Ředitel vrchlabské nemocnice Vladimír Dryml odmítá vybírat poplatky u pacientů do osmnácti let. „Poplatky za děti jsou asociální, protievropské a sprosté,“ zdůvodnil své rozhodnutí Dryml. Jak se na tento přístup díváte vy? Máte pro rozhodnutí ředitele nemocnice pochopení nebo ho považujete za nekoncepční? Odpovídá MUDr. David Marx, další ze „stálch komentátorů“ Zdraví.Euro.cz.
V rámci financování zdravotní péče má spoluúčast jednu ze dvou rolí - je zdrojovým či regulačním prvkem. V systémech, kde převažuje veřejná úhrada poskytnuté zdravotní péče je vesměs volena spoluúčast jako regulační faktor, prokazatelně snižující počet zejména prvních kontaktů mezi pacientem a lékařem a tím vedoucí k úsporám veřejných prostředků.
Protože se jedná o vesměs o poplatek v symbolické výši a celková roční výše spoluúčasti bývá zastropována, není vhodné např. umožnit občanům s ena spoluúčast pojistit - pak regulační opatření postrádá smyslu.
Protože se jedná o nástroj regulující mnohonásobně vyšší veřejné náklady, je nepochybně na místě nepřipustit tam, kde to zákon neumožňuje plošně, individuální „odpustky“ na úrovni zdravotnických zařízení - to je podobné situaci z počátku veřejného zdravotního pojištění v ČR, kdy některá zařízení vykazovala neprovedené výkony, což jim samým přineslo finanční výhodu, ale na úkor celého systému.
Pochopitelně - tam, kde je spoluúčast zásadním zdrojem financí, je na každém subjektu, zda tento zdroj přijme či odmítne.
Všechny evropské země, které spoluúčast pacientů uplatňují (a je jich valná většina) při jejím zavedení zvažovaly možné sociální (a politické) dopady. Ty pak spíše než plošným osvobozením stanovených sociálních skupin (děti, důchodci) řeší zavedením „záchranné sítě“ pro skupiny sociálně slabé - podobně, jako je tomu v ČR.
| DÁLE ČTĚTE: Krok ředitele Drymla považuji za nešťastný Dryml má odvahu opozičního politika, ale jako ředitel se mýlí Rozhodnutí vrchlabské nemocnice lépe naplňuje Ústavu |
Podle mého názoru není správné předpokládat, že všechny rodiny s malými dětmi (podobně jako všichni důchodci) jsou sociálně slabé a zaplacení poplatlů u lékaře by pro ně mohlo znamenat vážnou ekonomickou újmu. Regulační poplatek není „trest“ za návštěvu lékaře, ale paušální (a minimální) spoluúčast.
Není proto, dle mého názoru, vhodné agumentovat tím, že „děti nemohou ovlivnit, zda k lékaři půjdou či ne“ - ostatně poplatek platí rodiče, nikoli děti ( a má tím do určité míry charakter tzv. zástupné platby uplatňované v některých státech EU).
Z uvedených důvodů nemohu s opatřeními přijatými vedením vrchlabské nemocnice souhlasit - pokládám je za nekoncepční a pravděpodobně vyplývající z ne zcela přesného porozumění principů regulační spoluúčasti. V ČR, která patří počtem kontaktů mezi lékařem a pacientem na jedno z prvních míst v rámci OECD je zavedení regulační spoluúčasti žádoucím jevem.
MUDr. David Marx, PhD., www.Zdravi.Euro.cz
autor je předseda České společnosti pro kvalitu ve zdravotnictví
