Za posledních přibližně 30 let například počet případů rakoviny prsu u žen stoupl o 120 procent. Nedobrý stav v nádorových onemocněních má zlepšit národní onkologický program.
„I když se situace v posledních letech lepší, stále například v rakovině tlustého střeva patříme ke státům s nejvyšším výskytem na světě v přepočtu na sto tisíc obyvatel,“ říká profesor Jiří Vorlíček, předseda České onkologické společnosti.
„Začneme s výchovou už ve školách, kde by měla probíhat odborná výuka prevence nádorů. Samozřejmostí by mělo být snížení počtu mladých, kteří kouří, a pomáhat bychom měli i změnám ve výživě a životním stylu,“ říká profesor Vorlíček.
Program si klade za cíl snížit výskyt a úmrtnost na nádorové onemocnění a chce toho dosáhnout mj. i zlepšenou včasnou diagnostikou rakoviny.
Vznikne asi dvacet onkologických center
Podle programu v České republice by měla vzniknout onkologická centra, do nichž by se koncentrovala péče o nejsložitější případy. Kolik těchto center bude, není ještě zcela jasné.
Původně se počítalo s pěti až deseti, ale to by zřejmě bylo málo.
Nyní je v úvaze vznik zhruba 15 až 20 center. Už před měsícem současná onkologická pracoviště, kterých je v České republice zhruba dvě stě, dostala možnost ucházet se o certifikát odborné onkologické společnosti.
Za léčbou se bude dojíždět
„Budeme si muset zvyknout, že za vysoce specializovanou léčbou se bude i dojíždět. Možná to pro někoho bude nepopulární, kontroverzní, ale chceme-li zlepšit léčbu, jinak než koncentrací do velkých center to prostě nejde,“ soudí profesor Vorlíček.
Jeho slova potvrzuje i primář libereckého onkocentra doktor Jiří Bartoš. „Centra by měla vzniknout zhruba v bývalých krajských městech a pak v zařízeních, která mají dlouholetou tradici v léčbě onkologických onemocnění. Do takového centra se pak může investovat nejen materiálně, ale i personálně, to znamená, že bude mít špičkovou techniku a špičkové odborníky z mnoha profesí, od onkologů až po chirurgy,“ říká doktor Bartoš.
Vysvětluje, že už dnes péče o onkologické pacienty je v České republice na dobré úrovni a jde jen o to, aby menší pracoviště respektovala, že ta větší budou mít některé možnosti léčby, které menší pracoviště mít nebudou.
Nelze totiž, tak jako v celé medicíně, drahé přístroje nakupovat pro všechna zdravotnická zařízení a pak je provozovat na jednu směnu nebo dokonce ještě méně.
Větší pracoviště, vysoce specializovaná, mají už dnes také bohaté zkušenosti s léčbou pacientů včetně komplikací, které mohou nastat. Je přece jen rozdíl, když takových pacientů mají za rok stovky, než když léčí jednoho pacienta v okresní nemocnici.
Onkologická centra dostanou certifikát od onkologické společnosti, a to bude i určitá záruka jejich vysoké kvality.
O rakovině se nesmíme bát mluvit
V Libereckém kraji podpořili onkologický program tím, že vytvořili krajskou koncepci péče o onkologické pacienty, postavenou právě na požadavcích odborné společnosti.
„Rakovina nesmí být tabu, jak to ještě mnohdy je. Přijít s nádorem včas znamená šanci na vyléčení, nehledě na to, že léčba je mnohem lacinější než v pokročilém stadiu. Stále se však o rakovině bojíme mluvit, a to je chyba,“ zdůrazňuje profesor Vorlíček.
Václav Pergl, Právo
REAKCE ČTENÁŘŮ Zdraví.Euro.cz
Jarmila Secká
Stále čtu články, jak je důležité přijít s rakovinou včas, prevence, nebojme se mluvit o rakovině a pod. Ale nejdřív by měli být lékaři na takové úrovni, aby se měl člověk kam obrátit. Jsou pracoviště, kde vás objednají za 4–5 měsíců, nebo vás neobjednají vůbec, protože mají své pacienty, nebo taky vám sestra řekne, že toho mají moc a ona vás neobjedná, ani když máte doporučení od dvou lékařů, že ona to musí po telefonu vytřídit koho objedná a koho ne. No a když vám odborný lékař rok tvrdí, že vám nic není, nikam vás nepošle, a nakonec přijdete o oko. Všichni se diví, proč jste nepřišel dřív, a nevěří, že by něco takového mohl oční lékař přehlédnout. Samozřejmě se tomu doktorovi nestane vůbec nic, i když dvě komise potvrdí, že nepoznal typické příznaky nádoru. To vám ještě šéf okr. lék. komory řekne, že nic neví o tom, že by se mohly ten rok šířit nějaké metastázy. Že já jsem určitě nekde něco přečetla, ale o tom on nic neslyšel. A u těchto doktorů máme podávat stížnosti. Je to jen fraška. A takoví lidé nás léčí. Když se chcete cokoliv zeptat, tak už se otvírají dveře a volá se další. Tak jakápak prevence, jaké přijít včas, jsou to jen slova, slova a popsaný papír. Kde je nějaká morálka doktorů? Jsou to jen natažené ruce po velkých platech, ale málokterá sestra nebo doktor se alespoň slušně chová k pacientovi.
