„Vláda považuje zdravotnictví za jednu ze svých hlavních programových priorit,“ píše se v programovém prohlášení vlády. Té vlády, která v poslanecké sněmovně disponuje takřka historicky silnou většinou.
Přesto by její důležité a systémové kroky v oblasti zdravotnického systému spočítal na prstech jedné ruky i nešikovný dřevorubec. Proč? Chce se zvolat po více než půlroce vládnutí trojkoaličního kabinetu.
Paralýza vlastními silami
Odpověď je bohužel trapně prostá. Ano, pravda, byla tu akce „Děkujeme, odcházíme“, která na několik týdnů prakticky vyřadila ministra zdravotnictví z provozu, respektive nasměrovala veškeré jeho kapacity do vysoké diplomacie potřebné pro jednání s naštvanými doktory. Ale bylo by hodně nefér vinit z vládní nečinnosti odboráře a jejich akci.
Ten hlavní důvod je úplně jinde. Vláda má sice nebývalou sílu převálcovat ve sněmovně opozici, za což už ostatně dostala přes prsty od Ústavního soudu, ale když se na ni člověk podívá zblízka, zjistí, že vlastně ani žádnou opozici nepotřebuje.
Pokud totiž jde o nabourávání programového prohlášení a komplikace při jednání o důležitých zákonech, úplně si vystačí sama. Kombinace různých afér a aférek s přebujelým egem a potřebou zviditelnění zejména u Věcí veřejných, to je skutečně spolehlivě paralyzující směska.
Trpící priorita
A tak zatímco v reformě penzí je vláda schopná dosáhnout jakýs takýs pokrok, „jedna z hlavních programových priorit“, tedy zdravotnictví, skutečně trpí. Ve vládě panuje obecná shoda, že návrhy reforem by měla nejprve projednat koalice mezi sebou, než se dostanou na jednání kabinetu a dál do povinného legislativního kolečka. Jenže ty slavné K9 se scházejí jenom občas.
Reformu zdravotnictví má schůzka devíti nejvyšších představitelů vládních stran na programu už celé týdny. Vždycky do toho však něco vleze. Třeba nutnost dohodnout se na DPH a vyrukovat s definitivní verzí dvacetiprocentní sazby na všechno kromě ryb a brambor. A zhruba o týden později je místo projednávání reformy zdravotnictví zapotřebí tuto definitivní verzi hodit pod stůl a dohodnout se na (tentokrát už opravdu definitivní) verzi bez ryb a bez brambor, zato s pevně sjednocenou sazbou od roku 2013.
A když už dohoda o DPH konečně asi dva týdny drží, přijde do toho nutkavá potřeba Věcí veřejných a TOP 09 vymáhat na Alexandru Vondrovi vysvětlení „kauzy ProMoPro“, které již ministr obrany (více či méně přesvědčivě) podával zhruba stokrát, ale on o tom mezitím v novinách vyšel další článek.
Týmová koaliční klauniáda
A tak na zdravotnictví nedošlo ani minulý týden. Namísto toho se v médiích opět objevily záměry ministra zdravotnictví zvýšit regulační poplatky na padesát korun za návštěvu lékaře a dvě stovky za den v nemocnici. A asi aby to nevypadalo jen jako parametrické změny, což přece není žádná reforma, začne se ještě platit pět korun za kilometr v sanitce. Prý je ve zdravotnictví potřeba více peněz.
Věci veřejné už stihly vyhlásit, že jim se takové snahy Leoše Hegera rozhodně nelíbí. To vše po půlroce vládnutí s reformními hesly na rtech! Svatá prostoto! Tohle že je vláda reformních bouráků zachraňující naše veřejné rozpočty před řeckými, irskými a teď možná i portugalskými cestami?
Nechci upírat ministru Hegerovi individuální přesvědčení o potřebě reforem, ba snad ani vůli. Ale týmová vládní koaliční klauniáda
žádný optimismus vzbuzovat nemůže.