Když jsem v neděli poslouchal stížnosti Tomáše Julínka v televizi, že premiér neví, jak dál reformovat zdravotnictví, vybavil se mi zveřejněný výrok starší paní ve středních Čechách. Musela vystát pětačtyřicetiminutovou frontu v lékárně, ve které podle rozhodnutí soc. dem. vlády kraje nevybírali za léky poplatky.
Julínek tyto tzv. Rathovy fronty označil za skandální důkaz, že ČSSD nemyslí na pacienty. Ona paní byla ale spokojena. Řekla, že se jí to čekání na mrazu vyplatilo, protože ušetřila stovku. Politické kyvadlo se dostalo do krajní polohy. Rozhodující slovo pro osud poslanců a ministrů přebírají voliči, kteří mají spočítanou každou korunu ve svém rozpočtu. Nikoli ti jiní, kterým přijde tato šetřivost ubohá, protože možná ani přesně nevědí, kolik mají na účtu.
Mirek Topolánek to pochopil. Také když načas odsunul aroganci stranou a angažuje se jinak než ve vládních koncepcích, dostal v žebříčku popularity o devět bodů více.
Tomáš Julínek zůstal na okraji cesty s pokrčenými rameny a oddaností reformám, jež zabolí ty, kteří stojí ve středočeských frontách před lékárnami. Premiér působí dojmem, že chce zůstat ve velké politice co nejdéle. Řeči o reformním patosu, kterými oplýval, se ale dnes nenosí. Proto se Julínek odpovědi o pokračování reforem nedočkal.
Dnes nastupuje sociálnější prezident ve Spojených státech, kolébce přístupu postarej se o sebe sám. Vzhledem k významu USA v západním světě to ztěžuje okázalé demonstrace vlastního blahobytu a přehlížení problémů méně majetných.
U nás je tento trend v rozpuku. Nejenže výsledky říjnových voleb v loňském roce ukázaly, jaká je převažující nálada lidí. Ale ani po několika měsících tato tendence neslábne. STEM hlásí, že podle jeho průzkumu by ČSSD dostala 100 mandátů ve Sněmovně, tedy rovnou polovinu. V lidové straně sociálněji zaměřené křídlo hledá kandidáta na předsedu - a už se přihlásila Michaela Šojdrová, která si vysloužila ostruhy právě bojem proti některým Julínkovým návrhům.
ODS už nehlásá na každém kroku zarytou pravicovost. Snad jen vedení zelených zůstalo věrno liberálním názorům a první místopředseda SZ, ministr Ondřej Liška, připravuje zavedení školného.
Oč ale výraznější je vektor politického vývoje, o to větší mráz musí běhat po zádech nastupujících a budoucích prezidentů a premiérů, kteří dosáhli či dosáhnou zvolení přísliby, že zlepší život obyčejných lidí. Obamu čeká buď světový triumf, anebo světová ostuda. U nás se musí Jiří Paroubek připravit na situaci, kdy dominantní ČSSD ve vládě nebude schopna naplnit veškerá očekávání svých příznivců. Dnes nadávají na ODS, pak nebude na koho.
Alexandr Mitrofanov, Právo