„Reformní zákony jsou postaveny na právech pacientů a zpřísňují i jejich povinnosti,“ uvedl. Pokud pacient vyslovil souhlas s léčebným postupem, musí ho dodržovat. Ale jenom proto, že některé části léčebného postupu nedodržuje, nemůže lékař použít vůči pacientovi donucovací prostředky a vyřadit ho z evidence, upozornil náměstek.
Zákon zná vedle zdravotních služeb se souhlasem pacienta i služby bez jeho souhlasu, například při nařízené ochranné léčbě, karanténě, nebo když stav pacienta vyžaduje neodkladnou péči a přitom není možné, aby dal souhlas. Pacient má vždy právo podepsat revers pro určité situace, musí to být doloženo v jeho dokumentaci.
Podle zákona o zdravotních službách může lékař ve zdravotnické dokumentaci vyznačit, že pacient nespolupracuje a nedodržuje léčbu, je to podle Plíška i pro ochranu lékaře, „vyviňuje“ se tak do značné míry z odpovědnosti za zdravotní stav pacienta. Do budoucna by nedodržování léčebného režimu mohly postihovat zdravotní pojišťovny a naopak za jeho dodržování pojištěnce zvýhodnit.
„Pokud pacient opakovaně s léčbou nesouhlasí, tak přeneseně nesouhlasí ani s poskytovatelem, nebo se rozchází v názoru na způsob léčby, pak se to bere, že už by to byla léčba bez souhlasu pacienta, pak by ho mohl lékař vyřadit z evidence,“ shrnul náměstek.
Souhlas zákon o zdravotních službách vyžaduje i pro léčbu nezletilých dětí. „Neznamená to ale, že když lékař nedostihne někoho z rodičů a přitom léčba je nezbytná, že léčbu neposkytne,“ zdůraznil Plíšek.
Jejich souhlas je nutný třeba pro amputaci ruky nebo nohy po závažném poranění nebo pro plastickou operaci u nezletilé dívky. Když je mezi rodiči rozpor a přitom není nebezpečí z prodlení, ustaví soud dítěti opatrovníka, který rozhodne. Pokud jeden z rodičů je dlouhodobě nedostupný, je v cizině, zdravotní službu může lékař poskytnout.