Pozorovaný efekt byl výraznější, než jaký lékaři zaznamenali u skupiny žen užívající placebo nebo u žen užívajících běžně předepisované anabolikum teriparatid (dávka 20 mg podávaná denně). K těmto závěrům došel tým vedený Harrym Genantem z University of California San Francisco na základě výsledků II. fáze klinických testů provedených na postmenopauzálních ženách ve věku od 58 do 85 let trpících těžkou osteoporózou. Hodnocení efektu na lumbální páteř a kosti kyčelního kloubu bylo provedeno pomocí kvantitativní počítačové tomografie.
Přesně směřované účinky
Romosozumab je monoklonální protilátka specificky reagující s proteinem sklerostinem, který je produkován osteocyty a potlačuje aktivitu osteoblastů. Protilátka účinky sklerostinu blokuje, a tím navozuje vyšší míru tvorby kosti a zároveň potlačuje úroveň její resorpce. Gen kódující sklerostin má expresi prakticky výhradně v kostní tkáni, což směřuje účinky romosozumabu zcela specificky právě na kostru. Výrazně je tak omezeno riziko nežádoucích vedlejších účinků. Naproti tomu anabolikum teriparatid je třeba podávat v subkutánních injekcích denně a je poměrně drahé. Některé studie naznačují, že se s užíváním teriparatidu pojí zvýšené riziko vzniku osteosarkomu.
V lumbální páteři bylo zvýšení minerální denzity v trabekulární oblasti po léčbě romosozumabem a teriparatidem obdobné. Pohybovalo se kolem 20 %. V trabekulární části kostí kyčelního kloubu byl však nárůst minerální denzity výrazně vyšší po léčbě monoklonální protilátkou než po léčbě anabolikem (10,8 vs. 4,2 %). Pokud jde o kortikální část kosti, zde došlo k výraznějšímu zvýšení minerální denzity po léčbě romosozumabem jak v lumbální páteři (13,7 vs. 5,7 %), tak i v kyčli (1,1 vs. 0,9 %).
V současnosti probíhá III. fáze klinických zkoušek, v kterých jsou u 10 tisíc žen s postmenopauzální osteoporózou porovnávány efekty romosozumabu s placebem i aktivními látkami.
**
(Zdroj: European League Against Rheumatism Annual Congress, EULAR 2014)