Za posledních přibližně 30 let například počet případů rakoviny prsu u žen stoupl o 120 procent. Nedobrý stav v nádorových onemocněních má zlepšit národní onkologický program.
„I když se situace v posledních letech lepší, stále například v rakovině tlustého střeva patříme ke státům s nejvyšším výskytem na světě v přepočtu na sto tisíc obyvatel,“ říká profesor Jiří Vorlíček, předseda České onkologické společnosti.
„Začneme s výchovou už ve školách, kde by měla probíhat odborná výuka prevence nádorů. Samozřejmostí by mělo být snížení počtu mladých, kteří kouří, a pomáhat bychom měli i změnám ve výživě a životním stylu,“ říká profesor Vorlíček.
Program si klade za cíl snížit výskyt a úmrtnost na nádorové onemocnění a chce toho dosáhnout mj. i zlepšenou včasnou diagnostikou rakoviny.
Vznikne asi dvacet onkologických center
Podle programu v České republice by měla vzniknout onkologická centra, do nichž by se koncentrovala péče o nejsložitější případy. Kolik těchto center bude, není ještě zcela jasné.
Původně se počítalo s pěti až deseti, ale to by zřejmě bylo málo.
Nyní je v úvaze vznik zhruba 15 až 20 center. Už před měsícem současná onkologická pracoviště, kterých je v České republice zhruba dvě stě, dostala možnost ucházet se o certifikát odborné onkologické společnosti.
Za léčbou se bude dojíždět
„Budeme si muset zvyknout, že za vysoce specializovanou léčbou se bude i dojíždět. Možná to pro někoho bude nepopulární, kontroverzní, ale chceme-li zlepšit léčbu, jinak než koncentrací do velkých center to prostě nejde,“ soudí profesor Vorlíček.
Jeho slova potvrzuje i primář libereckého onkocentra doktor Jiří Bartoš. „Centra by měla vzniknout zhruba v bývalých krajských městech a pak v zařízeních, která mají dlouholetou tradici v léčbě onkologických onemocnění. Do takového centra se pak může investovat nejen materiálně, ale i personálně, to znamená, že bude mít špičkovou techniku a špičkové odborníky z mnoha profesí, od onkologů až po chirurgy,“ říká doktor Bartoš.
Vysvětluje, že už dnes péče o onkologické pacienty je v České republice na dobré úrovni a jde jen o to, aby menší pracoviště respektovala, že ta větší budou mít některé možnosti léčby, které menší pracoviště mít nebudou.
Nelze totiž, tak jako v celé medicíně, drahé přístroje nakupovat pro všechna zdravotnická zařízení a pak je provozovat na jednu směnu nebo dokonce ještě méně.
Větší pracoviště, vysoce specializovaná, mají už dnes také bohaté zkušenosti s léčbou pacientů včetně komplikací, které mohou nastat. Je přece jen rozdíl, když takových pacientů mají za rok stovky, než když léčí jednoho pacienta v okresní nemocnici.
Onkologická centra dostanou certifikát od onkologické společnosti, a to bude i určitá záruka jejich vysoké kvality.
O rakovině se nesmíme bát mluvit
V Libereckém kraji podpořili onkologický program tím, že vytvořili krajskou koncepci péče o onkologické pacienty, postavenou právě na požadavcích odborné společnosti.
„Rakovina nesmí být tabu, jak to ještě mnohdy je. Přijít s nádorem včas znamená šanci na vyléčení, nehledě na to, že léčba je mnohem lacinější než v pokročilém stadiu. Stále se však o rakovině bojíme mluvit, a to je chyba,“ zdůrazňuje profesor Vorlíček.
Václav Pergl, Právo
REAKCE ČTENÁŘŮ Zdraví.Euro.cz
Jarmila Secká
Stále čtu články, jak je důležité přijít s rakovinou včas, prevence, nebojme se mluvit o rakovině a pod. Ale nejdřív by měli být lékaři na takové úrovni, aby se měl člověk kam obrátit. Jsou pracoviště, kde vás objednají za 4-5 měsíců, nebo vás neobjednají vůbec, protože mají své pacienty, nebo taky vám sestra řekne, že toho mají moc a ona vás neobjedná, ani když máte doporučení od dvou lékařů, že ona to musí po telefonu vytřídit koho objedná a koho ne. No a když vám odborný lékař rok tvrdí, že vám nic není, nikam vás nepošle, a nakonec přijdete o oko. Všichni se diví, proč jste nepřišel dřív, a nevěří, že by něco takového mohl oční lékař přehlédnout. Samozřejmě se tomu doktorovi nestane vůbec nic, i když dvě komise potvrdí, že nepoznal typické příznaky nádoru. To vám ještě šéf okr. lék. komory řekne, že nic neví o tom, že by se mohly ten rok šířit nějaké metastázy. Že já jsem určitě nekde něco přečetla, ale o tom on nic neslyšel. A u těchto doktorů máme podávat stížnosti. Je to jen fraška. A takoví lidé nás léčí. Když se chcete cokoliv zeptat, tak už se otvírají dveře a volá se další. Tak jakápak prevence, jaké přijít včas, jsou to jen slova, slova a popsaný papír. Kde je nějaká morálka doktorů? Jsou to jen natažené ruce po velkých platech, ale málokterá sestra nebo doktor se alespoň slušně chová k pacientovi.