Podle věstníku ministerstva zdravotnictví se mají mnohačetná zranění vozit do Bohunic a ne k vám. Co si o tom myslíte?
Hned na začátek je potřeba říct, že ten věstník nemá vůbec žádnou právní sílu. Není to žádný zákon ani vyhláška, je to metodický pokyn ministerstva. To je podobné, jako kdybych si v nemocnici vydal nějakou organizační směrnici.
Je tedy možné dohodnout se se zdravotnickou záchrannou službou, aby k vám vozila více polytraumat?
Dohoda je možná vždycky. Rozhodnutí, kam pacient půjde, ale vždy leží na konkrétním lékaři. Ten zhodnotí, ve které nemocnici jsou zdravotníci připraveni, ve které je místo. Záchranka ví, že traumatým a všechny přístroje u nás zůstaly.
Můžete nabídnout něco, co bohunická nemocnice nemá?
Určitě, hlavně spinální jednotku. Pokud má pacient poranění páteře, jde k nám.
Jako moc velký problém je pro vás snížení záloh od pojišťovny o dvacet procent? Kde nyní berete peníze?
Kdyby neměla nemocnice určité zásoby, už bychom neměli peníze na zaplacení léků a materiálů a na vyplácení mezd. Každý měsíc doplácíme čtyři miliony korun ze svých zásob. V listopadu by nám pojišťovna měla vše proplatit, v době hospodářské krize ale nikdy nevíte, jestli peníze nepošlou o několik měsíců později. To bych pak musel požádat o půjčku.
Pojišťovna navíc hrozí, že nemocnicím, které nemají statut traumacentra, nebude polytraumata proplácet vůbec.
Toho se moc nebojím. Věřím totiž, že v době, kdy pojišťovny začnou jednat s nemocnicemi o nových smlouvách, dostaneme statut traumacentra zase zpátky. Nevidím důvod, proč by se to nemělo povést.
Co je potřeba udělat k získání statutu zpět?
Ministerstvo nám vytklo, že nemáme osvětlený heliport. To je maličkost a pracujeme na jeho osvětlení. Vadí jim také malá příjmová ordinace, to je podle mě ale účelová výtka. Je dostačující.
Ministerstvu se také nelíbí umístění nemocnice.
Podle mě je ale naopak naprosto perfektní. Pro lidi z východu a severu města je naprosto ideální. A to je veliká spádová oblast.
Jak chcete vyřešit nedostatek některých odborníků?
Vždycky se to dělalo tak, že náš tým se pacienta ujme a zachrání nejdůležitější životní funkce a odborník mezitím přijede z jiné nemocnice. Tohle je naprosto standardní postup.
Nebudou potom dvě traumacentra moc?
Naopak, podle mého názoru by to bylo naprosto ideální. Ostatně máme v našem regionu milion a půl pacientů a úrazovka se dělá pro sedm set padesát tisíc. Spolupráce dvou traumacenter by byla skvělá. Měli bychom se dohodnout jako normální lidé a nepřetahovat si to jako kočka koťata.
JIŘÍ M. ŠPIČÁK