Může být i hůř. Naplno se to ukázalo na začátku roku. Na interně pražské Nemocnice Na Bulovce neměli kam pacienty umístit. „Skutečně nám lidé leží před ambulancí na nouzových lehátkách, leží tam třeba dvanáct hodin a čekají, až někdo zemře,“ přiznal v lednu primář z Bulovky a poslanec ČSSD Jiří Koskuba.
Krizová situace vznikla i v dalších pražských nemocnicích, včetně Všeobecné fakultní nemocnice (VFN). Někteří tamní pacienti, kteří potřebovali plánovanou specializovanou péči, se kvůli náporu akutních pacientů dozvěděli, že budou muset čekat déle.
„Situace je složitá, když vážně nemocní nemohou být ošetřeni v rozumném horizontu a odkládá se to,“ řekl Štěpán Svačina, přednosta 3. interní kliniky VFN.
Poslanec Bohuslav Svoboda, který pracuje ve vinohradské nemocnici, vidí důvod nárůstu počtu pacientů jednoznačně. „Ten problém se výrazně zhoršil změnou zákona o poplatcích (od ledna letošního roku – pozn. red.). Nastalo to z hodiny na hodinu, protože se vrátil švédský stůl, ze kterého si každý může brát, co chce,“ říká.
„Tohle“ sem nepatří
Nápor v lednu pocítily i nemocnice v jiných regionech, pražské to ale málem neustály, od kolapsu nebyly daleko. V lednu v Praze vygradoval problém, který není ani zdaleka nový. Obyčejní pacienti s relativně jednoduchými interními diagnózami nejsou v pražských nemocnicích vítáni.
A atmosféra tomu odpovídá. „Tohle sem nepatří,“ štěkl před lety Koskuba k jedné starší paní o její imobilní mamince, kterou na jeho kliniku záchranka přivezla po kolapsu. Vyděšené paní vytkl, že se o takové lidi prý má postarat doma jejich rodina.
Záchranka v Praze má dlouhodobě problém umístit své pacienty. Zlepšilo se to až loni, kdy ministr zdravotnictví nakázal nemocnicím, které přímo řídí, přijmout všechny, koho záchranka přiveze.
Problém souvisí s financováním nemocnic, ale i s kvalitou péče. Jak poznamenal ve sněmovně Koskuba, léčebny dlouhodobě nemocných nechtějí přijímat z nemocnic pacienty s proleženinami, dekubity. A na svém oddělení prý nedokáže zajistit takovou péči, aby proleženinám předcházel.
„Nediskutujme o tom, že by dekubity vznikat v nemocnici neměly. Prostě vznikají. Když je jedna sestra na dvacet lůžek a tam je dvanáct ležáků (imobilních pacientů – pozn. red.), tak je polohovat nebude,“ uvedl primář.
I když se krizová lednová situace může kdykoli opakovat, řešení problému se nerýsuje.
Dříve se mluvilo o převodu některé z nemocnic pod hlavní město. Takto vzniklá metropolitní nemocnice by se přirozeně starala o lehčí pacienty, které dnes v nemocnicích nejvyššího typu nezvládají.
Celorepubliková svízel
Současné vedení ministerstva zdravotnictví ale žádné velké změny pražských nemocnic nechystá. Ani dnešní vedení Prahy žádný takový plán nemá. „V tento moment nemáme žádný apetit nějakou nemocnici přebírat, případně realizovat vizi metropolitní nemocnice. O něčem podobném lze uvažovat jen v případě, že bychom byli konfrontováni s ekonomickým kolapsem či zásadním pochybením některého ze zařízení,“ řekl týdeníku Euro pražský radní Radek Lacko.
Situace v Praze není až tak výjimečná. Nárůst počtu pacientů na akutních příjmech řešily v minulosti všechny nemocnice v republice, protože se hodně utlumil provoz lékařské služby první pomoci. Mnohde pomohly nově vybudované centrální urgentní příjmy, jejichž součástí bývají lůžka pro krátkodobé pozorování lidí, kteří nutně nemusejí být přijati na normální oddělení.