Zuzana
Minulý týden navštívila kromě Starého Města také ve finančních potížích se potácející chráněné dílny ve Veselí nad Moravou a v Uherském Hradišti. Při té příležitosti jsme jí položili několik otázek.
Jak se díváte na snahu transformovat nemocnice, zatím ještě státních zdravotnických zařízení na akciové, tedy de facto soukromé společnosti?
Nevidím nic špatného na tom, transformovat nemocnici na akciovou společnost. Je jen škoda, že neexistuje forma veřejnoprávní instituce, která se zdá pro strategicky významné nemocnice velmi důležitou možností.
Kraje by se mohly rozhodnout, které nemocnice případně převedou na veřejnoprávní instituce a které budou transformovat na obchodní společnosti. Pluralita, pokud se transformuje, nikdy není v neprospěch zdravotního systému, právě naopak.
Jakým způsobem lze podle vašeho názoru řešit rozporuplnou situaci, kdy jsou Cha rity registrovány jako církevní organizace pod hlavičkou ministerstva kultury, ale dotace k nim proudí z ministerstva práce a sociálních věcí?
Co se týče zdrojů financování charitativních organizací, včetně církevních organizací, tak je samozřejmě obvyklé, a nejen v Evropě, financování z různých zdrojů. Já osobně bych neslučovala způsob zřizování a financování charitativních organizací.
Co si myslíte o provozování chráněných dílen?
Považuji chráněné dílny za strašně důležité, protože umožňují integraci zdravotně postižených do společnosti. Česká republika navíc nepatří mezi země, které mají dobře vytvořené podmínky pro zdravotně postižené.
Pro chráněné dílny ale existuje řada možností a projektů, které sice neohromují nějakými vysokými dotačními částkami, ale určitým způsobem nasměrovávají myšlení.
Vím, že nejsou rovné podmínky jak u těch, kteří tam pracují, ani u těch, kteří se o ně starají. Rozdíly jsou kraj od kraje. V zásadě vnímám velký rozdíl mezi Severočeským krajem a jižní Moravou.
Morava je vstřícná a zásadním způsobem se tam projevuje mentalita Moraváků. Ti mají větší porozumění pro postižené lidi, než je to v České republice tradiční. Rozdíly jsou sice velké, ale záleží i na osvícenosti těch, kteří peníze rozdělují.
Dlouhodobá expanze spotřebního, zejména textilního a obuvnického zboží z Číny způsobuje nenahraditelné škody v průmyslu nejen v České republice, ale v celé Evropě. Často se jedná o produkci neodpovídající evropským kvalitativním standardům. Existují možnosti nebo nevyužité makroekonomické nástroje, které by instituce EU mohly použít na ochranu svých výrobců i spotřebitelů?
Usiluji po mnoho měsíců o to, aby Evropská komise zavedla ochranná opatření omezující dovoz čínského zboží. Tento čas je nutný proto, abychom přiměli Čínu k dodržování pravidel férového světového obchodu. Jsem potěšena, ze první opatření po dlouhém váhání již přijala a věřím, že se podaří minimalizovat ztrátu pracovních příležitostí.
Mohla byste zmínit a přiblížit nějakou důležitou skutečnost, kterou se vám, jako poslankyni Evropského parlamentu, nebo vašim českým kolegům v této instituci svým hlasováním či tlakem na vznik zákonné normy podařilo zásadně ovlivnit a jak?
Od začátku svého působení v Evropském parlamentu jsem zaměřila svou pozornost na nejdůležitější (tzv. revoluční) právní předpisy, které se nejvíce dotknou života našich občanů a hospodářství.
Zpětně musím říci, že šlo o skutečně správné rozhodnutí. Mohla jsem takové návrhy velmi podrobně zpracovat (včetně mnoha konzultací s odborníky, podnikateli i českou státní správou) a předložit významné pozměňující návrhy.
Projednání většiny těchto stěžejních návrhů zabralo delší čas a bude o nich hlasováno do prázdnin. Konkrétně se jedná o již zmíněné přitvrzení v přístupu k čínskému textilu, dále zabezpečení postavení drobných programátorů ve směrnici o takzvaných softwarových patentech, lepší podmínky pro rozvojové státy v Africe a monitoring lidských práv na Kubě.
Jako zpravodajkyně ELSED ke zprávě o stavu ochrany spotřebitele v nových členských státech pak prosazuji garanci vysoké kvality aplikace této ochrany. V neposlední řadě s kolegy z české národní delegace prosazuji pro ČR výhodné rozdělování peněz ze strukturálních fondů.
Slovácké noviny, Pavel Bohun