Pokuty za vzorné ošetření pacientů (chcete-li regulační mechanismy, jak se to eufemisticky nazývá) jsou součástí socialistického, direktivního, centralistického systému zdravotnictví, které u nás máme.
Samostatný ambulantní lékař není odměňován stabilním platem (to až v tom socialismu), ani mu není proplácena provedená péče (zvláště markantní od Rathových vyhlášek), ale ve skutečnosti dostává jen to, co na něj zbude. Proto také vzestup plateb značně zaostává za růstem inflace.
A protože není zájem v naší společnosti zavést do zdravotnictví přirozené vztahy, které jsou nejekonomičtější a nejefektivnější, tak není šance, že by lékaři mohli být placeni za skutečně odvedenou práci.
To už je jen krůček k tomu, že když nechceme lékaře platit za odvedenou práci, budeme je platit za neodvedenou práci. Proto výdaje na uzdě mají udržet „regulační mechanismy“, které formou šroubu lisu mají udržovat rovnováhu mezi tím, co zdravotnictví skutečně stojí, a mezi tím, co je ochotna společnost na zdravotnictví dát.
Do konce roku 2005 měla VZP systém omezování lékařů a jejich zdravotní péče o své klienty vymyšlen celkem únosným způsobem. VZP oceňovala dovednost lékařů a jejich šetrnost vůči pojišťovně bonusy. Kdo byl příliš vstřícný vůči pacientům bonus nedostal. Ale pokuty za dobře vykonanou práci jsme prakticky nedostávali. VZP postupně podporovala šetrnost lékařů, měla své významné úspory a část těch úspor dávala lékařům jako bonus. Relativní spokojenost.
Do toho koncem roku 2005 vstoupil nový ministr ČSSD David Rath a provedl naprostý rozvrat vztahů mezi VZP a lékaři. Dosud dobře fungující bonusy lékařů proměnil v pokuty za dobře vykonanou práci. Jednak navýšil cenu práce lékařů, ale současně její proplácení pojišťovnám zakázal. Pokud by se to stalo mimo politiku, uvažovali bychom o pomatení smyslů, že?
Dále zrušil šetření VZP pomocí bonifikací lékařů a donutil VZP pokutovat lékaře za kvalitně odvedeno práci. Omezením preskripce léků David Rath způsobil VZP veliké ztráty tím, že pacienti nedostali léky od svých praktických lékařů a museli si pro ně jezdit ke specialistům. Tím se systém prodražil o naúčtování drahých vyšetření specialistů.
Absurditou VZP dnes je, že nás pokutuje za akutní ošetření nekapitovaných pacientů, za řádně prováděné preventivní prohlídky, za řádná očkování a dále pokutuje lékaře za zvláštní práci pro VZP a její klienty, kterou VZP dosahuje podstatných úspor. Já konkrétně jsem VZP ušetřil asi 400 000 Kč a pokutu vyměřenou VZP mám zaplatit v desetitisících korun.
Možná to někomu připadá normální, ale já být v roli VZP, měl bych z toho minimálně morální problém. Jednak jde o absurdní nespravedlnost, ale současně se VZP svým odmítáním proplácet akutní péči, preventivní prohlídky a očkování dostává mimo zákon, který toto vše lékařům i pojišťovnám nařizuje. Překvapuje mne, že tento nezákonný postup VZP nikomu nevadí. To už jsme tak pasivní, ubití a lhostejní?
Navíc David Rath s VZP dosáhli toho, že se na plné obrátky a nevratně rozběhlo utrácení peněz lékaři i pacienty v nekoordinovaných a zbytečných vyšetřeních. A tak se po vzoru okolní Evropy zcela ztrácí původní smysl lékařské péče, pacient v systému ztrácí svou lidskou osobnost a proměňuje se v bezduchý předmět lékařského byznysu. Osobní vztah mezi lékařem a pacientem se pomalu ztrácí. Klíčem k nevratnosti tohoto procesu je, že pacient si neuvědomuje, že je bezdůvodně honěn po zbytečných vyšetřeních, a naopak je našim populistickým politikům za tuto přehnanou a zbytečnou péči vděčný.
Když tedy naši politici stále odmítají efektivní přirozené vztahy ve zdravotnictví a jejich výhody, budou muset tak jako v okolní Evropě sypat stále více peněz do systému na úrovni pojišťoven i nemocnic, aby lékaři nemuseli stávkovat pro nedostatečné ohodnocování své práce.
Avšak vyšetřovací a léčebné možnosti rostou exponenciální řadou a stejně tak musí růst i politiky investované peníze do zdravotnictví. Jinak prostě pacienti nemohou dostat péči, kterou potřebují nebo chtějí. Pokud politici odmítají přirozené vztahy, budou vše řídit do poledního haléře až k selhání celého systému.
Ekonomové tvrdí, že systém selhat nemůže, že vždy se stále přirozenou cestou vytváří rovnováha. Když jsou v tomto socialistickém systému lékaři přitlačeni ke dnu, zdvihnou hlavu a stávkují, stát trochu přisype do systému a zase to dočasně funguje. Ale jak v tomto systému trpí pacient, nikoho nezajímá.
Nikoli pacient, který dokáže své péče zneužívat a bez našeho zdravotnictví by neumřel, ale trpět bude (a dnes již trpí) právě ten pacient, který se bez zdravotnictví neobejde. Kdo by se staral o tuto menšinu, že? Jde o velmi malou voličskou sílu!
MUDr. Bohumír Šimek, www.Zdravi.Euro.cz