Možná za tím byla nějaká taktická úvaha, že ministr zdravotnictví zhodnotil své působení v resortu v roce 2015 raději sám na tiskové konferenci, ještě než se na to mohl vrhnout někdo zvenčí. Že se pochválil, málokoho překvapí. Bylo nicméně hodno pozornosti, jak dlouho dokázal Svatopluk Němeček hovořit o tom, co se za (téměř již) uplynulý rok ve zdravotnictví stalo. Víc než dvacet minut! A to se ve skutečnosti nestalo vlastně nic.
Úspory? Utratit!
Hned na začátek se ministr Němeček pochválil za to, že se podařilo zrušit regulační poplatky. Bez ohledu na to, zda sdílíme ministrův názor, že je to tím nejlepším, co mohlo zdravotnictví potkat, je třeba říci, že regulační poplatky se pohříchu podařilo zrušit celkem hluboko v roce 2014, pouze od ledna 2015 začaly platit příslušné normy. A na tento fakt sám se tedy ministr letos věru nenadřel. Vydávat to za jeden z úspěchů letošního roku je hodně odvážné. Ale co zbývá, když není kde brát… Další Němečkova samochvála se týkala růstu platů, úhradové vyhlášky nebo navýšení ceny práce, což lze dohromady označit jako hrnutí peněz do zdravotnictví opravdu velkou lopatou za velmi výrazného upřednostnění nemocničního segmentu. To je něco, co jde současnému ministrovi skutečně znamenitě. Ekonomika roste, tak to tolik nebolí, utratit se dá všechno, a kdo by myslel na nějaké rezervy pro případ mimořádných událostí, je škarohlíd. Volné peníze na účtu SÚKL? Utratit. Úspory z rychlejších lékových revizí? Utratit. A tak dál. Miliardy tečou, trubky pořád sáknou, ale lékařská komora i odbory brblají o něco tišeji než jindy. Takže fajfka za jasný úspěch a v příštím roce pokračujeme zvesela ve stejném duchu.
Cíl cesty neznámý
Sečteno a podtrženo, pokud jde o systémové změny, nestalo se v českém zdravotnictví v roce 2015 zhola nic. Vzdělávání lékařů zůstává předpotopní a změna se odsouvá kamsi do poloviny příštího roku (přinejlepším). Neziskové nemocnice nejsou a nebudou, žádná škoda, pojišťovny zůstanou, jak jsou, což je velká škoda, na DRG se pracuje, podle všeho zřejmě i systematicky a dobře, ale je to na dlouho. Zdravotnictví jede setrvačností, ministr jej se zájmem zpovzdálí sleduje, a když se na cestě objeví díra, zasype ji penězi, aby to tolik nedrncalo. Cíl cesty je neznámý, nevidíme ani za další zatáčku a řízení se nekoná.
Abychom nebyli úplně nespravedliví, právem se ministr poplácal po vlastním rameni za „transparenční novelu“, která zatrhla pojišťovnám pochybné náborové praktiky a nařídila zveřejňovat smlouvy. Že by tato opatření přinesla nějaký bezprostřední efekt, to ne. Ale průhlednost zdravotnictví sluší a pouliční naháněči klientů nikoli. Na druhé straně je tato norma ze všeho nejvíc úlitbou protikorupčnímu a transparenčnímu společenskému étosu, nikoli systémovou změnou, která by zdravotnictví ukázala nějaký směr. Pro rok 2015 to ale bude muset stačit.