Pro Masarykovu univerzitu poskytující lékařské vzdělávání a zabezpečující medicínský výzkum je otázka univerzitních nemocnic důležitá.
Dnešní podoba fakultních nemocnic a jejich vztah k univerzitě, který je založen zčásti na tradici a zvyku, zčásti na nepřehledné změti právních předpisů sahajících až k socialistickému zákonodárství šedesátých let minulého století, je nevyhovující a špatný.
Byli jsme proto mezi prvními, kdo hledal možnosti změny. Přivítali jsme a podpořili iniciativu ministra Julínka směřující k transformaci nemocnic. Univerzitě však nemůže jít o jakoukoli změnu, ale o změnu k lepšímu. Debata o transformaci fakultních nemocnic se nešťastným způsobem soustřeďuje na problém formy vlastnictví.
Byli jsme připraveni akceptovat i to, že ministerstvo zdravotnictví debatu od počátku zúžilo jen na formu akciové společnosti.
Akciová společnost je osvědčenou formou obchodní společnosti, to z ní však nutně nečiní nejlepší model instituce poskytující veřejnou službu. Česká i evropská legislativa o akciové společnosti je logicky zaměřena na to, aby chránila zájem akcionářů na zhodnocení jejich investice.
Pro univerzitní nemocnici to význam nemá, protože její akcie nebude možno prodat a akcionáři nebudou mít právo na podíl na zisku. Reálná ekonomická hodnota akcií v univerzitní nemocnici bude proto nulová.
Tvrzení ministerstva zdravotnictví, že univerzity získají v univerzitní nemocnici majetkový podíl, který dnes nemají, není tedy správné. Univerzity totiž fakticky nezískají formou akcií žádný majetek, ale pouze podíl na rozhodování úměrný počtu akcií, tedy jedné třetině.
Univerzita tak bude při rozhodování trvale v menšině vůči státu. Bude odpovědná za výzkum a výuku a spoluodpovědná za univerzitní nemocnici jako celek, aniž bude mít nástroje pro rozhodování.
Pro univerzitu to sotva může být přijatelné, zvláště když má nemocnici zaštítit svým jménem, svými profesory a docenty a poskytnout jí know-how, které z nemocnic dělá špičková zařízení.
Argumenty ministerstva zdravotnictví proti většímu podílu univerzit na řízení univerzitní nemocnice naznačují nedostatek informací o skutečném fungování univerzit, které u nás patří k nejdynamičtějším a nejlépe spravovaným veřejným institucím.
MU hospodaří s majetkem v hodnotě přibližně šest miliard korun a s ročním rozpočtem o zhruba stejném objemu. Staví kampus nemající ve střední a východní Evropě obdoby, vyplácí v průměru o třetinu vyšší mzdy, než je průměr v regionu, a čtvrtinu svých neinvestičních příjmů získává vlastní komerční činností.
Přitom má na rozdíl od některých fakultních nemocnic rozpočet nejen vyrovnaný, ale přebytkový.
Skutečně by z pohledu státu bylo takovým rizikem, kdyby se o řízení univerzitní nemocnice s univerzitou podělil? Je ministerstvo zdravotnictví opravdu přesvědčeno, že stát, který je špatným hospodářem v příspěvkové organizaci, bude dobrým akcionářem akciové společnosti?
Na tyto základní otázky zatím nezaznívá přesvědčivá odpověď. Ničím nehrozíme, nic neblokujeme, jen chceme, aby naše argumenty byly slyšeny, protože jinak nemůže být reforma univerzitních nemocnic úspěšná.
Petr Fiala, autor je rektorem MU
Regionální deník