Ministr zdravotnictví protlačil sněmovnou první fázi své reformy. Poslanci schválili „malou“ novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění, z níž se během schvalování stala spíše novela „střední“.
Sociální demokraté již oznámili, že prosazený návrh napadnou u Ústavního soudu. Byli by hloupí, kdyby to neudělali. Argumentační munice jim totiž Leoš Heger bohužel nabídl na několik zásobníků.
Není zcela jasné, proč má vláda, jež disponuje pohodlnou a na rozdíl od koalice samotné i fungující a stabilní sněmovní většinou, potřebu pohybovat se na hranicích Ústavy. Ale je to tak. Politické opozici se tím naskytla dosud poměrně málo využívaná možnost otevřít další fórum k vystupování proti vládě na půdě brněnského Ústavního soudu.
Opozici se tam celkem daří a není příliš divu. Jednou vláda dostala přes prsty za zneužití stavu legislativní nouze kvůli prosazení úsporných opatření, jindy zase za retroaktivní zdanění příspěvků na stavební spoření. I jednání o reformě zdravotnictví bude v Brně zajímavé a může se velmi snadno stát, že konečná podoba první fáze reformy bude napsána právě tam.
Uklouznutí po vlastní slupce
Socialisté zatím vyhlásili, že si chtějí v Brně stěžovat na vládu kvůli zavedení dělby péče na standard a nadstandard a kvůli poplatkům. S poplatky by problém být neměl. Ústavní soudci už jednou rozhodli, že poplatky neporušují ústavní právo na bezplatnou péči, není tedy pravděpodobné, že zvýšení jednoho z nich o 40 korun by jejich postoj zásadně posunulo.
Rozdělení péče na standard a nadstandard si Leoš Heger bude muset obhájit a bude to jistě pozoruhodná bitva, nicméně se nezdá, že by argumenty opozice o zdravotnictví pro chudé a bohaté měly zásadní sílu. Jenže místo, aby se ministr soustředil na tyto dva body a chystal si pevnou argumentační bázi, na níž soudcům svou představu reformy vysvětlí, vlepil do schválené novely další „špek“, s nímž bude mít v Brně velké potíže.
Jde o povinnost zdravotních pojišťoven odevzdat třetinu peněz, které zbývaly na jejich účtech ke konci loňského roku. Nejen že Heger sám připustil, že jde vlastně o „znárodnění“, čímž si svou pozici v potenciálním sporu o Ústavu rozhodně nevylepšil. Jeho opatření navíc opět koketuje s protiústavním principem retroaktivity, jelikož „zdaňuje“ peníze, které již pojišťovny vůbec nemusejí mít na účtech, protože s nimi v dobré víře před mnoha týdny naložily jako s vlastními zůstatky.
Právníci se zapotí, soudci pobaví
Až se v Brně povede spor o toto opatření, ministerští právníci se hodně zapotí. Zároveň se - a to můžeme vnímat jako pozitivní prvek - zase jednou v plné nahotě odhalí nesmyslné postavení, které v dnešním systému zdravotnictví mají zdravotní pojišťovny. Ty nejsou ani firmami, ani filiálkami státní moci, ani soukromými subjekty, ale ani státními společnostmi.
Soudci se jistě dobře pobaví, až se strany sporu budou hádat, zda peníze na účtu zdravotní pojišťovny patří zdravotní pojišťovně, nebo všemu lidu. Dá se pochopit, že vítězství odborářské akce „Děkujeme, odcházíme“ udělalo do financí zdravotnického systému poměrně nečekanou díru.
To ale neznamená, že je nutno ji zalepovat opatřeními na samé hranici ústavnosti a komplikovat si tak reformní úsilí zbytečnými složitými spory před brněnským soudem.