Jenže - pokud zdravotnictví potřebuje víc peněz, ale nikdo není ochotný říci, odkud ony peníze přijdou, potom na řešení problému vskutku mnoho variant nezbývá. Přitom právě ve veřejném zdravotnictví zůstává spousta nepokrytého prostoru, či spíše prostoru, který pokrývá šedá či alespoň špinavě bílá ekonomika.
Kdo nepotkal lékaře, který nenavrhl, aby se léčba z veřejně placené nemocnice přesunula do jeho soukromé (nejlépe v hotovosti placené) ordinace? Kdo nikdy neplatil za lékařské zákroky - ať už na účtenku u zubaře, nebo přímo do kapsy lékaři?
Sponzorské dary v gynekologii se už zabydlely dávno, stejně jako přímé oficiální platby za lékařské zákroky například v oční chirurgii. A kdo by namítal, že v těchto případech jde o kosmetické operace, tak „kosmetická“ změna dioptrií ze sedmi na nulu znamená rozdíl mezi vidět a nevidět.
Spoluúčast ano, (nad)standard obtížně
Reforma zdravotnictví neznamená, že by lidé měli připlácet za životně důležité zákroky, což není jen kardiochirurgie a onkologie, ale i „obyčejné“ slepé střevo. Rozdělení na standard a nadstandard znamená vytvořit předem definovaný soubor lékařských zákroků, které se netýkají životně důležitých situací.
Což je ovšem velmi obtížné v systému, kde neexistují jednotné postupy pro většinu diagnostických metod. Navíc je potřeba počítat i s technickým pokrokem - u zdravotnictví stejně jako u elektroniky platí, že se cena zákroků mění v čase.
S ohledem na to je zavedení plošných poplatků podstatně jednodušší. Na rozdíl od konkrétních plateb za předem vybrané úkony ovšem mají poplatky tu nevýhodu, že musí mít nějaký strop - sociálně slabým by se musely dorovnávat z jiné rozpočtové kapitoly.
Koalice se nepopulárním krokům ve zdravotnictví přesto nevyhne. S ohledem na dosavadní zkušenosti se dá ovšem čekat, že buď vybere za nadstandard pokud možno nějakou „neviditelnou“ položku, což se v praxi nakonec ukáže jako průšvih. Nebo bude dál látat zdravotnictví ad hoc, jak se dá. Ani jedno nevyřeší obrovskou finanční díru, která v něm zeje.
Nejdřív politika, pak ekonomika
Reforma zdravotnictví musí začít politickým rozhodnutím, které určí, jaký rozsah zdravotní péče je stát ochoten a schopen hradit. Teprve potom je možné jednat o ekonomickém modelu. Stát by měl dodat potřebné zákony a zdravotní péči finančně usměrnit a kontrolovat. Potom
Celý článek najdete na serveru iHNED.cz nebo ZDE.