovinu obyvatelstva a ústavně vymezit spoluúčast pacienta. Než se to stane, je třeba bojovat nejen za sociální poměry pro lidi, ale i za tu listinu. Její stálé porušování je cesta do pekel.