Neuplyne den, abychom nebyli konfrontováni se stále radikálnějšími zásahy ministerstva do současného zdravotního systému. Mají nějakou vnitřní logiku?
Kroky týmu kolem Davida Ratha se obtížně popisují, protože veřejnost má přes všechny výhrady přece jen elementární důvěru v seriózní úmysly lidí ve špičkových státních funkcích a nanejvýš s nimi nesouhlasí.
V tomto případě se ale o žádný koncepční spor nejedná. Nový ministr sleduje jen jednu logiku - získat více moci a všechny kroky směřují k tomuto cíli. Rétorika o vizích a koncepcích je pouze mlha.
„Seznamy“
Takzvaný spor o podobu zdravotnictví se už dlouho soustřeďuje na otázku, jaký statut mají mít nemocnice. Jak to vzniklo? Kraje, na něž před několika lety stát převedl desítky nemocnic, z nich chtěly udělat standardní obchodní společnosti se správními radami, které by směřovaly k vyrovnanému hospodaření.
V Rathově lékařské komoře tehdy registrovali ztrátu vlivu, a to hned ve dvojím smyslu: správní a dozorčí rady automaticky nepočítaly se zastoupením lékařů z komory.
Lékařské platy by současně byly určovány nikoli na summitech odborářů se státem, ale mezi vedením nemocnice a lékaři jako v každé jiné firmě. V té chvíli Rathova skupina přeložila část rakouského zákona o tzv. neziskových nemocnicích a začala vyjednávat s ČSSD o jeho prosazení.
Právě tento statut počítá s velkou účastí lékařůodborářů ve vedení zdravotnických zařízení a nastoluje víceméně rovnostářský systém odměňování.
Ještě než se stal David Rath ministrem, protlačil tento návrh přes poslance Krákoru na pořad jednání Poslanecké sněmovny. Málokdo si všiml, že jeho součástí byl “ seznam“ osmdesáti zdravotnických zařízení určených k likvidaci.
Tedy nikoli na základě volby pacientů, ale preferencí Davida Ratha. Když se pak stal ministrem, získal obrovský vyděračský potenciál. Od té chvíle se před ním plazí poslanci i ministři, aby ze “ seznamu“ vyňal nemocnici z jejich volebního obvodu. Jak známe Davida Ratha, dokáže tyto věci vždycky čile zobchodovat.
Nelegitimni zvrat
Klíč k ovládnutí zdravotnictví ovšem není ve statutu nemocnic, ale především způsobu veřejného pojištění a rozmístění těchto peněz. A na tomto poli připravuje David Rath přímo monstrózní zvrat, který povede k faktickému znárodnění všech pojišťoven.
Vychází z novely zákona číslo 48/ 1997, jehož přijímání věrně popisuje dnešní politickou praxi. Vcelku bezvýrazný zákon byl opět na lince Rath - Krákora v poslední fázi doplněn o komplexní pozměňovací návrh, který z něj dělá úplně jinou normu.
Nechme stranou, že tím byly obejity parlamentní výbory, které se ke každému paragrafu vyjadřují. To se v posledních měsících stalo běžným stylem. Stejně jako to, že zákon si na části vládních poslanců nátlakem vynutil premiér Jiří Paroubek. Tím ale, jak staví devět pojišťoven pod kuratelu státu, získá David Rath pod kontrolu 180 miliard z veřejného pojištění.
Prvním jeho plánovaným krokem budou nové pětileté smlouvy s nemocnicemi, které shodou okolností v těchto měsících končí. To bude jeho hlavní páka k likvidaci určitých zdravotních zařízení.
Rathův tým připravuje svévolnou manipulaci s nemocniční sítí, která měla své chyby, ale také vyrůstala z určité logiky. Nyní bude dominovat jen jedna logika:
moci a známostí. Lze se oprávněně ptát: je legitimní dělat takto nezvratné změny čtyři měsíce před volbami? Navíc když tyto změny provádí dvojice politiků (Rath, Paroubek), která v době parlamentních voleb v roce 2002 nebyla nikam zvolena, natož s podobným programem.
Mocní a nemocní
Ze všech těchto úvah se kupodivu vytratilo jedno slovo - pacient. Ministr zdravotnictví se zdánlivě staví na jeho stranu tím, jak slovně bouří proti mramorovým palácům zdravotních pojišťoven a rozbažilosti lékáren.
Jak je to ve skutečnosti? Na jedné straně sice snížil marži lékárnám a distributorům, na straně druhé svou vyhláškou snížil podíl úhrad. Jinými slovy, ceny léků se mohou snížit o pár korun, ale pacient dá na doplatcích mnohonásobně více.
Od března pak dojde k dalšímu snížení úhrad. David Rath dobře ví, že si to může dovolit, protože v současném systému neexistuje evidence o doplatcích. Nikdo totiž neví, kolik korun musí občané platit.
Dnešní zvýšení doplatků přece jen má jeden vysledovatelný efekt - platí více nemocní. Jinak řečeno, čím více nemocný, tím více vydá peněz, protože na rozdíl od mnoha západních zemí neexistuje tzv. strop na doplatky.
V tom se naplno projevuje antisociálnost tohoto okázale solidárního systému. Rathův boj s mocnými tak dostává směšnou podobu boje proti nemocným. V jednom ale ministr chce být na výši.
Krátce po zvolení nového šéfa lékařské komory se sešli společně s premiérem a notovali si, jak platy lékařů brzy dostanou na západní úroveň. V dávných dobách se tomu říkalo vládnout bičem a cukrem, dnes by to šlo nazvat rathizací.
BOHUMIL PEČINKA, Reflex