Každý z nich, který registr rozšíří, je jako další modrý Mauricius v naší sbírce, řekl primář hematologickoonkologického oddělení plzeňské fakultní nemocnice a předseda správní rady Nadace pro transplantaci kostní dřeně Vladimír Koza.
Lidé by měli pomáhat
Zatímco pacienti jiných národností se na klinice občas objevují, dárců z menšin je v Česku zatím minimum. V registru je podle primáře 30.000 téměř výhradně Čechů, kteří mají po staletích množení na poměrně malém uzavřeném prostoru stejné nebo hodně podobné transplantační znaky.“Jsme v situaci, kdy abychom našli jednoho originálního českého dárce, tak musímevyšetřitzhrubadeset občanů naší republiky, aby se mezi nimi objevil nový,“ vysvětlil Koza. Každý dárce z jiné menšiny přitom takovým unikátem je. Registr se zatím zaměřil na arabskou a kurdskou národnost. Nadace pro ně připravila nejen informační a společenské setkání, ale také přihlášky do registru psané v arabštině. Cenní by byli také dárci z řad vietnamské menšiny nebo Romové. I těmito skupinami chce registr navázat spolupráci.
„Máme I pacienty jiných národností - Vietnamku, léčili jsme několik Romů, v ambulanci mám Japonce,“ poznamenal Koza.“Je to lidská věc a lidi by měli pomáhat. Navíc my jsme byli vítáni do této republiky jako hosté, chovají se k nám slušně a chápou naše problémy, tak nevím, proč bychom nepomohli také,“ řekl předseda kurdského sdružení Kom Kurd Ahmed Ismail.Jeho slova a ochotu zapojit se do registru potvrdil také šéf sdružení občanů pocházejících z arabských zemí Hasan Mohamed. Do registru vstoupil i lékař a finalista druhé řady soutěže česko hledá Superstar Ali Amiri.“To je hezká věc, aby všichni pomáhali. Každý to dělá z jiného důvodu - já todělám pro sebe, abych měl dobrý pocit, že jsem možná udělal něco užitečného pro jiné a jestli moje kostní dřeň může někomu pomoci, tak je to úžasná věc,“ řekl.
Větší šance
Když se rozšíří registr i o lidi z národnostních menšin, bude moci nabízet větší šanci pacientům s leukemií a dalšími poruchami krvetvorby. Transplantace krvetvorných buněk dřeně je pro takto nemocné lidi často jedinou cestou k záchraně života. Pokud by onemocněl někdo z příslušníků národnostních menšin, mezi českými dárci by shodné znaky téměř jistě nenašel, míní Koza.
Metro