Nyní se do věci vložil i ministr dopravy Vít Bárta, který prý připraví svou vlastní variantu reformy zdravotnictví. Minulý týden se proto sešel s prezidentem lékařské komory MUDr. Kubkem a společně údajně našli potřebné miliardy ve zdravotnickém rozpočtu.
Šetřit se má ve zdravotních pojišťovnách, ve výdajích za léky a v oblasti nákupů předražených přístrojů v nemocnicích.
Ušetříme skutečně?
Výdaje za léky se stávají ve vyjádřeních politiků všemocným zaklínadlem. Jsou jím ale i ve skutečnosti? Ušetříme ve zdravotnictví potřebné miliardy tím, že budeme šetřit na lécích?
I zde musíme rozlišovat a ne do jednoho pytle, který nazýváme „výdaje na léky“ házet všechno. Pominu teď peníze pacientů za léky, které si kupují sami v lékárnách, dobrovolně, např. v rámci prevence.
Pak jsou zde peníze zdravotních pojišťoven, do kterých přispívají pacienti, zaměstnavatelé a stát. Ze všech oficiálních statistik vyplývá, že tyto výdaje zdravotních pojišťoven na léky do veřejných lékáren rok od roku klesají.
Naopak dlouhodobě a od roku 2008 zřetelně rostou výdaje za léky do nemocnic a specializovaných center náročné péče.
Lékárny šetří peníze
V reformě zdravotnictví je naprosto nezbytné rozlišit a oddělit výdaje za poskytovanou lékárenskou péči od celkových výdajů za léky.
Lékárny mají své nezpochybnitelné místo ve zdravotnictví a je běžné, že když má pacient začínající potíže, navštíví nejdříve lékárnu.
Nikde ve světě a doufám, že ani u nás nikdo nezpochybňuje skutečnost, že lékárny v rámci zdravotnictví představují základní článek v poskytování prevence a odborného poradenství, které má jediný konečný cíl a tím je správné užívání léků a efektivní spolupráce pacienta, lékaře a lékárníka při léčbě.
Je jednoznačně prokázáno, že správně poskytovaná lékárenská péče vede u pacientů k tolik potřebné a nutné spolupráci při léčbě a tím se výrazně snižují náklady na léčbu, především u chronických onemocnění. Jsou to peníze jak zdravotních pojišťoven, tak peníze pacientů.
Centrální úložiště by pomohlo
Pokud se tedy uvažuje o snížení výdajů za léky, je nezbytné nejdříve zjistit, kde jsou na ně výdaje nejvyšší. To ale nutně vyžaduje spolupráci lékařů a lékárníků v oblasti centrální evidence předepsaných léků.
Díky centrálnímu úložišti těchto dat, které funguje od loňského roku se zjistilo, že z celého systému se za jediný kvartál vyvedly neznámo kam 2 mld. Kč, tedy 8 mld. Kč za rok.
V rámci těchto prostředků by jistě bylo možné nalézt požadované 3 mld. Kč na zvýšení platů lékařů i prostředky na důstojnější ohodnocení práce ostatních zdravotních pracovníků.
Pryč s regulačním poplatkem za položku
Franz Kafka ve svém Venkovském lékaři napsal: „Recepty psát je snadné, ale v ostatním se s lidmi dorozumět je těžké“.
Doufám, že ministr Bárta a prezident MUDr. Kubek nebudou psát recepty na reformu zdravotnictví od úřednického stolu, ale budou usilovat o to, dorozumět se s ostatními. V jedné věci lze s ministrem Bártou souhlasit již nyní.
Je nutné zrušit regulační poplatek za položku na receptu a nahradit ho administrativním a dispenzačním poplatkem za výdej celého receptu. Přesně to slibovali Věci veřejné ve svém volebním programu a stejně tak je přesně to uvedeno v programovém prohlášení vlády.
Čím dříve bude zrušen poplatek za položku a zaveden poplatek za celý recept, tím lépe pro české pacienty.
Jen tak budou mít zachován přístup ke všem lékům s potřebným odborným poradenstvím nejen v nemocnicích a ve velkých lékárnách, ale i v malých lékárnách v menších obcích a vesnicích.
Jak je vidět, reforma zdravotnictví zdaleka není jen o „evropských“ platech lékařů.
Autor je předsedou Grémia majitelů lékáren