SUMMARY Good care of an older family member requires cohesion of the family, enthusiasm, strength, love and the ability to care. Besides this though, carers often need adequate information (unless she is a healthcare worker herself), equipment, and also the help from the home care professionals.
Stárnutí populace se stává v celosvětovém měřítku problémem jedenadvacátého století. Česká společnost začne po roce 2010 stárnout rychleji než dosud a přiblíží se demografickému vývoji vyspělých evropských zemí. Mnohé rodiny budou řešit situaci, kdy stárnoucí senior pro svůj věk a zdravotní stav nebude schopen se sám o sebe postarat, stane se nesoběstačným.
Za optimální způsob péče o seniora se považuje možnost co nejdelšího setrvání starého člověka v domácím prostředí za podpory a péče rodiny. Avšak model rodinné péče může fungovat pouze tehdy, vytvoří-li společnost rodinným příslušníkům patřičné podmínky, za předpokladu pestré nabídky sociálních i běžných služeb a samozřejmě budeli fungovat spolupráce a vzájemná pomoc mezi institucemi a rodinou.
Rodinná peče o starého, nemocného člověka může přinášet problémy a komplikace jak na straně pečujícího, tak na straně pečovaného. Rodina není připravena na situaci, kterou může nemocné stáří přinést. Na roli závislého člověka nejsou připraveni ani senioři, nechtějí zatěžovat své potomky. V některých rodinách se může stát, že péče o seniora je pro její členy přítěží a v extrémních případech dochází k týrání a zneužívání seniora. To může mít mnoho podob a forem - od fyzického násilí, ponižování, vydírání až k zanedbávání a odmítání pomoci.(1)
Zaměříme-li se na domácí péči o nesoběstačného seniora, je nutné zdůraznit, že se jedná o nejnáročnější stupeň rodinné pomoci - osobní péči (personal care). Zahrnuje činnosti časově velmi fyzicky a psychicky náročné, které vyžadují nepřetržitou přítomnost pečující osoby. Jsou to neustále stejné, monotónně den za dnem se opakující aktivity -osobní hygiena včetně toalety, podávání stravy a léků, zvedání, přenášení, ukládání, posazování, převádění nebo převážení seniora po bytě, volnočasové aktivity a mnoho dalších činností.(2)
Kdo pečuje
Rodinnou péči o starého člověka nejčastěji zajišťuje manželský partner, partnerka, děti nebo jejich partneři. Jedním z nejčastějších případů péče o starého člověka v rodině je manželka, která sama pečuje o svého starého, nemohoucího manžela.(3) Péče o staré lidi v rodině může mít různé podoby. Nemusí se jednat pouze o neformální rodinnou péči, ale také o profesionální péči zajišťovanou formou placených služeb zvenčí, ale vykonávanou v domácím prostředí. Jedná se o zdravotní a zdravotně sociální péči (home care). Další podobou je občasná forma péče a pomoci, kdy dobrovolníci zajišťují nepravidelné vystřídání pečujícího člena rodiny.
Domácí péče o nesoběstačného blízkého se odráží i na fungování celé rodiny. Intenzita domácí péče je vždy spojena s lékařskou diagnózou seniora. Například rodinný příslušník trpící pokročilou Alzheimerovou chorobou nebo onkologicky nemocný vyžaduje až 24hodinovou denní péči. Naopak některé typy nemocí, zvláště v raném stadiu (diabetes mellitus, lehká artritida) příliš intenzivní osobní péči nevyžadují.
Nároky osobní péče na pečujícího
,,Ztráta soběstačnosti, nemožnost sebeobsluhy i v těch triviálních, a přesto nejdůležitějších věcech, člověka degraduje. Můj otec, moje matka, ti, kteří byli vždy nade mnou, kteří dlouhá léta znali víc než já, se vším si věděli rady, byli mi příkladem, potřebují teď pomoc na elementární úrovni.“(4)
Péče o nesoběstačného rodinného příslušníka dosahuje mnohdy takové závislosti, že se pečovatel ocitá v sociální izolaci. Tato skutečnost se ještě prohlubuje, je-li na péči sám, bez pomoci ostatních rodinných příslušníků. Vede to až k psychickému a fyzickému vyčerpání, odráží se to na zdraví pečujícího a může to vyústit až ve zjevnou nebo skrytou formu násilí vůči pečovanému. Náročnost a nepřipravenost pečujících na situaci ještě komplikuje nedostatek informací, obtížná finanční situace, je-li příspěvek na péči hlavním a jediným příjmem seniora.(5)
Tato péče však s sebou nenese pouze negativa, protože na druhé straně přináší pečujícímu mnoho životních zkušeností, se kterými se po celý život nesetkal, posiluje vzájemné vztahy mezi pečujícím a pečovatelem, vytváří pocit sounáležitosti a lásky.(6)
Při zlepšování laické péče hrají významnou roli sestry nejen primární péče a agentur domácí péče, ale i lůžkových zařízení. Mohou výrazně pomoci usnadnit péči o seniora v rodině tím, že po komplexním zhodnocení seniora a situace v rodině pomáhají společně s pečujícími plánovat vhodné aktivity ke zlepšení sebeobslužných činností. Pro rodinu je nesmírně důležitá možnost konzultace se sestrami a lékaři v ošetřovatelských činnostech, které u seniora provádějí.
Aby rodina mohla být se starým člověkem a pomáhat mu, potřebuje často pomoci také ona sama. Existuje několik způsobů podpory pečovatelů. Pečovatel může využívat některou z forem zdravotních a sociálních služeb, lze také kontaktovat některou z řady nestátních organizací. Je důležité, aby také sám vyhledával potřebné informace. Může nakontaktovat svépomocnou skupinu pečovatelů. V poskytování efektivní péče je třeba si stanovit reálné cíle toho, co může, a co nemůže udělat. Zvlášť významnou pomocí je komunikace v rodině nebo s přáteli.(7)
Spolupráce sestry s rodinou
Zjištění onemocnění či zhoršení zdravotního stavu u blízké osoby je pro členy rodiny velmi náročné a bolestné, často stresující. Nedokážou si vysvětlit příčinu tohoto stavu, hledají vinu sami v sobě nebo v okolí. Rodina se s touto skutečností musí vyrovnat. Zpočátku může reagovat nepřiměřeně, kritizovat práci sester i lékařů. Sestra si musí uvědomit, že takové chování je pouze obrannou reakcí na starost o rodinného příslušníka. Nejlepší prevencí počátečního negativního postoje rodiny k nově vzniklé situaci je aktivní zapojení se a nácvik ošetřování. Ošetřovatelský proces tvoří základ ošetřovatelské péče. Je to metoda, která usnadňuje klinické rozhodování a řešení problematických situací.(8)
V ošetřovatelském procesu můžeme využít spolupráce rodiny ve všech jeho fázích. Nejvíce může být rodina nápomocna při získávání informací, může se podílet na realizaci intervencí spolu nebo pod dohledem sestry a je nápomocna i při hodnocení stavu pacienta.(9)
Rodina by měla být dobře poučena, že nejvíce svému blízkému pomůže, pokud bude povzbuzovat a rozvíjet jeho samostatnost. Pokud chceme, aby rodina byla dobře zapojena do ošetřování svého blízkého, nestačí pouze vysvětlování, ale je třeba rodině činnosti názorně předvést a přesvědčit se, zda je zvládá. Pochvala rodiny a nemocného je účinnou motivací ve vzájemné spolupráci.(10)
K tomu, aby sestra mohla kvalitně a úspěšně edukovat rodinu v oblasti ošetřovatelské péče, aby ji získala a motivovala pro tuto činnost, musí být splněny určité předpoklady. Sestra musí aktivně vyhledat rodinu a navázat profesionální kontakt s příbuznými. O nemocného a jeho rodinu či blízké musí mít opravdový zájem. Rodinu je nutné získat pro spolupráci vlastním vhodným a individuálním přístupem. Aby rodinu přesvědčila a úspěšně výchovně působila, musí být trpělivá, tolerantní a důsledná.(11)
Edukační metody v nácviku ošetřovatelské péče
Vysvětlování: Rodina nebo blízká osoba musí být do problému dobře zasvěcena, musí pochopit, co, kdy, kde a jak má určitou činnost provést ve prospěch nemocného.
Přesvědčování: Rodinu musíme přesvědčit a uvést argumenty o správnosti našeho počínání v oblasti nácviku ošetřovatelské péče.
Názorná ukázka: Sestra rodině sama předvede, jak konkrétní činnost provést.
Společné vykonání činnosti: V průběhu hospitalizace je nutné opakovaně provádět společný nácvik ošetřovatelských intervencí, rodina opakováním získá více zkušeností.
Kontrola samostatné činnosti: Členové rodiny pod dohledem sestry sami provádějí ošetřovatelskou péči, konkrétní činnosti, např. aplikaci inzulinu. Pochvala: Vyjádření uznání a úsměv je dobrým motivačním momentem nejen pro rodinu, ale i pro nemocného.(12)
Co by měl pečující vědět
Obecné zásady pro osoby pečující o nemocného upoutaného na lůžku, tzn. doporučení pro praktickou ošetřovatelskou péči v domácím prostředí:
* podporujte soběstačnost svého blízkého,
* nepospíchejte, respektujte potřebu delšího času na jednotlivý výkon,
* přizpůsobte denní režim možnostem svého blízkého,
* nevyřazujte svého blízkého a sebe ze společenského života,
* podporujte jeho fyzické aktivity (cvičení),
* neznevažujte obtíže blízkého, a zároveň si buďte vědomi, že nadměrný soucit ho oslabuje a vhání do pasivity.
Koupání, mytí, péče o kůži:
* udržujte kůži čistou, suchou, používejte jemné, nedráždivé prostředky, kůži vždy řádně oplachujte, vysušujte, promazávejte,
* ložní prádlo udržujte čisté, suché, bez záhybů, používejte jednorázové podložky, pomůcky,
* zvláštní pozornost věnujte místům, kde dochází ke zvýšenému tlaku na pokožku a hrozí riziko vzniku dekubitů (tzv. predilekční místa vzniku dekubitů),
* využijte možnosti používat antidekubitní matraci k prevenci proleženin,
* v pravidelných (nejméně ve dvouhodinových) intervalech měňte polohu nemocného, provádějte jemnou masáž kůže lehkými krouživými pohyby,
* všímejte si každého zarudnutí nebo oděrky kůže, vyvarujte se, aby nemocný na těchto postižených místech ležel,
* v případě vzniku defektu kůže okamžitě informujte lékaře nebo ošetřující sestru.
Výživa:
* podporujte kvalitní stravu (maso, ryby, drůbež, mléko, obilniny) a dostatečný přísun tekutin, nejméně 2 litry denně,
* jako doplněk diety podávejte denně multivitaminy, ovoce, zeleninu,
* povzbuzujte svého blízkého k samostatnému jídlu, zvýšíte tak jeho sebedůvěru a nezávislost,
* pokud má nemocný zubní protézu, snažte se, aby ji vždy používal, kontrolujte pravidelně její stav a stav dásní,
* využívejte dovoz jídla do domu a moderní doplňky stravy, které ušetří čas, jenž můžete věnovat svému blízkému,
* nemocnému podávejte jídlo po malých soustech, aby nedošlo ke vdechnutí stravy,
* využívejte pomůcek, které brání rozlití tekutiny a zjednodušují stolování (hrníčky se savičkou, kojenecké láhve).
Důležité je uvědomit si, že váš blízký je stále dospělý člověk, vlivem stáří a nemoci však omezený v možnostech. Proto je také nutné s ním při jídle jednat jako s dospělým, ne jako s dítětem, které např. nemá o jídlo zájem apod.
Podávání léků:
* léky podávejte vždy podle ordinace lékaře,
* dodržujte přesně stanovenou dobu podání, výhodné je mít vypracovaný seznam, který vám pomůže se lépe se v lécích orientovat.
Péče o vyprazdňování:
* používejte bezpečnostní pomůcky (madla, zvýšený klozet),
* u nechodících osob využívejte močových láhví, podložních mís, klozetu na kolečkách,
* při zácpě je možné použít léky, které změkčují stolici (podle ordinace lékaře),
* používejte jednorázové pomůcky, pěny, gely, olejové spreje, pomůcky pro kontinentní osoby = úspora času,
* pečujte o kůži v okolí konečníku a hýždí.
Péče o vyprazdňování je velmi náročná na přístup s citem a s ohledem na intimitu nemocného.
Podpora dobrého psychického stavu:
* podporujte svého blízkého v komunikaci,
* organizujte pro něj program, setkání s přáteli, příbuznými, telefonní hovory, dopisování apod.,
* pomozte mu najít koníčky, které by mohl provozovat doma,
* naslouchejte mu, hovořte s ním, sdělujte mu svoje pocity,
* ponechte mu vlastní soukromí,
* nezacházejte s ním jako s dítětem, které není schopné o sobě přemýšlet,
* podporujte jeho pohyb, cvičení, byť i na lůžku,
* dávejte mu najevo svou péči, snažte se plnit přání svého blízkého,
* umožněte, aby si váš blízký mohl uvést své záležitosti do pořádku (poslední vůle, organizace pohřebního obřadu atd.),
* snažte se o to, aby komunikace mezi vámi a vaším blízkým nebyla nikdy přerušena.(1)
Závěr
Rodina, která se rozhodne pečovat o svého blízkého seniora, musí především chtít, umět a mít možnost se o takového člověka starat. Občasná péče o seniora rodinám většinou nepůsobí potíže. Mnohým seniorům ovšem musí být s přibývajícím věkem a nemocemi poskytována stále náročnější dlouhodobější péče, na kterou už jejich rodinní příslušníci nestačí. Pečující by neměli váhat se žádostí o pomoc a měli by se včas obrátit na odborníky - např. agentury domácí péče, které mohou zajišťovat komplexní domácí péči včetně pečovatelské služby. Poskytují tak komplexní zdravotní i sociální péči klientům, kteří ji potřebují.
O autorovi: Mgr. Dagmar Dvořáčková, katedra supervize a odborné praxe, Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích (dvoracko@zsf.jcu.cz)