Lidé tak musejí sáhnout hluboko do kapsy, což se jim nelíbí. Situace se měla postupně zlepšit tím, že výrobci na tento ceník zareagují a cenu léků sníží.
Zatím se tak u mnohých z nich ale nestalo. Navíc existují lékárny, které mají od výrobců léčiv jistá privilegia. Znamená to, že zatímco v jedné lékárně doplatíme za určitý lék i několik stovek, v jiné ho dostaneme zadarmo.
“ Beru už několik let léky na vysoký tlak a pálení žáhy. Dřív jsem doplácel tak maximálně pět set korun, ve středu po mně chtěli v lékárně třináct set. A to jsem byl v jedné z nejlevnějších lékáren v nemocnici. Kdybych si vyzvedl medikamenty v lékárně, kde bydlím, platil bych o čtyři sta korun více. To jsem si zjistil,“ postěžoval si zoufalý důchodce Jan Houska z Ostravska.
Na rozdíly a mnohdy neúnosnou výši doplatků si stěžuje také Irena W. z Opavy. Beru léky na deprese, bez nichž se neobejdu. Na recept jsem dřív nedoplácela nic, teď po mně chtěli dvě stě padesát korun. Šla jsem tedy zpátky k lékaři a ten mě nasměroval do jiné lékárny. Tam jsem nedoplácela vůbec nic,“ podivovala se paní Irena.
Jak sdělila jedna ze zaměstnankyň ostravské lékárny U Anděla strážného, lidé už přestali reptat, nicméně situace kolem doplatků se ještě neuklidnila. “ Zatímco největší výrobce léků v České republice Zentiva zareagoval na změnu ceníku léků už od 20. června, takže naši klienti rozdíl v ceně u jeho výrobků vůbec nepocítili, jiní výrobci buď snižují ceny až nyní, nebo ještě nezačali,“ řekla lékárnice.
Uvedla příklad. “ Lescol, lék na snížení cholesterolu, na který se doplácelo po prvním červenci 74,50 koruny, je v současné době bez doplatku. Naopak doplatek na pangrol 400 činí stále 190 korun. Je ale s podivem, že tentýž lék se silnějším účinkem je bez doplatku,“ potvrdila zmatky lékárnice.
Jak včera řekl redakci prezident České lékárnické komory Lubomír Chudoba ( ČLK), problém týkající se někdy markantního rozdílu ve výši doplatků je u výrobce.
“ Ten si vybere v určitém regionu jednu dvě lékárny a ty maximálně podporuje a dává jim minimální rabaty. Ostatní lékárny tyto možnosti nemají, proto jsou cílem kritiky pacientů, protože mají doplatky výrazně vyšší,“ vysvětlil Chudoba s tím, že ČLK už dávno volá po tom, aby doplatky byly ve všech lékárnách předvídatelné a dostupné pro všechny za srovnatelné ceny.
„Neznám v Evropě zemi, kromě Česka, kde by to takhle fungovalo. Všude v evropských zemích funguje takzvaný fixní doplatek, takže se nemůže stát, že v jedné lékárně doplatí pacient za lék na předpis třeba tři sta korun a v druhé nic,“ vysvětlil Chudoba.
Tuto situaci lze podle něj vyřešit například tím, že se sníží zdravotní pojištění a lidé budou paušálně platit doplatky u lékařů, třeba za banální výkony. “ Všude ve světě se za léky platí, a to nemalé částky, všude se ale také pamatuje na sociálně slabé skupiny obyvatelstva a na chronicky nemocné, takže například když ročně překročí hranici čtyř tisíc korun, mají další léky zdarma,“ řekl prezident komory.
Co platíme v ceně léku
Ceny léčiv jsou u nás regulovány státem. Cena pro pacienta vychází z maximální ceny léku, kterou stanoví pro výrobce ministerstvo financí. Ministerstvo zdravotnictví pak určí, kolik na který lék přispějí zdravotní pojišťovny.
Pokud se obě částky kryjí, má pacient lék bez doplatku, jeli úhrada pojišťovny nižší, pacient doplácí. Výslednou cenu pak může ovlivnit distributor léků i lékárna, ale pouze minimálně.
Oba společně totiž mohou, ale také nemusejí využít plnou marži, která pro ně dohromady činí 32 procent na cenu výrobce. K výsledné ceně je ještě připočteno pět procent DPH.
Je tedy obvyklé, že za stejný lék zaplatíte ve dvou lékárnách různé částky. Každá lékárna také může mít na skladě léky z různých dodávek, a tedy s různou cenou.
Marie Stypková,
Deníky Bohemia