V České republice existuje dvanáct profesních komor s povinným členstvím či alespoň povinnou registrací. V širším povědomí se ovšem usídlila v podstatě jen ČLK.
Je to na jedné straně tím, že služby lékaře většina lidí využívá častěji než služby advokáta, notáře, exekutora nebo třeba veterináře.
Na druhé straně je určitě příčinou i fakt, že ČLK už mnoho let nezvládá plnit svou úlohu důstojné stavovské reprezentativní organizace, zato si bere na bedra velké odborářské úkoly, na které nestačí.
Proto neustále vyplouvají na povrch konflikty mezi konzervativním a odborářským křídlem. Dopad na pacienty je naštěstí malý až žádný, zato politika, ta se na tom dělat dá. Zřejmě i proto přišel poslanec ODS Jozef Kochan s návrhem na zrušení povinného členství v profesních komorách.
Jen si postěžujte…
Vypadá to spíš jen jako zviditelňovací poslanecký nápad než jako vážně míněný pokus o reformu komor. Nejen proto, že s ním Kochan přišel těsně po vynesení evropského rozsudku, který Česko odsoudil k pokutě zato, že zastaralá legislativa komplikuje život hostujícím lékařům ze zahraničí, ale spíš proto, že Kochan se svým nápadem narazil, kde mohl.
Nejhlasitěji se ozvala ČLK, která hned vydala prohlášení, v němž se snaží přesvědčit o své nepostradatelnosti a o nutnosti povinného členství. Pokud nepočítáme zvláštní tvrzení, že existence lékařské komory „je znakem demokratického státu“, jeví se v prohlášení jako hlavní argument pro uchování povinného členství profesně-kontrolní funkce ČLK, kterou by zrušení povinného členství nepochybně oslabilo.
Předložená fakta ovšem příliš jasně nehovoří. V roce 2005 podalo k ČLK stížnost na lékaře 1954 lidí. Komora v témže roce udělila 17 důtek, 12 pokut, jedno podmíněné a jedno nepodmíněné vyloučení.
Michal Sojka, který po své krátké kariéře ředitele Státního ústavu pro kontrolu léčiv, kam ho dosadil David Rath a odkud ho hned vyhodil Tomáš Julínek, zahnízdil v tiskovém odboru ČLK. Ve zprávě uvádí: „Vzhledem k tomu, že u některých případů trvá projednávání delší dobu (…), nejde proti sobě v daném roce postavit počet stížností a výsledky jejich projednávání.“
Ovšem uvážíme-li, že si ČLK stěžuje průměrně 1200 lidí ročně, můžeme úspěšnost stížností označit za mizivou. V letech 2000 až 2003 (celkem 3996 stížností) udělila komora tři podmíněná a dvě nepodmíněná vyloučení. Sečteno a podtrženo – buď 99,9 % českých pacientů tvoří chroničtí stěžovatelé, kteří si neumějí vážit poctivé práce našich lékařů, nebo je kontrolní funkce komory zoufale neefektivní.
Sexem ku zdraví
Aby komora své závěry podpořila, uvádí i několik příkladů. Můžeme se třeba dočíst, že „lékař-sexuolog při vyšetření a údajné terapii asi dvacetileté dívky, která se na něj s důvěrou obrátila, zkoušel ‚reaktivitu jejích prsních bradavek‘ tím, že jí je sám osahával, líbal apod. Své jednání odůvodňoval jako odborné, kritiku arogantně odmítal, reportéra ČT, který se na to ptal, napadl tenisovou raketou“.
Naštěstí zasáhla ČLK – lékaře podmínečně vyloučila. Konec příběhu už zpráva neuvádí – zmíněný úchyl vesele praktikuje dál, jen už se nevěnuje sexuologii, ale je soudním znalcem v oboru psychiatrie.
Jakkoli je argumentace ČLK nepřesvědčivá, není to důvod nadšeně se vrhnout po návrhu Josefa Kochana. Ten totiž narazil nejen v ČLK, ale i v ostatních profesních komorách: „Budeme trvat na povinném členství,“ řekl Lidovým novinám tajemník České advokátní komory Ladislav Krym. Prezident České lékárnické komory Lubomír Chodoba zase prohlásil: „Chtěli bychom předložit informaci o rozsahu našich činností a o tom, co myslíme, že musíme vykonávat i nadále.
Věříme, že to povede i k zamyšlení pana poslance Kochana.“ Tyto věty zazněly na tiskové konferenci po schůzce ministra zdravotnictví s prezidenty tří zdravotnických komor. Přitom se ukázalo, že Kochan neuspěl ani u svého stranického kolegy a ministra zdravotnictví Tomáše Julínka, ba svou aktivitou mu spíše zavařil.
Na ministerstvu zdravotnictví se totiž chystají jiné reformy systému a spolustraníkem vyvolané rušno kolem komor není to, čím by se Julínek chtěl zrovna teď zabývat.
„Ministerstvo zdravotnictví má před sebou velmi náročné legislativní úkony týkající se změn českého zdravotního systému, a mezi ně nepatří prioritně otázka členství v komorách,“ prohlásil Julínek, iniciativu poslance označil za jeho osobní a jen aby nevyvolal vnitrostranické rozepře, ujistil, že „ideově stojí na straně poslance Kochana“.
Etika, kontrola, politika
Profesní komory u nás mají vesměs poměrně dlouhou historii sahající do předminulého století, která přerušena komunistickou vládou, za níž veškeré kontrolní úkoly přebíral stát.
Jejich úloha se poměrně jasně vyprofilovala především v dohled nad etikou a odborností výkonu daného povolání a v reprezentativní funkci stavovské organizace, která zastupuje profesi a svým členům poskytuje například právní služby.
Problém s ČLK spočívá v tom, že když se do jejího čela v roce 1998 postavil David Rath, vytkl si jako hlavní úkol vybojovat pro lékaře vyšší platy. Na úkor zmíněných tradičních funkcí náležejících apolitické stavovské komoře vytvořil z ČLK silnou odborovou organizaci, a zavlekl ji tak do konfliktu především s pravou částí politického spektra.
Rezignoval na apolitičnost a když na socialistických ministrech vydobyl peníze na platy, zahájil tvrdou propagandu proti politice ODS a jejím vizím fungování zdravotnického systému.
Tehdejšího předsedu ODS Václava Klause přirovnal ke Klementu Gottwaldovi, když poslanec Marek Benda z jeho strany navrhl zrušení povinného členství. ODS pohrozil i tvrdou volební antikampaní: „Vyzveme všechny lékaře, zdravotní sestry i pacienty, aby ve vlastním zájmu nevolili ODS a aby vyvinuli maximální úsilí směřující k volební prohře ODS,“ vyhrožoval šéf apolitické stavovské organizace.
Rathův nástupce v čele komory Milan Kubek tuto linii téměř bez výhrad převzal, a to je důvod, proč je ČLK jako jediná komora prakticky v permanentním konfliktu nejen s pravou částí politické reprezentace, ale i sama se sebou.
Proč?
Návrhy na nepovinné členství v ČLK se za časů odborářské komory objevily několikrát, jednou ho přednesl i lidovec Josef Janeček, ale nedostal se přes parlamentní zdravotnický výbor.
Problém spočívá v tom, že v podstatě nelze zrušit povinné členství jen v jedné z dvanácti komor, nesystémovost takového opatření by asi příliš bila do očí.
I sám Kochan ke svému návrhu prohlásil: „Bude to obecná právní norma. Došlo by k obecné liberalizaci povinného členství ve všech profesních komorách.“ Není zcela jasné, jaká je poslancova motivace k této aktivitě.
Nabízí se touha po zviditelnění nebo zmíněné politické důvody nesouhlasu se stávající existencí komory. Přestože přesné znění Kochanova návrhu skoro nikdo neviděl, je problém takové aktivity patrný na první pohled. Řešit problémy ČLK zásadní reformou všech profesních komor včetně těch, které se svou existencí, rolí či členstvem nemají žádné potíže, připomíná lov komára houfnicí.
Možná se dá dosáhnout cíle, ale nikoli bez zbytečných škod. Proto bude lepší, když hlavy vychladnou a zkusí najít nějaké složitější, ale preciznější řešení. Ne nadarmo se všichni tři prezidenti zdravotnických komor shodli s ministrem na tom, že lepší bude prodebatovat rozsah a obsah komorových kompetencí.
A jak možná nechtěně upozornila ČLK, začít by se mohlo u otázky, zda odbytý pacient náhodou nemá mít u profesní komory alespoň nějakou šanci na zastání.
Martin Čaban, MF Plus