Praha - a z veřejných peněz žije víc úředníků, než je nezbytně nutné.
Možnost zavedení jediné pojišťovny se objevila již v koncepci zdravotnictví bývalé ministryně Milady Emmerové (ČSSD). Hovořil o ní i premiér Jiří Paroubek (ČSSD). Z loňského průzkumu společnosti Dema vyplynulo, že dvě třetiny lidí s nápadem, aby v ČR existovala jen jedna zdravotní pojišťovna, nesouhlasí.
Rathovi kritici soudí, že ministr chce české zdravotnictví zcela ovládnout a pacientům svými kroky spíš škodí. Rath, pražský volební lídr ČSSD, dnes ve sněmovně zhruba stovku hostů přesvědčoval o tom, že se snaží ve zdravotnictví udělat naopak pořádek. Obhajoval mimo jiné nucenou správu ve Všeobecné zdravotní pojišťovně a sliboval, že finanční spoluúčast pacientů neporoste.
Hosté, převážně důchodového věku, mu pak pokládali otázky. Ptali se například na to, proč není v tuzemsku možné koupit volně prodejné léky i v supermarketech. Rath uvedl, že takové uvolnění prodeje má jako všechno své výhody i nevýhody. Je to podle něj věc diskuse.
ČTK
Reakce čtenářů Zdraví.Euro.cz
Ing. Zdeněk Charvát, daňový poradce
Ale toto je opět přechod na původní socialisticko-komunistickou variantu, která by chtěla, aby zdravotní pojištění bylo státní daní. Ale teď hlavně chybí základní klasifikace, kterou je stanovení toho, co by vlasně mělo být hrazeno z tohoto základního zdravotního pojištění, tedy stanovení základních zdravotních standardů péče.
Nechť tedy pan ministr rozhodne, které výkony musí být hrazeny ze základního zdravotního pojištění, a jak bude tím stanoven termín pro čekací lhůty na plánované operace. Ale teprve potom nechť se odváží tvrdit, že stačí jedna zdravotní pojišťovna. Pokud chce ostatní zrušit, pak ať ještě tento týden nechá uveřejnit, že je opět pro státní monopol ve zdravotnictví.
Ale ať občané celé republiky vědí, že v této chvíli to bude znamenat, že se podstatně prodlouží čekací lhůty na plánované operace, a to hlavně kvůli tomu, že pan ministr posílil složku „ceny práce“, tedy platů pro lékaře, takže automaticky minimálně o 20 % snížil možnost poskytování výkonů, aby je zdravotnické zařízení dostalo zaplaceno.