Levicová opozice i Česká lékařská komora se staví na stranu „lití“ peněz. Tato cesta by ale v současné rozpočtové situaci znamenala další růst deficitu veřejných rozpočtů, který si prostě nemůžeme dovolit.
Je nesporným faktem, že teče li ze džbánu voda několika dírami, je třeba díry nejprve ucpat a teprve potom znova lít vodu. Metaforou chci vyjádřit přesvědčení, že stabilitu českého zdravotnictví nemůžeme hledat ve vyšších příjmech systému, ale jen a pouze v jeho optimalizaci.
Modelovým příkladem „boje za efektivitu“ je akutní lůžková péče. Akutních lůžek máme přibližně 520 na sto tisíc obyvatel. Průměr EU se přitom pohybuje někde pod 400 lůžky.
Jestliže lůžek máme tolik, celkem logicky jejich využívání bude v komparaci s Evropou naopak podprůměrné. V ČR je vytíženost pod 70 procenty, zatímco obvyklé číslo pro vyspělé státy se blíží k 80 procentům. Je otázkou, do jaké míry tato naše obložnost není indukována snahou splnit požadavky potřebné pro maximalizaci úhrad.
Otázkou je, co s tím? Je jasné, že stát nemůže krajům, městům a soukromníkům, kteří ovládají většinu českých akutních lůžek, direktivně nařizovat, aby systém optimalizovaly.
Jedinými aktéry, kteří by měli být schopni měřit všem stejným metrem a efektivně, ku prospěchu pacienta i finanční stability, systém řídit, jsou zdravotní pojišťovny. Jejich tlak může poskytovatele vést k tomu, aby se o skladbu svých lůžek starali a jejich provoz zefektivnili.
Efektivitou je pak myšleno spojování lůžkových oddělení v rámci nemocnice, specializace nemocnic v rámci regionu a převedení akutních lůžek na lůžka následné péče. Je třeba uvést, že ani jeden z těchto kroků kvalitu zdravotní péče nesníží.
Naopak vyšší specializace povede k lepšímu sladění lékařských týmů, sníží se počet chyb, tím se sníží náklady na reoperace a delší léčbu. Zároveň optimalizace sítě lůžek umožní lépe ohodnotit práci lékařů i sester.
Úkolem státu a tedy i ministerstva zdravotnictví je právě institucionální nastavení českých zdravotních pojišťoven tak, aby se konečně mohly začít chovat jako aktivní hráči v systému a síť zdravotní péče včetně lůžek začaly samy aktivně řídit.
Stejnou cestou se chce vydat i ministerstvo zdravotnictví, které by rádo ve svých nemocnicích snížilo počet lůžek tak, že část jich zruší bez náhrady a část převede právě na lůžka dlouhodobé péče.
Autor je ředitel kabinetu ministra zdravotnictví